Zdravim po tydnu!

15. července 2011 v 9:08 | Nelca |  Kanada

Ahoj vsem, hlasim se po tydnu nepsani. Jo, je to fakt dlouhaa doba a hodne se udalo. Ale nemeli jsme ok pocitac, tak jsem psala jen nejnutnejsi maily. Takze, jak se veci mely a maji? (uf, me tak boli ruce z dnesniho padlovani, ze je sotva unesu v ramenou)

STREDA 6. 7. 2011
Jo, to si vzpominam, docela vycerpavajici den. Dopo jsem 4 hodky makala na zahrade, zase skalka. Chtela jsem dohnat predchozi tyden, kdy jsem kvuli horkym pramenum v patek na zahradu nesahla. Odpoledne jsem hlidala holky a vecer jsem se vydala vyzkouset, jak je na tom moje kostrc. Preci jen jsem se uz citila lip a chtela to prubnout. Jela jsem nahoru udolim, rikam nahoru, pac proti proudu reky, ale je to totalni absolutni rovina. Jen mosty jsou nad potucky klenuty :) A jo, je to tam. Kostrc je ok. Jela jsem asi 23 km nahoru udolim, pak otocka v miste, kde konci normalni silnice a zacina sterkova silnice, jak rikaji "dirt road". Takze 46 km asi. Kostrc jsem na konci docela citila, ale to i zadek, jak jsem dlouho poradne nejezdila a po te rovine clovek porad slape a slape a dupe a hlavne sedi. No ale, ta nadhera. Miluju tady vecery... Vsechno je takovy klidny, barvy jen zari.. No jukejte, nevedela jsem, co driv vybrat za obrazky.
Odbocka k jahodove farme, kde jsem byla minuly tyden s babi Valery sbirat jahody.
Dum pro koniky..
Jedni z mnoha koni v udoli. Nekdy mam pocit, ze kazdy druhy soused ma kone.. ale k tem az pozdeji :)
Teda z toho pocitace se snad zacne kourit, jak maka pri vkladani fotek.. Je sic opreven, ale stejne chroupe. A obcas nam ted pada net, ten je na rade dat doporadku.. No a dalsi obrazek je proste kochacka udolim Pemberton Valey.

Lamicka.

Zase kochanda.. bylo to cely hrozne hezky. Slunecni paprsky prosvitaly jen misty pres mraky.
Zemedelstvi frci vsude kolem, nejvic a hlavne tady u nas brambory. Jsou vsude. Takze brambory (teda jako za tema kytkama na poli:)..

A tak jedu a najednou predemnou vysoka.. Tak si rikam, rychle ji vyfotim, nez mi utece. Jedu a blizim se s fotakem v ruce, fotim za jizdy, asi pet fotek vic a vic zblizka a ona porad na silnici a neco tam lize. Byla jsem par metru od ni a ona na pohodu porad v prostredku.. (jinak tohle je prvni jeji obrazek, ten nejvic z dalky)..
A jak jsem byla blizko, slysim, ze se za mnou blizi auto. No co myslite, jsem ji musela vyhanet, div do ni nenabourat, aby se hla a uhla. Tady uz utika do pryc.

Fotek udoli bych sem mohla dat kvanta, ale asi bych zavarila pc a sebe taky, pac to trva a trva a mam ctvrt na jedenact.
Az k temhle konikum jsem dojela.. (Snazim se potesit Janu, ktera na fotky koni urco ceka)

Dukaz, ze jsem tam byla - teda tak polovicni, stin si muzu vyfotit i pred barakem, pravda :)
A posledni foto ze stredy, tahle se mi moc libi.


CTVRTEK 7. 7. 2011
Moment, zamyslim se... Tenhle den meli vecer prijet Andyho rodice. Je puvodem American, tak jsem na ne byla docela zvedava. Allison povidala, ze si vozi hodne sveho jidla, pac jsou v jistych ohledech hodne hodne striktni. Tak moc jsem nevedela, jakym smerem, ale tusila jsem, ze budou bud hrozne jist zdrave (ale tak my jime, tak by si nic nemuseli vozit) nebo maj proste neco uplne spesl.. No nechala jsem se prekvapit. Ale jak to s nimi ve ctvrtek dopadlo? Zapomneli doma pasy, takze se nemohli dostat do Kanady. To zjistili po 8mi hodinach jizdy autem. Dojeli do Seatlu a tam u znamych prespali, zavolali svemu sousedovi a ten sel k nim do domu, vzal pasy a hura, poslal je expres FEDEXem k nim.
A co ja.. ve ctvrtek klasika.. od rana holky - Rio mela tanecni krouzek od 9 do 12. Takze jsem ji tam rano s Dahlii vezla (jasan ve vozicku za kolem), pak jsem s Dahlii byla ruzne venku v parku a na plazi u jezera a na dvanactou jsme Rio vyzvedly. Obed, pohoda, cteni pohadek, Dahlia spat, s Rio cteme a kreslime a nevim co, Dahlia se probudi, svacina, hrajem si a tak nejak Allison konci v praci. No a vecer jsme meli ve stredu trenovat tady v Pemberton na One Mile Lake situaci, co kdo bude provadet, kdyz se lod preklopi. Nebudu to protahovat, vedro nebylo, jela jsem tam na kole v dlouhych kalhotech (dzinach, pac to jsou jediny dlouhy, co tu mam) a mikine. Cekali jsme na vsechny a byla nam zimicka. Voda taky neni zrovna z nejteplejsich, spis z tech studenejsich.. No zacli jsme padlovat, hura, vyzkousela jsem si jak rizeni lodi, coz je teda docela mazec. Zaprve fakt citit, jak ta lod jede a v pravej cas prestat zatacet a tak. A zadruhe svym rizenim nepreklopit celou sesticlennou posadku :) A taky jsem byla ten den ten, kdo po 14ti zaberech padlem zakrici "hat" a ostatni odpovi "houu" a prehodi padla na druhou stranu. Fajne. Takze jsme se zahrali a pak sli na vec. Zkusili jsme si to dvakrat, abychom si zkusili vymenit pozice. Kazdy ma totiz svuj ukol v tehle situaci.. Nejdriv se vsichni presvedcime, ze jsme celi, takze se zacne pocitat od prvniho, ktery rekne "one" a dalsi a dalsi pocitaji, dokud se neozvou vsichni az do sesti "six". A pak prvni z lodi sbira vsechna padla od ostatnich, druhy a paty zustanou na te strane, kde je ALMA, to je ta "noha, co je k lodi pripevnena z jedne strany. A jejich ukolem je na povel zvednout ji nahoru. Treti a ctvrty preplavou na druhou stranu a tahaji lod zpet (na ten samy povel) a sesty jen dohlizi a kouka :) No, zvladli jsme to, drkotali nam zuby a husina vsude, ale jo. Pak jsme vse uklidili, prevlikli a dali si osvezujici chlazene pivo, coz me zmrazilo este vic a hura domu. No a.. zadni kolo prazdne. Takze domu pesky, pac jsem mela pujceny tady kolo jen do mesta a na tuhle situaci jsem samo ze nebyla vybavena. Cesta tak 45 minut, tralala.
Jina kapitola.. kdyz jsem se vracela s holkama po poledni z venku domu, potkaly jsme nejdriv malinky medvide, ale bez mamky, tak jsem mela strach, jesi se nenachazime nekde mezi nimi. To neni nikdy dobry. Vubec. Ale mamku jsme nepotkaly. No a za zatackou 3 kone. Na jednom z nich Karen, se kterou jsem se o konich bavila prvne, kdyz jsem byla na te party s vodakama. Tak povidala, ze ma ted jednoho konika zranenyho a druhyho zkousi, ze ho bolela zada. Ale jo, ze se domluvime. ALE! Jela s ni jeste jedna mlada pani a holka. Ta pani je Corinne a patri ji ti dalsi dva kone, na kterych jeli. A Karen nas predstavila a Corinne nadsene, ze muzu jezdit tu jeji kobylu. Takze juch, rekla jsem, ze si napisem e-mail a domluvime se. Hned jsem doma vecer psala Karen mail, jesi by neposlala Corinne na me kontakt... Odpoved prisla v patek :)

PATEK 8. 7. 2011
Tenhle den vecer meli uz opravdu dorazit rodice. Hlidala jsem holky dopoledne jen asi 2 hodky, teda vlastne jen Dahlii, pac Rio mela zaverecny den na tancovani, tak meli vystoupeni. Odpo jsem opet dohanela hodiny na zahrade a konecne je dohnala a dokonce to dokopala do nejakeho zdase konce. Pak prijeli Andyho rodice. Teda, tatka je vlastni, ale mamka je nevlastni, ale uz hodne hodne dlouho s nimi je. Trosku s rodici predbehnu, pac se nimi nechci zaobirat, az budu psat o vikendu. Pry byli driv o dost silnejsi a uplne propadli ruznym dietnim tabletkam a nevim cemu vsemu. Kdyz jsem se o tom po jejich odjezdu v pondeli bavila s Allison, rekla mi, ze si mysli, ze jsou z toho uplne jakoby vedle nebo jak to rict. Proste boji se vzit cokoliv, co by je mohlo vratit zpet. Kazdy rano uz tri roky si delaji ten samy koktejl. Ale to je normalne alchymie! Nechapu, co vsechno tam ta Barbara nenamichala, sledovala jsem ji rano pri snidani. V lednici mimo jine mela normalne, musim se tomu smat, ale dala jsem tomu vlastni pracovni nazev - cokolada ze zkumavky :D To jsem nevidela. Osm lahvicek s ruznymi prichutemi - cokolada, vanilka, pak nejaky slany masovy.. uz nevim. Nula kalorii, dietni, tralala, no hovadina na entou. Tak mi doslo, v cem jsou v jidle tak striktni.Ale na pohled normalni lidi, zadni hubenouri. Tatka pry ale zhubnul asi 40 liber, Barbara tak 20. Tusim, ze zhruba deleno dvema je to pocet kilogramu. Jinak jako byli fajn. Tatka se jmenuje Tom. Ten byl docela ok, ale mamka Barbara, ty bylo nekdy az moc. K velke uleve vsech po vikendu v pondeli odjeli. Bylo to tak akorat. Ahoj, uzit deti a sup zpatky.
A co ja v patek vecer? Uz si to moc nepamatuju, ale meli jsme spolecnou veceri, bylo to moc dobry. A pak jsem si asi cetla. Uz jsem docetla Alchymistu v aj, ted ctu The Time Travelers' Wife - Zena cestovatele casem.
Odpoved od Corinne... Odepsala mi, ze bude rada, kdyz s ni budu jezdit, poslala mi fotky. Mozna bych sem mohla dat..
Tohle je Amon, valach. Je docela komplikovanejsi, myslim, ze ho ani nemusim jezdit. Mam z nej respekt, co se jezdeni tyce. Obcas se zbali a nejde zastavit. A to muze byt tady v tech hustych lesich docela problem. Fotka je pry z Equifestu v Pembertonu, 2011.
A tohle je Lili. Canada Day 2011. Na obou fotkach je v sedle Corinne.
No a tak mi napsala, at ji zavolam, ze se domluvime. Takze jsem se rozhodla, ze ji v sobotu vecir zavolam, navrhla mi totiz nedeli.

SOBOTA 9. 7. 2011
Sobota rano, snidane a hura na kolo! Poprve na traily pro bajky, co tu vsude kolem po kopcich jsou. Mela jsem dost respekt, preci jen jsem se byla kousek podivat pesky a vypadalo to dost technicky. A prvni dojmy.. Happy Trail je jedna z asi 3 cest, kterou se nahoru da vyjet (zbytek je fakt jen na sjezd, to uz se neda vypacit, jak je to prudky) a mam ji nejbliz, hodne blizko. Je to v podstate serpentina za serpentinou, teren jak fik. Samy kamen, skala, koreny. Uzky jen a jen pro jednoho. Vsude. Cesta po Happy Trail nahoru mi pripomnela cestu z Lauterbrunnenu do Wengenu ve Svycarsku, kde jsem byla v loni. Ale tady do toho pribyla ta technicka vec, kameny a koreny. Vazne jsem to nezvladla vyjet vsechno, obcas kousek potlacit. Ty rovinky mezi zatackami jeste jo, ty dam myslim vsechny, ale ty zatacky. Je to uplna vracecka temer na petniku. Porad bojuju s technikou, jak se tam vejit + jak v te nizke rychlosti prejet ty kameny a vsechno. Je to dost prudky, hrbolaty a ostra zatacka, jak to lip popsat.. asi to nafotim casem. No ale vys uz to docela slo, tam jsem davala i zatacky, obcas vic za sebou a mela z toho radost. A hlavne ze vidim, ze je tu velky prostor pro zlepsovani. Po vyjezdu Happy Trail, coz je tedy jen prudky zatackovity dokopec, je pasaz, ktera jde vyjet na prostredni placku, docela pohoda, cestou k prekonani 3 uzke mostiky pres vodu. Prvne jsem se toho lekla, preci jen je to fakt docela uzky a uhnout riditkama vedle, jste v prikopu :D Jela jsem dal a udelala malou smycku. Dolu sjezd z kopce, to bylo super, pac jsem vsechno sjela a mela z toho radost. Ale zapotila jsem se i z kopce. No a cestou teda 2 medvedi. Kousek ode mne, tak jsem zacala delat rachot, ale vubec jsem je evidentne nezajimala, sebrala odvahu a projela asi 5 metru kolem nich. Blby pocit, navic vsude huste krovi a stromy a ta cesta fakt ouuuzoucka. Ale dala jsme to. No a pak prudky stoupak. To se nedalo vetsinou vyjet. Prudak. Spis mysleno na sjezd, ale to ja zatim nevim a objevuju to tu. Dojela jsem k jezeru Mosquito Lake - Komari jezero. Par obrazku, je to tam krasny :)
Takle vypada pristup k vode. Hned u brehu jezera rostou stromy, takze je vetsinou u pristupu k vode nejake molo, aby se tam dalo byt na slunicku.
Takova zajimavost, ktere jsem si vsimla. Vsude, kde jsem se na kole zastavila, abych se podivala do mapy nebo udelala fotku, okamzite me zacli zrat komari. Ale neskutecnym zbusobem pro me, klasickym a uplne normalnim zbusobem pro zvykleho Kanadana. Ale ja si na ne proste ne a ne zvyknu. No a ta zajimavost.. U Mosquito Lake, tedy Komariho jezera nebo jezera komaru, prelozte jak chcete, me nic, opravdu NIC nezralo. Zajimavy, ne?? :)
Jela jsem dal. Byla jsem na ceste tak 2 hodky asi, a uvedomila si, ze jsem trosku preterenovana, ze uz tolik nedavam bacha na cestu, a jako ze tady musim. Tak ze sjedu dolu a pojedu "zehlit" silnici. A koukam do mapy, vybrala jsem si cestu, resp. sutratou silnici, serpentiny dolu. Prudak. A tak rikam, pche, po silnici pohodicka! Jo, kamaradi, to jsem si dala. Obrovsky sutry, prudky, krivy a nevim jaky, kolo na tom nejelo, ale plavalo, uplne neskutecnym zpusobem. Kdyz jsem to nechala jet, hned se to rozjelo jak blazen, kdyz jsem vic brzdila, mela jsem zadni kolo div ne vedle sebe. Ale snazila jsem se, musim zvykat a ucit se!
Tady vyhled pred sjezdem dolu. Pod temi draty vede ta sutrata silnice a vzadu je videt asfaltova silnice, u te bydli Corinne, se kterou jsem se mela domluvit na kone.
Dukaz, byla jsem tam.
Zdarne jsem dojela na silnici. A vrhla jsem se smer jezero Lillooet Lake, o kterem jsem psala v souvislosti s cestou na horke prameny. Kolem nej jsme tam jeli. Cestou me zaujal pozemek na prodej. Cedule "Na prodej" a opustena asi kadibouda :D

Cestou jeste mistni Rodeo.
Ach ten pocitac je pomalej, se picnu! Tady takova zajimavost, jeden z domu, ktery me zaujal svou "silenosti a vystrednosti"! Tak nejak to tam byje do oci. Jinak cesta k jezeru je vlastne po dalnici 99, ktera vede z Vancouveru, ale neni tak obri, jako si predstavujete dalnici. Proste silnice. A podel jsou v tehle casti domecky puvodnich Indianu. Jsou takovy jinaci nez domy ve mestech, asi ze starsi.
A jeste jedna vec cestou. Znacka, ktera rika, ze vam budou 8 km behat pres cestu kone :)
A konecne, jezero Lillooet Lake. Prijela jsem tam a mela uz hlad, bylo kolem jedne. Tak zastavim a co nevidim.. poloprazdne kolo. Nejdriv jsem si dala svacu (chleba, syr a banan) na posilnenou a pak se na to vrhla, ale zjistila jsem, ze to uchazi jen pomalu, a tak jsem jen dofoukla, cestou pak jeste jednou a dojela v pohode domu.. Jezero:
Celkem jsem v sobotu stravila 5 hodin na kole, 3 v terenu, 2 na silnici. Dalo mi to zabrat po temer dvou mesicich nejezdeni. Zbytek dne jsem hodila relax a cetla knizku. A vecer jsme meli vecu a pak u ohne posezeni s celou rodinou. Prijel i bracha Allison - Robert s Valery. Dali mi do ruky kytaru. Normalne si nepamatuju po mesici a neco nehrani zadnou pisnicku, teda jako akordy k ni, tak jsem slibila, ze to dozenu a neco stahnu z netu. A mezitim jsem jim tam tak jako zvukovou kulisou zadrnkala par melodii a sklidila pochvalu :D Moc fajn to bylo, fakt ze jo. A v 10 hura na kute.
Mezi veceri a ohnem jsem volala Corinne a domluvily jsme se na nedeli, ze me vyzvedne na pumpe v mestecku Mt. Currie ve ctyri odpo. Juch! Je to prvni mestecko, no vesnicka, co potkate cestou po dalnici (spis silnici) na sever.
Tenhle den se nam na zahrade pro zmenu misto medvedu producirovali jeleni.

NEDELE 10. 7. 2011
Uf.. uz me fakt boli ruce, ale to dopisu. V nedeli rano jsem si spravila kolo a vyrazila se na 2 hodky projet. Davala jsem opet nahoru Happy Trail a zjistila, ze neco sem tam jsem dala lip, takze radost. Jela jsem nahoru a nahoru, az me bolely nohy, takze asi po 3/4 hodce, mozna vic jsem rekla, dnes stacilo. Bolely me nohy jeste z predchoziho dne. Takze jsem se vracela dolu a k Happy Trail. Poprve jsem ji sjizdela. Hele a a dobry. Normalne jo. Hodne technicky (prekvapive), ale sjela jsem vse krom jedne zatacky, ktera je v podstate jeden celistvy sutr nebo skala a nejak furt nevim, jak na to. Je to take divne, naoko dost nesjizdne. Uvidime.. A cim niz, tim jsou zatacky mensi a prudsi, takze jsem se obcas nevesla a odslapla si, ale jinak.. radoost! Pak jsem jeste jela kousek mirne dokopecka podel reky. Cestou, kde jsem poprve potkala medveda. A tak jsem jela a zpivala nahlas :D Abych je jako vyplasila. No, a zadnyho jsem nepotkala. Teda jednoho, ale ten byl daleko v rece, jen splouchnul ve vode.
Pak jsem dala relax a po treti hodine jsem si to mirila na kole do Mt. Currie. Cesta dala tak na 35 minut, rovina. Byla jsem tu driv, a tak jsem si tam tak popojizdela. Pumpa stara, vypada jak ze staryho americkyho filmu z divokyho zapadu bo nevim jak. A osazenstvo.. sami puvodni obyvatel, zvlastni lidi. Corinne prijela, hodily jsme kolo do auta a hura nahoooru.
Puvodne mela kone na pastve u nas pres silnici, fakt kousicek od baraku, casto jsem je slysela rehtat. No ale den nez jsme k ni jela poprve je prestehovala. Za pastvu tam dole u nas plati, pac ji pronajima, ale je to vetsi vybeh, tak tam muzou behat. Ale nahoru je brala, ze uz meli dole spaseno. Na druhou stranu tady ma asi 4 mista, kam je muze dat, ale mensi a vetsinou hodne teren, je to proste v kopcich mezi stromy. Dojely jsme na misto. Jo, co musim rict, Corinne je puvodem Francouzska. Kdyz na me mluvi, mam uplne pocit, ze mluvi francouzsky, ale rozumim, pac je to anglictina. Ale ten jeji prizvuk je dokonalej. Boli me ruce, nebudu to zdrzovat. Vzali jsme veci, dojeli ke konim k vybehu, vycistily, nasedlaly (na to je Lili, na ktere jezdim, docela hakliva), nauzdily (Lili ma uzdecku bez udidla) a hura ven. Je to vlastne kousek od Mosquito Lake, kde jsem byla v sobotu na kole. Takze jsem trosku vedela, kde se nachazim. No a tak jedem.. a. Amon chodi hodne hodne rychle, Lili mu nestaci, takze skoro celou cestu za nimi klusem. Sranda. Jely jsme kousek po silnici a pak ze tam bude dokopec lesem, at ji proste necham jit. Cval, rychly, uhybame pred vetvemi. Pak cval z kopce, vazne rychly, ale dobry. No ale co se nestane, byla tam dira v zemi a Lili ji nepreskocila, ale skocila do ni, klopytla a sla k zemi, az si strejchla nosem o zem. A jak to bylo rychly, z kopce a jeste sla dolu.. to jsem fakt nedala a neusedela, hop a lezim na zemi. Ale vse ok, jen odreny loket. Spis sok, jak jsem se na te zemi octla, sakra dlouho jsem z kone nespadla. Corinne to bylo hrozne lito, jesi jsem pry v poradku a kontrolovaly jsme Lily. Pry nikdy predtim nespadla, tak verim, ze mame vybrano. A pak zbytek vyjizdky.. pohadka! Po trailovych cestach, co se jezdi na kole. Takze uzky, teren, nahoru dolu kolmaky, sem tam skok na skalu. Proste jedu, pred nami jakoby skala dokopec. Dva skoky a jsme nahore. Kone jsou hrozne sikovny. Vubec nezakopavaj (Jani, to si predstav, fakt ne. Neumim si tam predstavit Pernika, pac to je sutr za sutrem, koren za korenem). Dojely jsme k jezeru Mosquito Lake a ... uvazaly kone a hura do vody. Juch, to byla parada, krasne jsme zaplavaly. Byl teply den, komari zrali a tohle byla lahoda! Cesta domu taky na pohodu, dolu od jezera po sirsi ceste a pak zkratkou, kam jsem se obcas sotva vesla s koleny a furt se ohybala pod vetvemi, do toho Lili skoro porad lehce kluse za Amonem, no sranda. Cesta domu na kole byla paradni, vzala jsem zase "dirt road" sterkovou cestu, ale jinou nez v sobotu. No a ta se dala, jako bacha si clovek dava, ale pohoda lahoda. A v jednom miste je naadherny vyhled do udoli! Zapomnela jsem fotak, takze priste a kone taky budou.
Po vikendu jsem byla jak zbita, ale nejvetsi spokojenost.

A tak to vsechno bezelo dal a dal, pondeli, holky a zahrada,
utery holky, prvni koupani s nimi na jezeru One Mile a hodne narocny trenink na lodich. Jinak konecne jsem si zapamatovala nazev lodi. Outrigger, kdybyste chteli googlovat. Lode puvodem z Havaje, jezdi se na nich na mori.
Streda unava po treninku, holky, vecer kone. Rozhodla jsem se, ze pojedu tentokrat na kole. Da se tam jet 3mi ruznymi cestami. Jako kdyz jsem jela poprve, uplne okolo po silnici, coz je fakt kus cesty z nechutnym kopcem po silnici na zaver. Pak stredni varianta, to je ta sterkova silnice, po ktere jsem sjizdela v nedeli domu. A treti nejkratsi je po Happy Trail nahoru. Takze ma volba Happy Trail. A teda jako! Uz to bylo o dost zase lepsi, do ceho jsem se v nedeli bala najet, to jsem ted bez obav zkusila a vetsinou dala, takze juch! No ale teda, cesta na kone je asi hodina jen a jen a fakt jenom do kopce. Tralala, dojela jsem tam a daly jsme krasny okruh po trailovych cestach. Objevuju tak paradne, kde se jak da jezdit na bajku a uz se tesim, jak tam o vikendu vyrazim zas jezdit na dyl. No a bylo tak nejak prsavo. Streda a ctvrtek fakt chladno a dest. Ale to nevadilo. Fakt jsem byla nadsena z jezdeni, zas teren a neskutecny veci, co jsme sjely a vyjely.
Ctvrtek dnes.. Cely den holky a pak dalsi narocny trenink. Davaj nam do tela. Fakt me boli ruce a zada jak blazen. Budu hrozne nabusena :D
Tak to je asi vsechno. Hodne zkrouhnuto, ale to se neda rozepisovat vic, bych tu sedela celou noc. Uz ted mam po pulnoci a vy tam doma devet rano. Tak brzy ahoj, ted se zas polepsim, pocitac zda se jede. Cauko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makét Makét | Web | 15. července 2011 v 9:19 | Reagovat

Ahojky. Prosím hlásneš pro darebak-fik.blog.cz tady?: http://love-aa.blog.cz/1107/2-kolo-sonb-sa-zacalo#komentar91751078
Děkuju, oplatím.

2 Nela Nela | 15. července 2011 v 9:46 | Reagovat

Sorry, ale nikam nehlasuju a ani nepotrebuji oplacet. Diky!

3 Jana Jana | 16. července 2011 v 17:09 | Reagovat

Ahojky Neli, nejprve zdravím od domácího osazenstvas. Děkuji za móóc krásné fotky koníků :-)potěšily. I mě moc potěšilo, že ne mě myslíš :-). U nás? Centík roste a zlobí, zavírá koně do boxů, shazuje plně naložené kolečko, odmítá chodit s Camčou ven, že prý raději bude doma s Perňasem, honí po výběhu psi a td. Jinak jsou všichni relativně ok. Tak užívej a měj se krásně PA :-)

4 Nelca Nelca | 17. července 2011 v 4:48 | Reagovat

Ahoj Janku, no to teda cumim, Centik ti dava zabrat, co? Kamcu nepotrebuje, vejrustek jeden.. to jsem zvedava, co se z nej vyklube. Uz se tesim, az si ho budes obsedat :D Dodam fotky z koniku tu. Zatim paa

5 Jana Jana | 17. července 2011 v 21:01 | Reagovat

To ti nikdo neřekl? ty, Káťa a Domča budete předjezdci :-D až potom nastoupím já :-D

6 Nelca Nelca | 17. července 2011 v 22:31 | Reagovat

Ne, nepocitej s tim, ze ja budu prvni clovek v sedle Centika :D

7 Jíťa Jíťa | 19. července 2011 v 13:35 | Reagovat

žjooooooova Neli, já zírám! Takovej mega článek a tak nabitý to tam máš! Ty si tam užíváš prázdniny snů :D :D Závidim a fandim ;)

8 Nelca Nelca | 21. července 2011 v 7:38 | Reagovat

[7]: Jituli, jo, snazim se. Ale jak vzdycky pracuju pres den a vecer neco podnikam a vikendy nabity.. jsem kazdy den mrtva, ale spokojena :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama