Srpen 2011

Vodopady a Slow Food Cycle

29. srpna 2011 v 4:21 | Nelca |  Kanada
No, koukam, ze uz nejak nestiham ani psat. Ale vse se ma vlastne porad fajn. Takze bych se jen opakovala, kdybych psala kazdy den :)

Pred 14ti dny v nedeli (14.8.) byla destiva nedele. Od rana prselo, takze se nedalo nic moc venku delat. Odpoledne se zdalo, ze se dela lip, a tak jsem vyrazila k vodopadu, ktere jsou videt z Pembertonu. Nasla jsem si na mape, jak se tam aspon zhruba dostanu a vyrazila.
Cesta vede nejdriv podel potoka.. no potoka, takovy sirsi potok - Pemberton Creek.

Pak se zveda nahoru do lesa po ouzke pesine. Voda je porad slyset, protoze se tem vali z vysky, ale neni videt. Splhala jsem nahoru, pomalu jsem mela pocit, ze lezu po ctyrech.. hoodne prudky a po desti i kluzky.
Kdyz jsem se doskrabala nahoru, a dosla k okraji a uvidela vodopad, spadla mi celist. Obri, vysoky, spousta vody, nadhera.
Foto shora..

A tady niz, pohled proti nemu..

Neslo ho zachytit cely, padal dolu jeste pekny kus podemnou.. jakoby kaskadovite..


Samozrejme kdyz jsem byla nahore, tak se spustil slejvak, ale nejak jsem to nevnimala :) Tady jak les priblizne vypada..

A nejaky ten lisejnik nebo co :)

Po tomhle vikendu prisel ten tyden, kdy jsme jeli bajkovat do Chilcotin Mountains a meli tu prihodu s helikopterou (ctvrtek, patek). A v nedeli hned potom se konal v Pembi SLOW FOOD CYCLE (21.8.). Supr akce, jede se udolim a nejake farmy maji otevreno a prodavaji svoji urodu nebo nevim co. Treba v jedne meli pecene buchty - cuketovy, mrkvovy. Jinde spoustu druhu brambor, ovoce, zeleninu, ruzne obrazky a svicky rucne vyrabene, naboje a ja nevim co vsechno.



Cestou.. ucastnilo se vic nez 4000 lidi! Davy cyklistu.

A tohle dobra perlicka. Samoobsluzny stanek. Vyberes si, co chces a podle ceniku nechas v kasicce penize. Jak pisou, jen pro cestne lidi :)

Celkem clovek najel 50 km - 25 tam a 25 zpet. Rovinka, pohodicka, cestou jsem potkala par znamych, popovidala :) Parada den! Jo a malem bych zapomnela.. nase babi Valerie taky mela otevrene Bed and Breakfast, tak jsem ji rano pomohla vybirat penize, zatimco ona a jeji kamaradka nosily lidem snidani. Cuketova omeleta jakoby v housce s nevim cim, ale dobry moc :)

No a ted jsem chtela jeste napsat, jak jsem byla vcera ve Whistleru a sla k jezeru Rainbow Lake. A nahravala jsem si fotky na jinou flashku (poznamka - dostala jsem ji v praci), pac prvni uz je plna a vite co?? Pry to nejde precist a neni to pristupny! 223 krasnych fotek je asi v nenavratnu, pac samo, ze jsem to uz smazala z fotaku. Nee! Treba s tim neco jeste zmuzu. Nevim. No nic... Bylo tam tak krasne! Ale jsem po vcerejsku fakt mrtva. Vyrazila jsem v 11:35 z Whistler Village a jen cesta k zacatku trailu travala hodinu (kolem golfoveho hriste a Alta Lake...) Potom skoro 2 a pul hodiny stoupani vzhuru. Byla to ale krasna cesta! Cim vis, tim nizsi stromy. Naposled jsem byla v necele puli na zacatku cervence s Anetkou a to tam byly jeste hromady snehu. Ted uz jsou jen zbytky nahore kolem jezera, takze jsem si jeste sahla na konci srpna na snih :) Nahore jsem si tak sla a slysim, jak se dve holky a jeden kluk bavi cesky a slovensky, tak jsme pokecali. Svet je malej a ve Whistleru Cechu spousta :) K svace jsem mela padana jablka od sousedu a kdyz jsem se pak po dvouhodinovem pochodu dostala az dolu a musela jit jeste hodinu zpet do Village, uz jsem malem silhala hlady a nohy uz sly jen tak ze zvyku, bolavy zespodu. Puchyre z bot.. preci jen na dalsi pochody uz jsou lepsi pohory. V tech mych bezeckych vse ok, ale jsou proste mekky + 3krat jsem si se svou sikovnosti zvrtla kotnik :D Aaach, ja chci ty fotky. To je proste pech. Tak se mejte! Joooo a zitra.. zitra jedu do Whistleru do Bike Parku = downhill bike. Drzte pest!
Hoj!

Jeden z nejlepsich dni v Kanade a zaroven jeden z nejhorsich v zivote

22. srpna 2011 v 7:55 | Nelca
Preskocim vsechny udalosti tohohle tydne, ktere jsem nenapsala.
Vcera (sobota) jsme se vratili vcera z toho uzasnyho bajkovani v Chilcotin Mountains. Byl to jeden z nejkrasnejsich dni tady v Kanade, ale zaroven jeden z nejhorsich v zivote.. Zadny stres, jsem cela, ale meli jsme nehodu. Teda jeden kamarad.. Rano v patek jsme na desatou dorazili k jezeru, odkud startovalo letadlo - takovyto co umi vzletnout a pristat na vode. Nalozili jsme tam kola, sebe.. byl to tak krasnej zazitek! Kdybyste videli ty hory! Letadlo nas odpravilo do hor, doprostred niceho k jinemu jezeru Warner Lake. Tam jsme vylozili kola, poskladali je zas dohromady a vyrazili jsme. Zpet to trva asi tak 6.5 hodiny, to jsme pocitali. Nekonecne traily, fakt krasa. Priroda uzasna. Jeli jsme a delali ramus - kvuli medvedum grizzly. Vazne bych ho potkat nechtela, neni to sranda. Neco jinyho, nez medved cerny, ktereho jsem uz mockrat potkala sama.
Jeli jsme jeli a asi po dvou hodinach Ulf - kamarad, co s nami byl (je tu s zenou Christinou na navsteve, jsou z Nemecka a jsou uplne super) spadl. Trail byl misty technicky, sjeli jsme ruzny veci, tak akorat, co zvladam a umim s uzit, jindy pohodova cesta bez prekazek... Tam kde spadl, nic specialniho nebylo. Proste z nejakyho duvodu spadl a zacal volat Allison, Allison! Vedeli jsme, ze je to asi vazny, vsichni zahodili kola a bezeli k nemu. Spadl na .. jak to popsat.. jakoby parez nebo klacek co trcel kolmo ze zeme o prumeru asi 10 cm, co se zuzoval.. jak kdyby zbytek krovi nebo nevim. Spadl na to stehnem, dira jak blazen. Takze jsem sla malem do mdlob, ale v tom presu jsme vsichni jednali uzasne, musim rict. Ja okamzite vytahla lekarnicku, co mi brasule Marek dal k Vanocum, honem ji dala Allison, ta vytahla takovou tu kompresni gumu na zaskrceni. Nastesti se netrefil na dulezitou tepnu nebo neco, takze krve nebylo tolik a neuveritelne rychle jsme to zastavili. Ale ono.. uprostred niceho, zadny signal, zadna pomoc a tak 3 nebo 3,5 hodiny cesty pred nami zpet. Takze jsme nasli, kde presne na mape jsme, Allison a Christina zustaly s nim, ja a jeste jedna znama Corinne (jina Corinne, nez s ni jezdim na koni) jsme se vrhly rychle dolu pro pomoc. Stalo se to u potoka v lese. Ale kdyz jsme pokracovaly s Corinne, po 2 minutach do kopce jsme narazily na otevreny prostor, jen trava. Takze jsem se vratila bezmo zpet, abych jim rekla, kde maji byt, az prileti pomoc, aby je videli. A pak uz jsme frcely. Musim rict, hrozny pocit jsem mela. Bala jsem se, ze to tam nevydrzi, minimalne 4 hodiny cekani s dirou v noze, spousta komaru a much, nedejboze medvedi. Musely jsme jet co nejrychleji, ale ten pocit u toho, ze nesmim udelat jedinou chybu a spadnout, ze vazne musime co nejrychleji dolu. Stres. Nic nedramatizuju. Pamatuju si jenom, jak jsem sledovala porad cestu a jela, jak nejlip umela. Po necele hodine jsme potkaly druhou skupinu od nas, ktera jela kratsi usek. Tam byl Candy, ktery je neuveritelne skvelej, umi resit kriticky situace a zna tyhle hory, takze pokracoval s Corinne. Byli rychlejsi nez jak, tak jsem zustala s tou druhou skupinou. A vite co? Nastesti potkali nekde znamyho, ktery dela pruvodce na konich v tehle oblasti. Dojeli k mistu, kde se dalo uz jet autem, hodil je do auta, dojeli k telefonu a zavolali 911. Helikoptera frcela pro Ulfa az z Kamloops (to je tak 300 km). To usetrilo tak hodinu a pul casu, nez kdyby jeli az k nasemu autu a jeli hledat pomoc. Proste good luck. Asi po 4 hodinach od nehody tam helikoptera dorazila, Ulfa nalozili a je v poradku. Allison popisovala, ze si pripadala jak ve filmu. Helikoptera letela, ona na ni mavala, ale preletela je. Po chvili se vratila a zahlidla. Pry typci hrozne super, ale do heli se vesel jen Ulf, dokonce s usmevem prikyvli i na to vzit jeho kolo (ruzove - z pujcovny, rikame mu Big Pink). Co byla smula bylo, ze to byl patek vecer, doktor uz v nemocnici nebyl a nechteli to sesivat jen tak, kdyby poruseny sval nebo neco, takze cekal do rana pod praskama proti bolesti na specialistu. Ale zvladl to neuveritelne, dokonce vecer vtipkoval do telefonu. Nohu spravili, neporusilo to moc sval, spis to vzalo hodne kuze. Tak nam zas tady s Christinou zrovna delajji dnes veceri, pajda, ale chodi, bude OK. Teda ale povim vam, nikdy jsem nemela snad vetsi strach. Ti kluci s helikopterou mu zachranili zivot. S tou nohou nemohl chodit, nic. Dalsi stesti, ze nas bylo tolik. Vsichni jsme meli nerva. Hlavne proto, ze ta komunikace je narocna. Allison, Ulfa a Christinu jsme tam nechali a oni jen mohli doufat, ze dorazime v poradku a zavolame pomoc. Kdyz nam volali, ze je Ulf skoro v Kamploops, ze budou pristavat, mysleli jsme, ze Allison a Christina jsou s nim. Po dalsi hodine a pul jsme po nich patrali a zjistili, ze s nim nedorazili, tudiz, ze museji byt na ceste po trailech dolu. Bylo uz pul devaty a v devet je tma. Nemely zadny celovky. Nastesti! Chlapi jim jeli naproti s autem, deset minut jeli nahoru naproti i se psem velkym jak tele a narazily na ne, na holky sikovny. Daly to presne vcas, kdyz uz to bylo na pokraji viditelnosti.
No povim vam, zazitek. Se stastnym koncem. Ale strasny strach a to cekani bylo hrozny. Cekani, az nam nekdo zavola, kdo se kde objevi... Uz nikdy nechci videt takovouhle zraneni na vlastni oci.
Ale jinak. Naaaadhera! Nekonecny a krasny traily uprostred uzasnych hor, podel nejazurovejsich jezer, co jsem snad videla. Potkali jsme jen cerneho medveda. Cestou dolu s tou druhou skupinou (byla teda pomala, jela jsem vzdy trosku napred a pockala..) jsem si cestou zpivala, abych nemyslela na to, jak se asi maji ti tri tam nahore, co cekaji na pomoc. A snazila si to vicemene uzit.
Fotky? Uf.. chce se mi je sem ted davat? Tak neco..
Takze tady jsme dva 2 bydleli.. od ctvrtka do soboty. Ja jsem spala ve stanu, pac jsem si to chtela v ty Kanade taky zkusit, ze? Bylo to supr. Ale obe noci me probudilo sramoceni kolem stanu. Nemyslim si, ze to byl medved, ale nejaka veverka nebo chipmunk nebo neco. Srandovni byla Rio. Prvni den, kdy jsem stavela stan. "Kdyby ti v noci klepal grizzly na stan, tak radsi utec do chaty. Neboj." Nebo neco na ten zpusob. Kdyz jsem se ji zeptala, jesi kdyztak muzu k ni do postele, tak rekla, ze jo, ale ze mam za sebou zavrit dvere :D
Takze chata

A tady uz nas patecni vylet.. Cekani na letadlo..

Tady spolecne foto pred nasim letadylkem.. zleva Corinne, Allison, ja, Christina, Ulf.

V letadle...

A tady uz let... tam dole je nas stin









Tady ukazka, jak krasne azurovy jsou tam jezera..

Tady jsme pristali..

Kola dat do rychtiku.. v pozadi letadylko odleta.

Samospoust a razime :)

A tady uz cestou.. vetsinu cesty jsme jeli ve svahu z tehle strany. Kdyz jsme po nekolika hodinach prejeli na druhou stranu reky a svah se zmenil, byl to divnej pocit. Hlavne nepadnout na spatnou stranu :)

Christina, za ni Ulf.

Allison

Big Pink :)

Taky jsem tam byla..

A tady Christina. Jeli jsme v poradi Allison, Corinne, ja, Christina a Ulf. Takze mam Ch. casto na obrazku, jak dojizdi :)

Po nehode uz moc fotek nemam.. Neco malo. Takze takle jsme se meli. Kdyz to srhnu, dopadlo to stastne a myslim velka zkusenost.

Juch, jen tak z radosti!

16. srpna 2011 v 7:55 | Nelca |  Kanada
Jsem utahana a je pozde, ale musim to sem napsat!

DNESKA NEJLEPSI JIZDA NA KOLE TADY V PEMBI! Neuveritelne se stalo skutecnosti a ja zajela zivotni jizdu :D Mit se jeste lip, tak se z toho musim zblaznit. Fakt. Veci, v ktere jsem driv ani nedoufala, ze vyjedu, prejedu, sjedu, jsem si dnes davala mez mrknuti a jako ze dobre. To je hrozny, jak je clovek "zfetovanej" endorfinama. Pak pise takovyhle radky, jako ja ted. Proste radost a nevedela jsem, co po dojeti udelat radosti, tak jsem aspon vydrbala kolo :) A ctvrtek a patek stravim v bajkerskem raji: http://tyax.com/mountain_biking.php Se jdu asi picnout :) Brou noc!

Bajkovani ve Whistleru

14. srpna 2011 v 6:02 | Nadsena Nela |  Kanada
Olalaa, dnes zas supr den. Rano jsem vyrazila na kolo do Whistleru a bylo to TAKLE super :) Busem k infocentru, po zpevnene cykloztezce az do Rainbow Park a pak hura traily (Whip Me, Snip Me, Rainbow Sploat Flank Trail, ale uplne jina cast nez minule, do Function Junctin a zpet do W. Village). Byla to drina ale uzila jsem si to. Taky jsem zjistila, ze si ve sjezdu troufam mnohem vic nez kdyz jsem sem prijela. Proste se vrham do vseho, to kolo to vzdycky nejak prejede :) A ty dokopce co tam byly.. uuuf! Ale jo, skvely :) Par fotek...
Tady trandim na kole.. samospoust. Zadna akce, jen to tam bylo hrozne hezky. Nalevo byla skala, husty les, pesina posypana jehlicim...

Vyhled...

Dalsi vyhled..

Tady jsem jen pro ukazku vyfotila traily.. Proste parada!


Jedna ze zatacek.. Skoda, ze to tady tak nevynikne.

No a pak jsem se vratila zpet do Village, do centra. Bylo docela chladno, coz jsme bohuzel necekala. Mela jsem jen tricko, kratasy, ve ktyrych jsem jezdila a sandaly na prezuti. Jela jsem nalehko, abych se netahala na kole s velkym batohem. Nahoru je to tezky, dolu to prekazi.. Takze jsem si zasla do McDonald, kam chodim jednou do roka na zmrzku a dala si tam velky horky kafe a skoro hodinu jsem tam cetla noviny. Jo, to jsem zapomnela. Nez jsme tam sla, koupila jsem si obed, no obed.. cokoladovy mliko. Doufala jsem, ze to bude spis kefir, ale nebyl. Ale i tak.. chybi mi tu hrozne hrozne horky kakao (obcas i to studeny). Vubec ho doma nemame, mliko nekupuje Allison kravsky, ale mandlovy, no takze doma se to nekona. A pak jsem zasla do Bike Shopu a dala kolo do servisu. Prehazovacka uz byla tak mimo, ze jsem si s ni sama nevedela rady, potrebovala jsem vycistit bowdeny (nebo jak se pisou) a zadni brzda? Ta uz tam skoro nebyla a zacinala jsem z toho mit obcas strach. Vloni jsem takle jezdila bez zadni az jsem udelala kotoul ve sjezdu. No a taky mi delalo predni kolo nebo vidlice nebo neco tam nekde zvuk jako by se kolo chtelo rozpadnou. Ale jen pri rychlem sjezdu pres kameny nebo jiny hrboly. Tak jsem se mu to tam pokusila vysvetlit. Dokonce jsem se domluvila, ze mi to stihnou udelat dnes, i kdyz meli na pilno. No a pak teda kafe a noviny a pak jsem se tak potulovala.. no a co si Nela nekoupila? Dakine tilko na kolo a Fox triko s dlouhym rukavem na kolo.. oboji uzasny, nemohla jsem to tam nechat. Pac oboji puvodne za 50 dolasku slevili na 20 a 30. Tralala.

Abych si investici nevycitala, radne jsem si ji pro sebe samozrejme oduvodnila :D No a pak jsem se povalovala na trave na namesti Olympic Plaza

Pripravovala se tam nejaka kapela na vecrni koncert. No a pak uz jsme jen dosla na pul sestou pro kolo, trosku se mi protocily panenky, ale nakonec jsem si rekla, ze to neni zas tak o moc drazsi nez kolikrat v CR a to kolo to vazne potrebovalo. Slape ted jak hodinky, tralala. A v 6:10 uz jsem si to frcela domu. V buse jsme obdrzeli dotaznik, jak casto dojizdime z Pembi do Whistleru a tralala. Zabralo mi to tak 5 minut, ale stacilo to, aby mi bylo celou cestu zpet nevolno :D
Tak a mazu napsat sestruli mail a do postele. Sestri, diky za fotky :D Jsou uzasny (hlavne tvuj kreativni plakat na Gate:)) !
Mejte se!

Ctvrtek bez padlovani

12. srpna 2011 v 5:52 | Nelca |  Kanada
Aaa, parada. Zrovna jsem se vratila z projizdky na kole. Jela jsem podobne jako posledne, jen pridala kousek vic (pozn. pro me - Upper Nimby). A vyplavuji se mi endorfiny, takze povazuji dnesek za uzasny den :D
Zaclo to rano.. 6:18 budicek a hrozne dobre se mi vstavalo. Tesila jsem se na behani. Po 45 minutach jsem se spokojene vratila a pak cely den hlidala holky. Nic zvlastniho se behem me sluzby nestalo. Musim se jen smat, kdyz pozoruji malou Dahlii. Je az neuveritelny, jak se za tu dobu, co jsem tu zmenila. Porad mluvi, kdyz ne na me, tak si zvatla pro sebe, klidne opakuje jednu vetu dokola a rada se pri tom posloucha. Nebo neco zpiva a tancuje - hrozne srandovne - a smeje se sama sobe. Taky mnohem lip zvlada vylezt na vsechny prolizacky.. je pravda, obcas me to stalo hodne trpelivosti ji vysvetlit, jak na to. Ale prisla na to nakonec i sama. Proste mam z ni radost :) Z ceho nemam radost je, ze se porad pta "Proc" Proc? Proc?" Jak to deti delaj. Ale kdyz se takle ptaji obe i s Rio, to uz cloveku jde hlava fakt kolem dokola :D
No, ve ctyri jsem je hezky odevzdala, prisla si pro ne babi. Allison jela neco vyridit do Whistleru. No a pak privezla k veceri sushi. Nacez jsem byla nadsena. A protoze jsme se na dnesni padlovani prihlasily jen Barb a ja (mame na google dokumentech seznam, kam se pisem, abychom vedeli, kolik nas bude a kdo bude cekat ve Whistleru a kdo v Pembi), navic Barb mela byt ve Whistleru, nejela jsem. Za prve bych se nemela do Whistleru jak dostat a za druhe ve dvou na sestimistnem outriggeru bychom si teda pekne daly, mozna bychom ani nedotahly lod na vodu :D
Takze jsem se rozhodla pro tu vyjizdku na kole a jsem spokojena :) Mazu.. sprcha, kniha, pohoda, spat. Mejte se!

Nedele az streda + Powwow

11. srpna 2011 v 3:35 | Nelca |  Kanada
Vzdavam se a prestavam komentovat, jak ten cas leti. Je to az neuveritelny. Tim koncim.
V nedeli jsem vstavala az v devet rano, docela rekord tady. Slunce svitilo a tak jsem zavolala domu a babi, coz mi zlepsilo naladu o 200 % a jela jsem k jezeru One Mile, kde jsem se poflakovala skoro cely den. Dvakrat jsem u toho obplavala jezero a precetla kus knizky. Tentokrat mi ji pujcila babi Vallery. Dva obrazky.. vazky, co se mi (wooow, poprve slysim hrmeni v Kanade, juch bourka) usadily na knizce..


A pohled na jezero k veceru, nez jsem odjizdela, kdy na plaz uz dopadaly stiny stromu..


Pak jsem si myslela, jak uz se neochladilo a sla si v sest vecer zabehat. Po 40ti minutach jsem se vratila malem polomrtva horkem :D
A od pondelka do stredy vsechno bezi priblizne stejne, jako vsechny tydny...

V pondeli jsem hlidala holky dopoledne. Rio tenhle tyden chodi na hodinu dopoledne na "Music Camp", takze ji tma vzdy s Dahlii hodime, hodku hrajem a pak vyzvednem. A pak na plaz nebo do parku. V pondeli odpo jsem 4 hodky makla na zahrade (ja vim, zas nemam dukaz, co tam delam.. ja uz to fakt vyfotim :)

No a v utery cely den holky. Nejak na nas padla unava, ze po obede usla nejen Dahlia, ale i Rio me v naruci a nakonec i ja. Vecer jsem jela padlovat. Sesli jsme se jen 3 (Veine, Tom a ja). Takze jsme se rozhodli, ze nejedem do Whistleru na Green Lake, ale zustanem tady v Pembi na One Mile. Vzali jsme sigle a double outriggery a padlovali kolem dokola. Veine si vzal singla a dvakrat to obratil :D Musela jsem se smat, pac jinak on padluje fakt dobre a kdyz jsme na Green Lake, je to on kdo ridi (zadna sranda to totiz neni). Nastesti One Mile je uz fajne ohrate, takze zadna pohroma.

A dnes? Rano jsem si udelala paradni projizdku po trailech na kole (pozn. pro me - Happy Trail, Wacco Conector, Radio Tower, Mackenzie Trail). Byla to tak hodka a pul a nemelo to chybu. I kdyz jsem na kole tak 2 tydny nestihla jezdit, slo to zas lip. A ty sjezdy! Aaach, parada. Cela nadsena jsem se vratila, prevlikla a sla na 2 hodky zase zahradnicit. A pak odpo s holkama.

Mam uz obrazky z nasi indianske akce "POWWOW" na jezeru Shuswap Lake. Takze tady... :D
(holky se boji hrmeni a behaj tu ode mne k Allison :D )

Takze pripravy - babi a Rio

A tad.. prijezd cizincu :)


Pak nasledovalo predani daru (viz kos) a tanec kolem ohne..

Tady skupinovka :) Nahore ja a deda Richard, dole zleva Allison s holkama, babi Vallery a Valerie.

A tady babi s holkama. Je uzasna :) Zrovna jim vysvetlovala jelena, jak ulovit jelena :D Nakonec ho ulovili, coz byla sranda pozorovat a pak ho prinesly "jako" na klacku. Nakonec se mu omluvily, ze potrebuji jist a upekly na ohni v podobe parku, ze kterych jsme pak udelaly hotdog :)

Vice o jezeru v clanku "4 dny u jezera Shuswap Lake". See you later, alligater!

Squamish aneb kopec srandy

7. srpna 2011 v 7:55 | Nelca |  Kanada
Ahooooj!
Teda Squamish, parada den.
Ucastnici zajezdu: Margaret, Christine, Claudie a ja
Claudie je Kanadanka z Quebecu. Je tu v Britske Kolumbii s pritelem, cestuji a pracuji.. Myslim, ze moje anglictina je lepsi, nez jeji, protoze v Quebecu se mluvi francouzsky (temer stopro). Takze jsme rano naskakaly do auta, benzinka a hura pres Whistler do Squamish. Margaret vzala Cricet, jejiho pejska. Byla rano nejaka nemocna, pac ma nejake problemy a byla s ni ve ctvrtek u veterinare. Nemohla ji pry nechat doma, skocila do auta a cekala tam 15 minut, nez se Margaret vypravila. Coz ale ve Squamish znamenalo, ze Margaret s nami nesla na hike do Stawamus Chief Provincial Park, pac to je tak hodinu jen a jen nahoru, prudky, schody, koreny, kameny, vysoky "schody do nebe". Takze jsme sly ve trech. Cestou mi vazne kapalu kapky potu na boty :D Tady v plnem slozeni nekde mozna v puli cesty..
Zleva Claudie, ja, Christina.

Dosapaly jsme se az nahoru, konec byl takovy hodne lezecky. Zebriky, retezy na pritazeni, parada.


Nahore to ale stalo za to! Krasny vyhled do zalivu, na mesto a dal do hor. Pobihala tady ta uzasna veverka, ze ktere jsem porad udivena a cekala, kdo ji da neco dobryho.


Rikaji ji "chipmunk". Jinak cim je Squamish popularni.. Je to da se rict "meka lezcu". Lezecky raj, strasne moc cest vsech moznych obtiznosti, no nadhera. Taky bouldery. Proste parada. Kez bych nasla nejake lezce s kym tam zavitat! Jezdi sem lezci z celeho sveta. Chief je jeden z nejvetsich granitovych monolitu na svete. Nejvyssi vrchol tusim 713 m nebo tam nekde. My byly kousik pod nim. Vyhledy...



Pohled na vrcholek pod nami a dal zaliv smer Vancouver..


Vic zblizka..


Chvili jsme se nahore slunily, i s ostatnimi tuuuristy, jak zmije a pak jsme se vydaly na cestu dolu. Zaclo tam byt pekne tesno, skoro si myslim, ze muzu rict, ze DAVY se v potu tvare a funice tlacily nahoru. Na ouzkych schodech z kamenu a vubec vsude bylo obcas obtizny se vyhybat. Dosly jsme dolu, za 10 minut prijela i Margaret s Cricet z parku a vydaly jsme se do mesta. Nejdriv jsme zavitaly na farmarske trhy a ja si koupila balik merunek, ale ty byly a jeste jsou! Christina boruvky, Margaret "fudge" to je takova sladka vec, co tu delaji a sly jsme hledat, co k obedu. Zasly jsme do kavarny, uspokojily sve chute (ja mela The Baker's Salad - salat s ruznou zeleninou, syrem, a na to malinovy kremovy dresing - zni to mozna divne, ale takle se to tu mimojine taky ji.. mnam!). A pak jsme se ruzne potulovaly po kramkach a v sekaci jsme byly a mely jsme v planu jeste zeleznicni muzeum, pry stoji za to videt. Ale sly jsme nejdriv na plaz.. Tenhle vikend se tu konaji nejake zavody. Squamish je totiz mimo lezeni taky jedno z nej mist v Severni Americe, kde si uzijete windsurfing a kitesurfing a ruzny tyhle vetrny srandy na vode. Fouka tu vsude silny vitr. Takze ale cesta na plaz, jo :D Claudie prohlasila, ze jedem autem, tak jsme naskakaly do auta a frcime. Po chvili silnice uhybala do pristavu a pred nami se dalo jet rovne po "dirt road", sutraty ceste. Claudie, pac uz tam byla, ze jo, ze rovne :D Tak jsme se tam vydaly.. cesta horsi a horsi, Claudie se zacina omlouvat.. no dojely jsme nikam, ale strastne jsme se nasmaly, pac (asi to neni vtipny, kdyz to sem napisu), ale pred nami tak 60 metru byla videt jakoby tmava cesta. Tak Margaret, ze to vypada, ze je to zpevnena silnice, ja ze spis jako tmavy drobny kaminky, a ona, jo, ze tam jedem, ze to bude lepsi nez po tech velkych kamanech, po kterych jsme pomalu kodrcaly :D Prijely jsme bliz a zjistily, ze je to ouzky jen pro pesi, jak cyklostezka :D Za velkeho smichu jsme zaparkovaly v krovi na a sly pesky smer plaz. Opomenu, ze jsme se cestou dvakrat vracely, proste dorazily jsme tam :) Obrazky...


Tam nahore v krouzku jsme byly:


Na te klade nejbliz k nam je Margaret..



Tenhle kousek dreva nam pripadal jako drak a proste se mne a Margaret libil :)


Zase cestou kousek dal..


Poza...


A tady Margaretin a muj ulet s drakem.. nejdirv jen ze se s nim vyfotime..


A pak Margaret ze na nem jako jede. My se tak nasmaly, pry ze "dirt picture" :D


Cestou zpet do krovi pro auto jsme jeste potkaly slack liny. Byly tam natazeny vsude mozne, nektery jakoby ne od kulu ke kulu, ale tri se sbihaly do jednoho bodu vprstred a tak.. Tak ja ze si to zkusim, ze to znam a nakonec jsem primnela i Margaret, aby si to zkusila a fakt ji to slo. Musim rict, ze to meli supr hodne napnuty.. Ten pejsek, jak mi tam bezi :)


Margaret


Dosly jsme k autu a ja nejak uplne zapomnela, kde jsme a jak jsme tam dojely. Kdyz jsme se rozjely, zacly jsme se zas vsechny smat, pac to bylo jak po oranici v traktoru :D Tak nejak jsme se vypravily uz dom, pac bylo neco po pate. Cestou jsme jeste zajely do mega super hyper marketu. Meli tam vsechno, Claudie neco potrebovala s telefonem. No a Christina, Margaret a ja jsme koukaly po botech pro Christinu. No taky komedie. Zkusila si boty, maji je tam jak v Tescu poveseny na plastovym "raminku" a spojeny gumickou. Tak si nandala jednu botu a rekla ze jsou sakra pohodlny, nacez se vracela k regalu a jak za sebou tahla tu druhou botu na gumicce, tak u toho pajdala. S Margaret jsme upadly do smichu - kombinace, jak hrozne jsou pohodlny a v zapeti se v nich belhat, nam prisla proste vtipna, to byste ji museli videt :D No a pak uz jsme spokojene dojely az dom. Nejdriv jsme jely vyhodit holky na farmu, kde pracuji. Teda Christina zitra odjizdi do Vancouveru (coz mi pripomina, ze mozna pristi vikend tam pojedu za ni, uvidime). Pak hodila Margaret domu me a taky odfrcela. Kdyz jsem si vybalovala veci z batohu, zjistila jsem, ze u me Chr. zapomnela fotak. No tak jsem jeste poprosila Andyho a vzala jsem si auto a jela nahoru udolim k ni. Sranda byla, ze jak jsme cestu prokecaly, tam i zpet, skoro jsem si nepamatovala, kde ze to bylo. Podel silnice je spousta farem a vsechno nejak splyva, kdyz tomu nevenujete pozornost. Jediny, co jsem vedela bylo, ze to bylo nekde jeste dal za farmou, kde vzdycky vidim jednu lamu. Tak jsem to nejdriv trosku prejela, ale u dalsi farmy jsem se otocila a byla tam :) Jupi, mela radost. A ted jsem vazne rada, ze uz jsem dopsala. Trictvrte na jedenact vecer, jsem docela mrtva, co si budem :)
Zitra to vidim na kolo.. Pembi nebo Whistler.. no uvidim, co me rano osviti.
Hezky den, ja jdu spat :)

Ctvrtek, patek a hura vikend!

6. srpna 2011 v 3:20 | Nelca |  Kanada
Nez jsem se vzpamatovala, je tu dalsi vikend. Teda mam ted neco po seste patek vecer.

Nez zapomenu, dodala jsem par fotek do predesleho clanku o jezere Shuswap Lake..

Vcera nic zvlastniho neprobehlo.. Cely den (skoro osm hodin) jsem hlidala holky. Je tu snad konecne leto, takze jsme vetsinou chvilku rano v parku a pak hura k jezeru. Tam si hrajou na plazi u vody a skoro me nepotrebujou.. to mam nejradsi :D Vecer jsem byla padlovat. S Margaret a Christinou jsme se domluvily, ze zitra (sobota) razime do mesta Squamish. Here:
A je Pemberton, B je Squamish - kousek od Vancouveru.

Takze vylezeme tam na nejakou horu, pak dame obed a pocourame po meste. Vyrazime v 7:30 rano.
Jeste jsme si vzpomnela.. kdyz jsem byla vcera rano behat, tak jsem si zrovna rikala, ze jsem dlouho nevidela medveda. Tak nejdriv jsem videla jelena, ale peknyho, parohy jak maji byt. Koukal mym smerem a vypadal jak na ten, co byl nakreslenej na baraku v komedii Slunce, seno, erotika tusim. A pak jsem videla medveda. Prebihal pres silnici, pozornost mi nevenoval, byla jsem dal nez obvykle. Ale teda poradnej strejda. No a pak jsem probihala mistem, kde prebihal a hledala ho vedle silnice. Byla tam farma.. videla jsem ho za domem v obili. Skakal tam jak srnka.. Vzdycky vytrcil hlavu nad obili, aby videl :D Chvilemi panackoval, no srandovni.
Dneska.. dopoledne s holkama, klasicky scenar - park, jezero - a domu. Pak jsem je hezky odevzdala a 4 hodiny makala na zahrade, v potu tvare, ale je to tam. Uf! Docela kus prace. Ted si tak pockam, co dobreho bude k veceri a zeptam se na novou knizku, at mam co cist.
Teste se, budou fotky z vikendu, ja sama jsem zvedava!

4 dny u jezera Shuswap Lake

3. srpna 2011 v 18:59 | Nelca |  Kanada
Zdravim po mensi odmlce. Minuly tyden ve ctvrtek jsem odjela s celou rodinou k jezeru Shuswap Lake. Je to asi 65 km vychodne od Kamploops, nejblizsi mestecko je asi Chase. Netusila jsme, jak moc se muze krajina cestou k jezeru menit. Od Pembertonu az skoro k Lillooet jsou vysoke hory, na vrcholcich snih a ledovce, dole jezera, vsechno svezi a plne vody.


Prekvapivy byl pohled na Lillooet, pred kterym se vsechno postupne premnenilo skoro v poust.. Sucho, pisek, kameny.



Kolem jezera Shuswap Lake to bylo neco mezi. Snih nikde, kolem nas lesy, ale sucha trava, pisek.. Takze uzastnici zajezdu - Allison, Rio, Dahlia, Robert (bracha A.), jeho zena Valerie, babi Valerie a deda Richard. Posledni den jeste prijel bracha babi s novou pritelkyni. A jak vypadaly dny? Rano, nez bylo vedro, jsem se sla na hodku probehnout, pak jsem hupla do dost studeneho jezera, 10 minut zaplavala, pak se zakuklila tak do deseti do mikiny a dzinu, jak jsem byla z jezera promrznuta a cetla knizku. Kolem jedne jsem si dala neco maleho k snedku, odpo jsem tak stridave byla v dome nebo u jezera, ale vetsinou bylo silene vedro, modra obloha, nedalo se vydrzet. Stin to casto jistil. Obcas prochajda, jednou jsem tam pojezdila na A. starem bajku. A taky jsem obcas usla na chvilku na gauci. Vecer jsme meli veceri.. to byla vzdycky fakt mnamka. Ruzne salaty, vyborne maso, casto jehneci. Takle nejak to tam vypadalo. Ten gaucik je vazne pohodlny :)


Jezero Little Shuswap Lake

Tak, a ja mazu na zahradu neco provest... dopisu vecer. Btw dnes jedu do Whistleru vecer do kina na Harryho Pottera posledniho, druha pulka :) Zatim cauko

POKRACOVANI
Tak jsem se zrovna vratila z kina. Harry libil, zlo porazeno, jsem spokojena. Ne, ze bych to necekala, preci jen knihy mam prectene :)
Ale zpet k jezeru Shuswap Lake.. V sobotu vecer, jsme si hrali na Indiany :D To byste neverili, bylo to tak prasteny a blaznivy, ze jsem si pripadala jak u nas doma, parada :) Rikali tomu "Paua", nevim, jesi pisu spravne. Kazdopadne upletly jsme si copy, meli v hlave ruzny pera a brka, celenky, pres sebe deku, abychom vypadali identicky. Dahlia si rozmazala po brise (mela jen kratasy) maliny a mela je vsude po puse a obliceji, nevim, jak to provedla, ale proste opatlana v pravem slova smyslu. A s tou indianskou celenkou a perama ve vlasech vypadala, jak kdyby zrovna nekoho skalpovala :D Musim dodat obrazky, ale ja nemam nic moc, ale Val a Richard fotili. Mame i video. Je to strasne smesny.
Takze scenar.. Babi vymyslela, ze vsichni budou prijizdet na kanoi a privazet v kosi dary - jidlo. Ja, jako cizinec z velike dali, budu prijizdet na paddleboardu (vypada to jako vetsi surfboard, je delsi, sirsi, stabilni a pohibuje se na nem pomoci dlouheho padla). Ona a deda budou na brehu jakoze prijizdime k nim do jejich zeme. Takze komedie, jakoze prijizdime, ja padluju (nejak jsem to uplne neuridila a skoncila napul ve stromku u brehu). Vsichni delame indianske "uauauaua" a hulakame :D Pak teda predame dary a oni nas prijmou do sve zeme. Pak tancujeme jak blazni kolem ohne, obsousedi si tou dobou tukaji na celo.
Byla to fakt sranda. Skoro jsem mela dojem, ze si to dospeli uzili vic, nez deti :D A vite co? Rodina byla nadsena, ze jsem byla pro a nepripadala jsem si blbe nebo tak neco. Naopak jsem delala vic kravin, nez oni, nacez se me ptali, jsem s tim byla v pohode. Tak jsem rikala, ze jsem si pripadala jak u nas doma :)
No takle hezky tam plynul cas, jen co budou, dodam obrazky. Mame i skupinove indianske foto.
Premyslim, co bych dodala. Jo, taky jsem se projela s Val na motorovem clunu. Jely jsme pozorovat orly. Rikali black eagle, orel cerny. Cely cerny, hlava bila, google nasel tohle, jsem lina jit si nahoru pro flashku se svou fotkou a tahle je stejnak lepsi:
V nedeli tam byl tak silny vitr, ze se skoro nedalo byt venku. Bylo by vedro, kdyby nefoukalo, slunce prazilo, ale vitr to ochlazoval, vsechno litalo. Vetsinu dne jsme stravili uvnitr. Taky jsem tu skoro docetla knizku, ktera ma 520 stran asi. Konecne. Doma jsem pak dorazila poslednich 15 stranek. Zadny happy end se opet nekonal, mela bych si pro priste najit uz nejakou veselejsi. (Byla to ta knizka The Time Traveler's Wife, jak jsem o ni kdysi psala, ze zacinam cist. Je to zfilmovany, musim na to jukjnout nekdy.)
Cesta domu docela utekla, jen posledni tak pulhodku v aute holky zacly. Ja chci ven z auta, uz nechci sedet, me to nebavi, mami chci obejmout, mami tohle, tamtooo.. Ale prezily jsme to vsechny a po prijezdu jsme se vrhly na maliny na zahrade. Je jich ted tolik, ze jsem se skoro prejedla a porad jich tam bylo spousty spousty, ale bylo pred veceri, Andy varil. Nebyl s nami, pracoval doma.
Taky jsem mela moznost vzit si auto a jet za Anetkou do Vernonu. Je to od jezera max 70 km, tusim. Ale nejak jsme se nestihly domluvit, preci jen pres net to obcas vazne.. Snad jindy :)
To je asi vse, kdyz vzpomenu na neco, co jsem zapomnela pro ted, dopisu.

UTERY
Vcera se nic zvlastniho nedelo. Jen to, ze jsem v pondeli nejak nemohla usnout, ackoli jsem byla unavena po ceste a pak jsem se jeste vecer sla projit na hodku a pul. Takze jsem rano nebyla schopna vstat na behani. Poprve po tydnu, tak jsem si rikala, ze se to taky nepoto. Ne? Pak jsem hlidala holky, pocasko docela ujde. Je uz konecne tepleji, snad to leto prijde i sem do Pembi. Pac vsude jinde v Kanade je udajne vedro. Jako jsme meli u jezera. Taky jsem Rio zacla ucit cesky, jde ji to, je to sranda :) Rekne mi "Ahoj, jak se mas? Mam se dobre. Cau cau." :) Vecer jsem byla padlovat. Bavili jsme se, ze bychom radi jeli zavod v zari ve Vernonu, tak uvidime.

STREDA
Dnes rano jsem si prispala do osmi, sla zabehat, pak tady napsala kousek o vikendu a sla na 2 hodky pohnout se zahradou. Babi porad tvrdi, ze to nikdy nevypadalo lip, tak jsem rada, ze je spokojena. Odpoledne jsem hlidala holky a v pul pate prijela Margaret, vyzvedly jsme jeji sestru v Pembertonu v obchode, koupila si boty. Jmenuje se Sara a je ji 12. No a frcely jsme do Whistleru do kina. Tam jsme se jeste setkaly s Christinou, ktera s Margaret pracuje, ale je to Nemka a v nedeli odjizdi. Tak jsme tak procouraly mesto a pak hura do kina. A ted tu zas zivam, div si pusu neroztrhnu.
Mejte se!

POKRACOVANI 5.8.
Jen pridavam fotky z nasi indianske akce "PAUA", jsou z meho fotaku, moc toho neni, ale jen tak pro predstavu :)
Tady Dahlia zmalovana malinama, aneb vypada jako by zrovna nekoho skalpovala.

Tady s dedou Richardem..

Tady zleva: Allison, Valeria (manzelka Roberta), Rio. Za lavickou se krci Dahlia.

A tady jeste obrazek, jak jsem byla s Val pozorovat orly. Je do nich uplne zabrana :)