Září 2011

Pet beden jablek!

28. září 2011 v 1:40 | Nelca |  Kanada
Juch! Tak je to tu! Dnes jsem prvne nasbirala pet beden jablek. A koncila jsem jeste driv, nez kdyz jsem driv delala jen ctyri. Prijde mi to az nauveritelny, ale je to tim, ze proste muzem sbirat vsechny jablka. Takze hezky stovecka dneska, to je parada!
No, to jen takove nadseni sberace jablek. Bych nerekla, co mi neudela radost :D

Tady par obrazku...

Vyhled na jezero Okanagan Lake (ze zebriku)

Vic zblizka

Pohled dolu na dum, kde bydli majitele

Bedna jablek

Tak a zitra zas do roboty. Ani nevim, co mame vlastne dnes na planu. Holky jeste neskoncily v praci. Jenny konciva v pul paty a Anetka v pul sesty. Ja dnes koncila v 15:47, olala!

Cauko!

Destive pondeli..

27. září 2011 v 6:01 | Nelca |  Kanada
Vikend se prehoupl a musim zas napsat, ze jak jsem se zajela do novych koleji tady na farme, cas opet frci, jako o zavod. Taky jsme.. (jee, ted pozoruju nad Vernonem letadlo, co se chysta na pristani.. pekne) uz na sade zacli sbirat vsechna jablka, a ne jen ta cervna, takze sbiram mnohem rychleji. Krasne bych stihla nasbirat 5 beden, ale pocasi mi to nejak nedovoluje. Vcera jsem sla o dve hodky dyl rano, pac prselo a dnes jsem kvuli desti sbirala jen do dvanacti. Ne, ze bych byla z cukru, ale jak zacne prset, tak na vas prsi nejen z mraku, tak i ze stromu a clovek je hned jak houba nacuclej vodou. Plus teda se jablka vic modrinujou. Ale jeste.. v sobotu jsem si rekla, jesi bych mohla dostat zaplaceno za prvni tyden. Vcera za mnou pak prisla pani a rika, ze pry jsem chtela zaplatit. Puvodni rikali, ze davaji 18 dolaru za bednu, ale ze pry jsem dobry sberac, da mi 20 babek. Takze Jsem rada, hned se ten vydelek lepe pocita. Doted jsem delala tak 4 denne, ted, kdyz mi poco dovoli, tak snad obcas dam i tech pet.

No a dnes po praci.. prijela jsem na kole durch a pak po sprse jsem se tu tak poflakovala, trosku pomohla Anet tu zabalit papriky, tam jablka na prodej. Toma jsem se ptala, jesi neni treba s necim pomoct, ale nakonec nic nepotreboval. A tak jsem tak chvili pobihala sem tam a pak potkala dedu Boba (tatu Toma) a ptam se, jak se dnes ma.. no a dali jsme se do reci a on po chvilce, at jdu na kafe :D Hrozne me to.. no, co me to.. asi prekvapilo. I kdyz on je presne takovej. Takze jsme sli tady do kavarny, co je na farme. Mezi vsema lidma, co tam byli a platili, on zaskocil dozadu pro kavu a uz jsme si sedeli u okna a koukali dolu na Vernon. Tak jsme se bavili co ja delam, a jak jsem a co delala v Kanade, nez jsem prijela sem, a ze pry jsem "brave woman" takle sama cestovat, coz jsem mu vyvratila. No a pak jsme se bavili, jak se to vyvijelo tady na farme.. a proste jsme nejak dopili kafco a zas sli. Bylo fajn. No a pak jsem zbytek odpo srkala asi litr matoveho caje a koukala na film a proste nejak travila cas v teple. Venku prsavo, takze bylo fajn byt uvnitr s teplym cajem a poslouchat, jak dest bubnuje do strechy chatky.

Zitra uz utery, jsem zvedava na pocasi.. na predpovedi jsou sem tam deste. Ale rada bych fakt sbirala ty jablka, at mam nejaky ten dolar k dobru. No, a jak tu tak sedim, je vecer, devet hodin, jde mi para od pusy a asi uz mizim do chatky...

Jo a .. pise mi to tu, ze tu, treba vcera, bylo 17 lidi, ale nikdo ani nenapise "byl jsem tu, fantomas", tak se obcas ozvete, at mam prehled, kdo jsem chodi, udela mi to radost :) Cauko!

Patek = volno = vylet

25. září 2011 v 2:45 | Nelca |  Kanada
Tak nam to tu pekne utika, kazde rano zvoni budik v 6:12 (drive 5:58, ale dostala jsem tu na dojizdeni na farme kolo, takze si muzu prispat ctvrt hodky:), pak me cekaji nasbirat 4 bedny jablek a hura domu na farmu za holkama, ktere taky pomalu dokoncuji praci. Tenhle tyden jsme mely vecerni programy treba: kavarna a setkani s Jennou, prani ve verejne pradelne, koukani na Na samote u lesa (Jenny taky koukala, mely jsme to s eng titulky), prochazka do mesta na veceri do susharny, taky me Anetka ostrihala...

No a vcera, v patek, jsme s Anet mely volno. Respektive Anet ma volno a ja jsem si ho proste vzala. Sedm dni v tydnu pracovat nebudu, budu brat patky volny. Takze jsem se vyspala az do pul osmy a do osmi se krasne prevalovala, byla to lahoda:D Neskutecne jsem se na volny den tesila.. Zadny zebrik ani bag na jablka atd. I kdyz uz jsem si na praci docela zvykla, preci jen jsem po tydnu uz citila ramena. A tak jsme si s Anet rekly, ze vylezem na jeden kopec, co je videt na druhe strane Vernonu. Puvodne jsme chtely jet do Lumby, ale ty autobusy tu fakt jezdi, jako kdyz vlastne nejezdi. Takze jsme se rozhodly jit pesky celou pres cely Vernon. Cestou jsem brnkla domu, tralala, to jsem mela radost. Anet se nedovolala, tak snad next patek. No a dosly jsme az pod ten kopec a premyslely, jak na nej. Stal kousek od nas nejaky starsi pan a tak se ptame, jak se tam dostanem nahoru. Jesi vede nejaka cesta nebo tak neco. No a pan spatnou anglictinou, at tam nechodime,ze to je hrozne daleko a hrozne prudky. Tak jsme mu rekly, ze to je v poradku. Chvili jsme diskutovali az rekl, at jdem s nim, ze nas hodi autem na zacatek radoby trailu. Objel asi pet kilometru kolem kopce a kousek nahoru az k zacatku. Tam byla i mapa. Trail tam byl, ale nijak slavne nahoru nevedl, spis po vrstevnici. A on ze pry at hlavne nejdem daleko (mimochodem ten trail mel tak pul mile :D). Cestou autem jsme zjistily, ze je pan puvodem Madar, ze tu stavel domy, povedel nam neco malo o te casti Vernonu, kudy jsme projizdely, ze hodne domu je novych a ze Vernon hodne roste v poslednich letech. A pak se stacil hrozne podivit, ze jsme prisly z Davison Orchard pres cely Vernon pesky. Pry ze budem hrozne unaveny!! Prislo mi to srandovni. Nicmene po tom, co nam desetkrat u mapy vysvetlil, kam mame jit a ukazoval porad na tu samo cestu, jsme moc podekovaly a konecne vyrazily. Obe jsme nevedely, co cekat, pac ten trail byl jen kousek. Pak se rozdvojil a my udelaly pravy opak toho, co pan radil. "Nahoru nechodte, tam to za chvili konci a je tam soukromy pozemek!" Takze jsme tam vyrazily, protoze ta cesta vedla aspon do kopce a tam jsme se chtely dostat. Opravdu jsme dosly k brane se zakazem vstupu a varovanim, ze jde o verejny pozemek a branu prelezly. Po pravde jsem zprvu nemela dobry pocit ale nakonec tam byla hezka cesticka a my si rikaly, ze tam stejne tezko nekoho potkame. A tak jsme konecne stoupaly nahoru. Kopec to byl poradny. Ale stalo to za to. Krasne jsme si to uzily! Prokecaly jsme celou cestu, slunce parilo, jak kdyby nas k tomu kopci chtelo pripect (mimochodem, stejne tak bylo i dnes na sade a malem jsem se pripekla k jablonim a zebriku!). Ani nevim, jak dlouho jsme sly nahoru, ale najednou jsme si rekly, ze dost, tady koncime, pac uz byl rozumny cas pomalu zastavit, dat piknik, dachnout a vracet.


No a na co my tam neprisly? Mimo jine teda na supr vec, a to ze spolu budem od noveho roku v Praze bydlet na Vysocanech. Tak snad to klapne, jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!

A tady uz fotky.. Anetka


Vlevo Jezero Kalamalka Lake, vpravo kousek Okanagan Lake. Okanagan Lake je vazne obri.. tahne se az do Kelowny a jeste mnohem dal.


Vernon a Okanagan Lake.

Tam vzadu.. Jezero Kalamalka Lake.


Tak a takle krasne jsme se mely. Obe jsme byly z toho dne nadseny, jeste z toho naseho novorocniho objevu a vubec. Krasny den, prvni podzimni den. A vecr jsme jeste mely sraz v kavarne s kamaradama, co Anet zna tady ve Vernonu.

Tad je sobota, neco po pul seste a ja po praci. Dnes mi to slo nebyvale rychle, az na tu posledni bednu, pac jsem pak sbirala na tak prastenych stromech, kde nebyly skoro zadny jablka. Uf, ale jo, zvykam si a poustim si u toho Cimrmana. Uz umim Akt nazpamet, mela bych si tam dat neco novyho :D

A za chvilku jedem s Anet a Jenny autem do Kelowny do kavarny na koncik. Tesim. Ahoj!

Vernon.. aneb zase se mam krasne

18. září 2011 v 23:38 | Nelca |  Kanada
Nejak jsem se tu neobjevila delsi dobu.. Hodne se toho od posledka zmenilo. Predne.. Kelownu jsem opustila hned v pondeli rano a jela do Vernonu. Proc? V sobotu jsem prijela do Kelowny a psala z knihovny. Vsechno vypadalo, ze by mohlo byt ok. Pak jsem stravila cely den tak nejak po Kelowne...
Tohle je kolo, o kterem jsem psala, muj "small pink", i kdyz je teda vic do fialova.


Tady park u jezera Okanagan Lake

A tady vyhled na domy, takovy typicky obrazek Kelowny, si myslim.

Jinak Kelowna.. velke mesto, spousta aut, nejvic, se mi libilo u jezera a pak kolem sadu a farem. Velika zmena po prijezdu z Pembertonu :)
No ale teda.. v nedeli jsem rano naklusala v sedm na sad a po kratke instruktazi jsem cely den cesala jablka. No a pak jsem po pate uz byla tak utahana, ze jsem skoncila a sla zpet do sveho "hangaru", to je muj pracovni nazev pro misto, kde jsem mela svoji matraci a veci. Velka hala s autem a sekackou a naradim a mnou.
Tady jsem spala..

A nejak si rkam.. S nikym si tu nepokecam, budu tu vecer co vecer sama. A v tu chvili mi doslo, ze tohle neni duvod, proc jsem zustavala v Kanade o dalsi dva mesice dyl. To nepujde. Takze jsem se rozhodla, ze hned rano pojedu do za Anetkou do Vernonu. Ze to udelam tak, jak jsme puvodne myslely.. ze tam prijedu a najdu praci odtamtud. Sbalila jsem si veci na par dni jen do mensiho batohu a sbalenou krosnu jsem nechala na farme a rekla, ze potrebuju na par dni odjet do Vernonu.

Nemela jsem teda vubec poneti, co ze vlastne chci delat, az prijedu do Vernonu. Proste dojdu na farmu Davison Orchards, kde pracuje Anetka, a uvidim. A tak jsem dojela do Vernonu, zeptala se na cestu a dosla az na tohle krasny misto, odkud pisu. Prisla jsem na Davison Orchards.. vypada to tu, jako male westernove mestecko. Je to rodinna farma a tak nejak na vas dychne hezky pocit. Lidi jsou tu fakt moc hodni a podle me maji radi svoji praci. Uplne mi prijde, ze se tu vytvareji hodnoty.. Je tu obchod, kde prodavaji vsemoznou zeleninu a ovoce, nejen odtud z farmy, ruzne omacky a smesi na vareni, je tu pekarna a kavarna. Taky par koz, kraliku, oslik. A lidi sem jezdi nakoupit, uzit den s detmi, muzou vas vzit na tour okolo farmy (na to maji takove vozicky tazene traktorem). Musi tu pracovat velka spousta lidi. Od sberacu ovoce a zeleniny az po lidi, co vidite v obchode a v pekarne a balice. Taky tu vyrabi dzus z jablek. Jen jalka, vubec nic navic a je silene dobrej!
Takze tady pohled od prijezdove cesty


No a co ja teda. Dorazila jsem na farmu a hnedka objevila Anetku, jak pracuje v obchode, zrovna tam byla u rajcat. Vrhla se na me, ja mela takovou radost, ze ji vidim! No a tak jsem ji povedela me dojmy, nacez ona mi rekla, at nebojim, neco vymyslime. Ten den jsem se jeste vydala do sadu tady kousek odtud, asi 15 minut pesky. Nikoho jsem nenasla v dome, a tak jsem tak bloudila po sadu a furt slysela hlasy, az jsem konecne objevila dva pany, jak sbiraji jablka. A tak jsem se ptala na praci a pan, ze nevi, ze tak velkej sad nema, ale volal hnedka jeste jinymu sadari, coz je pry "bigger farmer" a on mu rekl, at prijde ve stredu, ze by nekoho bral. Tak jsem se jeste dosla podivat na tu farmu, kam ze pujdu ve stredu (farmar nebyl doma, proto jsemto sla jen obhlidnout). Je to tak pul hodky chuze od Davison O. A vydala se zpet.. dny byly hrozne horky, takze jsem se cela zpocena vratila za Anetkou. Pak zbytek dne odpocivala. Ale i tak.. uvnitr jsem fakt byla, musim priznat, na nervy. Jsem asi nervak, nebo co. Jak jsem prijela z Pembi, kde vse bylo fajn a uz jsem byla zabydlena, najednou jsem nemela jistotu a byla jsem z toho fakt vykolejena, takze Anetka zaroven pusobila jako muj osobni doktor na hlavu:) Nebudu nic prodluzovat, v utery jsem se sla podivat dolu do Vernonu, vsude takove hezke kramky, dosla do parku, do kavarny (v hlave teda porad zmatek s tim, co bude). No a ve stredu jsem se konecne vydala na cestu k sadari. No a jo, klaplo to. Pry, at prijdu sbirat hned dalsi den, zase teda to byl (stejne jako v Kelowne) pan s "turbanem na hlave", jak ja rikam. Rikaji jim pry Sikove nebo tak nejak. Ale moc fajn, takze jsem sla zpet uplne nadsena, ze mam praci. Dalsi otaznik byl, kde budu bydlet. Pac na te farme to neslo. A ja hodne doufala, ze bych se mohla domluvit s Tomem a bydlet s Anetkou a Jenny (to je Kanadanka, supr holka, co tu taky bydli a pracuje) na chatce na Davison O.. Treba ze bych pro nej obcas za to pracovala jen jako dobrovolnik. Takze jsem radostne prisla za Anet, ze mam praci a vymyslely jsme, ze pockam do vecera, az bude Tom min zaneprazdnen, a zeptam se. Tralalaaaa.. A je to tu. Bydlim s holkama a pracuju pul hodky chuze odtud, ideal. Jeste Tom promysli, jak a kdy bych se hodila mu pomoct, tak jsem zvedava. Ale mame se tu krasne. Z farmy je hodne zbytku ovoce a zeleniny, obcas neco z pekarny nebo polivka.. Zadne sizeni, varime si kazdy vecer neco dobreho. V patek ma Anet volno, tak jsme si udelaly vylet do Kelowny. Nejdriv jsme vyzvedly na byvale farme muj bagl a domluvila jsem se se sadarem, ze uz tam nebudu pracovat. Byl uplne v pohode, vypsal mi sek na odpracovanou nedeli a uz jsme si to stradovaly do mesta. Pomohly jsme si busem a bagl daly do hostelu, kde Anet bydlela nekdy v cervenci chvilku, abychom ho nemusely cely den tahat. Krasny den to byl. A! V sekaci jsme si nakoupily teple pyzamo a ja teplouckou deku, pac noci v chatce nejsou nejteplejsi. Taky teply fusky a dalsi veci.. no asi 9 veci za 9 dolaru, proste parada :D Radost z nakupu.

Dnes od rana prselo, ale i tak jsem se na sedmou vydala do prace, ale bylo mi receno, ze neni dobry sbirat, kdyz prsi, pac se tim nici ty jablka. Takze jsem se vydala zpet a zaplula jeste do postele. Spala jsem do 11, coz je muj kanadsky rekord nejspis. Podepsala se na me unava za vsechny ty dny.

Tady uz foto z prace :)



Tak zas nekdy :)

Kelowna!

10. září 2011 v 22:04 | Nelca |  Kanada
Tak zdravim poprve z Kelowny! Pisu z knihovny. Jen jsem jim dala sve jmeno a mam to tu na hodku free. Coz je fajn. Jinak?

Vcera jsem si jeste pred odjezdem z Pembi vystrihla s Corinne paragliding, foto na facebooku.

A pak jsme jely s Allison asi v sedm do Whistleru, trosku prosmejdily obchody a pak uz na bus. No.. a obe jsme si pobrecely, 3 mesice jsou 3 mesice...

Celou cestu jsem temer prospala, hodka cekani ve Vancouveru o pulnoci taky utekla a rano jsem se ocitla v Kelowne. Bylo asi 7:05, protoze jsem uz mela zmaklou mapu z prohlizeni, tak jsem rychle nasla, kde jsem a vydala se s krosnou na zadech a batohem vpredu na cestu. No a dalo to 2 hodky s 3mi prestavkami. Docela jsem se nakonec zapotila, jeste to mam do kopecka. Ale pak nahore.. vsude sady plne jablek, ktere si rikaji o nakousnuti! Dokodrcala jsem se az na farmu, tam me zatim ubytovali na zemi na matraci, pry se casem prestehuji do karavanu. Taky jsem poprosila, jesi maji nejake kolo, co bych mohla pouzit na cesty do mesta, abych nemusela chodit a zprovoznili mi hned ochotne dcerino kolo :D Takze je trosku mensi, trosku do ruzova, takovy "small pink" se zrcadkem na riditkach a vrze mi retez.. ale jede! :D Jen nevim, jesi na nem dam ten kopec, max potlacim.

No a pak jsem se teda na chvilku natahla a skoro myslela, ze usnu. Ale ne. Takze jsem jela na pruzkum do mesta. Je to neuveritelna zmena po malem Pembertonu byt v Kelowne. Obr mesto najednou pro me :D Jeste uvidim, jak se mi bude na farme libit, co lidi a tak. Porad mam volat na dve farmy do Vernonu, tak pripadne utecu.. ale zatim to vypada ok :) Jen uz bych si prala tu byt zas trosku dyl a byt rozkoukana. Ale co, dobrodruzo.

Zitra rano nastup v 7 na cesani jablek. Uvidim, jak se to vyvine a jak se zas dostanu az sem do knihovny. Moc zdravim!

Jak jsem byla dojata :)

9. září 2011 v 18:32 | Nelca |  Kanada
Tak jo, posledni dny aupairovoani a pobytu tady v Pembi se prekulily a ja dnes vecer odjizdim.. Budu v Kelowne pracovat na sadech, bydlet taky na farme, z cehoz jsem nejvic nadsena, pac ostatni farmari se me vetsinou ptali, jesi mam stan :D Tady budu mit jakousi strechu nad hlavou, jsem moc zvedava, jak to bude vypadat. A budu na farme do konce rijna. Kdyby se mi jooo nelibilo, verim, ze by se dalo odtamtud najit neco jineho, ale ja myslim, ze to bude ok. Muzu doufat a dam snad brzy vedet. Musim vyzjistit, jak to budu mit s internetem. Mozna knihovna nebo turisticky centrum.

Jinak uz mam taky zmeneny let na nedeli 13.11. ve 20:30, v Londyne budu 14.11. kolem jedne odpo a pak v sedm odtud letim do Vidne, kde budu kolem deset vecer. Takze 15.11. domaaa!
Taky jsem si zrovna prodlouzila pojisteni a snad udelala vse, co je potreba. Jeste zavolat domu a jsme ready.

No a pak teda posledni den tady.. zabalit, sbalit kolo (ktery se mnou do kelowny nejede, pojede s nekym z rodiny na "prazdniny" do Vancouveru, kde si ho vyzvednu pred odletem). Pak neco dodelam jeste na zahrade, uklidim no a trada.

Jinak vcera to bylo kouzelny.. Allison mi udelala grilovacku na rozloucenou. Pozvala jsem Margaret, Corinne a Susan, pak tu byli babi a deda a cela rodina. Krasny vecer, jak ja byla dojata, fakt! Corinne jsem videla po delsi dobe a pry teda musi pripit na moji anglictinu, pry super. Tak radost. No a proste to bylo tak hezky a ja byla tak dojata, ze jsem z toho chvili pak ani nemohla usnout. Dostala jsem od nich slunecni bryle, ktery jsem tu nemela, ale potrebovala (navic, musim priznat barvu,od ty doby, co jsme byli bajkovat s letadlem me pali a slzi pravy oko a kapky nepomahaj). A pak jsem jeste dostala Almond Butter - madlovy maslo. Allison pry, ze mela starost, abych nekde nestradala hlady a k tadytomu mi staci chleba a kdyby jooo nouze, tak to ma dost energie, abych to jedla samotny :D Takze tak. Cupr. Bude se mi styskat, jsem ted jako smutna a nadsena zaroven.

Jeste pred grilovackou jsme s Margaret jely podivat na lososy, jak tahnou proti proudu reky, aby udelali hnizdo a pak pomalu umreli. Bylo to uzasny! Jeste to nebyl uplne nejsilnejsi beh (sockeye run), ale pro me fakt zazitek :) velkej.

Mazu pokracovat ve skrtani seznamu, co mam pred sebou. Ozvu se z Kelowny!

Semaphore Lakes

5. září 2011 v 5:33 | Nela |  Kanada
Aaa, dneska byl tak krasnej den :) Uspesne a krasne jsem zakoncila vikendy tady v Pembi. Teda doufam a verim, ze pristi vikend uz budu nekde okolo Okanagan Lake :)

Byla jsem dnes na vylete s Margaret. Semaphore Lakes neni zadny narocny hike. V tom smyslu, ze by to bylo silene dlouhy nebo prudky. Jen dostat se k zacatku trosku zabere cas, pac se jede asi 23 km udolim, jako byl Slow Food Cycle nebo jako jsme jeli bajkovat do Chilcotin Mountains. A pak konci zpevnena silnice a zacina sutrata a hrbolata dirt road. Takze jsme se kodrcaly nahoru, povidaly a bylo to supr. A pak jsme konecne dorazili k "parkovisti", ale vazne parkoviste to neni, proste clovek zastavi u okraje. Je tu misto tak pro tri auta a zbytek stoji jen bokem. No a vyrazily jsme presne v poledne a nahore jsme byly o hodinu pozdeji. Urcite casti, ne moc, byly prudsi, tak tam jsme moc nemluvily, ale jinak jsme probraly vsemozne. Dorazily jsme nahoru a sedely u malinkyho jezirka a sdilely obed. Ja pomeranc, Margaret toust s burakovym maslem a medem. No a tam jsme prosedely a prokecaly dalsi hodinu :D Vazne drbny. Ale mely jsme si toho tolik co rict a bylo fakt fajn si s nekym popovidat ne jen o tom, jaky je pocasi a jak se mas. Moc fajn, hodne to tady ocenuju! A jak to tam vypadalo.. cesta nahoru byla lesem, pak se stromy zmensovaly az vlastne zmizely temer. Nahore to vypadalo jako skoro rovina, skoro. A kolem hory a ledovce na dosah, vazne. A spousta malych jezirek a potucku a vodopadu z ledovcu. Taky jsme se zkoulovaly, ja si postavila snehulaka, kterymu padala hlava, pak jsme udelaly snehovy andelicky, nacez jsme si uplne promacely kratasy a tricko :D A daly jsme si zavod nahoru snehem a malem se u toho prerazily, jak to klouzalo a propadalo, no sranda. Margaret mela s sebou svou Criket - pejska. Takze fotky.


Jezera byly zase uplne pruzracny.



Samospoust :)

Muj snehulacek.. s upadlym okem, toho jsem si vsimla az ted ;) Mam s nim spolecne foto, ale to fotila M. No a je natoceny tak, aby koukal na ledovec, aby se citil dobre, az bude tat :D

Pohled ze zasnezene plane. Tam kde jsme se koulovaly atd.

No a tak jsme se mely, jsme s dneskem uplne spokojena. O to vic, ze jsem rano volala domu a mluvila s babi a s mamkou :)

Jinak vcera, v sobotu.. rano jsem asi hodinu prokecala s mamkou na telefonu a pak jsem se jela projet na kole a pak k jezeru a cist knizku a pak jsem byla neco pres hodku u koni a jen je tak pozorovala, jak se pasou, obcas prisli podrbat, hlavne Amon, pac kdyz prichazela Lili, tak ji on vyhnal a prisel radsi sam. Corinne totiz privezla kone na nejaky cas zas sem dolu, mam je vlastne pres silnici skoro. Cekala jsem, jesi prijde, pac si nebyla jista. O vikendech miva hodne prace, dela tandemy na paraglidingu tady v Pembi. Lita nam tu nad hlavou cele dny :)

Mejte se fajn a drzte mi pesti zitra. Budu volat par farem, zda muzu prijet. Ahoooj!

Dlouhe sichty + novina

2. září 2011 v 4:03 | Nelca
Jen takovy kratky report... tenhle tyden si to docela s praci davam. No dobre, pondeli jen 2 hodky s holkama a pak Whistler a Bike Park, ale. Utery 8 hodin s holkama, streda 8 hodin s holkama a vecer 2 hodky na zahrade a dnes 2 hodky na zahrade a pak 6 a pul hodiny s Rio, pred chvilkou jsem skoncila. Ale jo, dobry, davam. Zitra patek a pak uz tralala vikend.

A pujdu s pravdou ven, vypada to na posledni vikend tady v Pembi, pac je nejvic pravdepodobne, ze odcestuju pristi tyden nekam do casti Thomson Okanagan do Kelowny nebo Vernonu a pracovat na farme zhruba do konce rijna. A pak trada, jesi fakt vsechno klapne, jak si s Anetkou prejem, vyrazily bychom na malou pout jeste na Vancouver Island. Pravdepodobny navrat v polovine listopadu tohoto roku :)

Ale teda na druhou stranu, zacina se mi i trochu styskat..

Tak se zas mejte, ja se nejako ozvu. Byee!

Whistler Bike Park

1. září 2011 v 19:40 | Nelca |  Kanada
Tak jsem to teda zkusila. Whistler Mountain Bike Park http://www.whistlerbike.com/index.htm
Byla jsem tam v pondeli s Misou. Za flasu mi domluvila pujceni kola od jednoho kluka, co se na nem nedavno vysekal a ted nemuze jezdit. Stejne tak chranice na kolena. A od Misi jsem mela chranice na lokty a predlokti a helmu (vypada jak motorkarska). No a vyrazily jsme. Jeste jsem si koupila denni bike pass na lanovku a uz jsme se vezly nahoru (foto by Misa):


Teda nevim, zjistila jsem, ze ackoliv to vypada supr, tak me to nijak hrozne nechytlo. Jako joo, je to adrenalin, to bezpochyb a to kolo sjede fakt vsechno, ale proste radsi zustanu u sveho jezdeni, kdy se clovek do toho kopce nejdriv musi vyskrabat, aby si ho pak sjel. Kolo je fakt tezky, nebo aspon to, co jsem mela a silene z toho boli ruce. V pulce prvni jizdy jsem si musela narovnavat zkrecovatele prsty :D Prvni jizda supr, tak nejak seznamovani s kolem. Je to hrozne nezvyk. Sedlo nikde, kdesi dole a proste vubec uplne jiny posed a vsechno. Ale tak to jsem cekala. No a druha jizda.. "Co si tak dame tedko..?" No, daly jsme jinou modrou a Nelca jela jela, chvili to vedlo jen po takove te drevene lavce nahoru dolu doprava doleva, ale byla siroka akorat, abych to dala i ja. No a pak jsem v jedne casti nejak zapomnela brzdit a kolo mi dosleva ujelo pod zadkem a pak uz moc nevim, najednou jsem letela a pristala primo na usta.
Jeste, ze ta prilba ma ten "nahubnik", jinak nevim, co by na to moje zuby :D A pac jsme mela vsechny ty chranice, tak mi vubec nic nebylo, jen trosku sok. Posadila jsme se a mela par hvezdicek pred ocima a pak dobry. Jen jsem proste mela vetsi strach..
Na konci se mi podarilo prodat jeste za trochu vic nez polovinu muj pass na lanovku nejakym turistum, pac to plati i na Peak to Peak a vsude. No a uz vecer jsem pocitila, ze mi preci jen trosku tuhne krk po tom narazu. Takze utery a streda byly trosku zablokovany, dnes uz jsem v klidku. Jen me porad malicko boli na dotek nos, jak jsem mela bryle a trosku si je asi vrazila do nosu, asi.
Tot moje zkusenost s downhillem :D Jsem fakt rada, ze jsem to zkusila a jeste radsi jsem (a asi i moje mamka), ze me to nechytlo. Pac to bych pak chtela jezdit a koupila bych si permanentku na lanovku a nevim co vsechno.. ne :)
Tak se zas mejte a ahoj!