Konec kariery a zacatek nove

19. října 2011 v 7:08 | Nelca |  Kanada
Psano vcera, 17.10., na blog dano dnes, 18.10.

Takze. Zase novinky!
Vcra rano jsem dojela na sad 1 a pani uz na me cekala s sekem, ze uz tu trosku dosbiraji sami. Takze jsem podekovala, potrasly si rukou, pozdravovala pana manzela, podrbala psa a vyrazila zpet. A pak jsem na farme, kde bydlime, sbirala jablka. Taky posledni, dosbirala jsem tam posledni bedny.

Dnes rano jsem vyhledala Toma, abych se poptala, je-li neco, s cim muzu pomoct. Tak nejdriv uplne nevedel,ale za chvilku prisel, ze Mehmud nasel na sade jeste nejaka jablka na dosbirani. Byly to goldeny, ale nebyl jich ani halfbin (ta pulbedna). Takze jsem dosbirala a pak jsem potkala Toma znovu., A on povidal, ze premyslel, co by mel tady za joby. A ze ma jen "dirt work, but really dirt work", opravdu spinavou praci. Na poli jsou rajcata. Uz jsou dost jety, ted po prvnich mrazech se proste uz sbirat nedaji. A tak ze by bylo potreba je vytrhat. Tak me vzal na pole, aby mi ukazal, co mysli. Dojeli jsme tam autem, ale neni to nijak daleko. Takze rajcata jsou na poli zasazenych jakoby na tech igelitech, aby mezinimy nerostl plevel. Tak je to treba vytrhat. Nejsou uchyceny na tyckach, jako to nekdo dela, normalne lezi na zemi. A domluvili jsme se, ze by mi dal 20 $ za radek. Takze jsem povyskocila, pac jsem rada, ze mam dalsi praci. Je to teda pekna drina! Zadna prca. Ale i tak. Celou dobu jsem pracovala nejak s usmevem, obcas se mi skrivil, kdyz jsem si uvedomila, co na to zada a vubec cely muj clovek. Myslela jsem, ze zvladnu 5 radku. Ale. Prvni byl dobrej. Druhej taky jeste, pak jsem dala na chvilku pauzu. Slunicko svitilo jak blazen, dokonce jak jsem se zapotila, delala jsem v tricku. A pak treti jsem zacla pocitovat, ze je nejaky nekonecny a ctvrtej jsem dodelala s nejvetsim usilim. A pak mam teda jeste kousek, takze ctyri radky a kousek. I tak, spokojenost po dobre vykonane praci.
Ale deda. On je tak skvelej, taky. Jezdil kolem rajcat s traktorem, nalozenej s bednama plnyma dyni (tech je tu ted mimochodem asi tisic tun, jak se blizi Halloween. Pecou se dynove dorty, kolacky, tuhle jsme mely s holkama dynovou polivku, co zbyla). No a jezdil a koukal. A mam takovej dojem, ze mi fandi. Porad mi rika, ze pracuju tezce a dobre. Treba vcera, ze jeste preskocim zpet. Vcera, jak jsem rano zacla sbirat jablka, tak zase prijel deda na ctyrkolce, zastavil, a povida, ze jsem tough (ted doufam,z e se to takle pise), proste ze jako tvrda, nebo v tom smyslu, ze tvrde pracuju. A pak jsem ve ctyri dosbirala a potkala jsem ho a dali jsme se do reci. A mimo jine jsme se dostali k te me praci zase. Ze pracuju moc dobre a ze bych mela emigrovat do Kanady. Tak mu povidam "Vite, ale ja mam doma celou rodinu", nacez deda, at je klidne privezu s sebou vsecky :) a Pak rika vazne, ze to jako chape. Ale ze Kanada potrebuje lidi, jako ja. Me dojal.

A dneska prave jak jezdil kolem, tak pak jednou dojel kousek ke mne a povida: "Tohle je tezka prace, ja to vim, jak tezka prace to je. Potrebujes hodne energie na tohle." A vytahl z kapsy cokoladu! On je tak skvelej. Nemusel, ale proste prijel a privezl mi cokoladu, jak videl, jak tam bojuju s tema rajcatama. Tohleto hrozne moc u lidi ocenuju. Kdyz nekdo vidi, ze se clovek snazi. Nemusi udelat nic, ani to clovek neocekava, ale udela. Udela radost necim, cimkoliv. Tak to bylo hezky. A on vzdycky tak pokyvuje a dava rady. A povida, at nepracuju moc rychle. Pomalu, ale rovnomerne. Ze urcite zitra budu citit zada.

Ty moje zada, to je taky sranda :D Uz tak tyden je fakt citim po tom sbirani jablek. A zitra si myslim,ze mi odejdou uplne. Ale kdyby se treba odporoucely rano a vecer se vratily jako novy, to by bylo fajn :) Jinak zitra ma Anetka volno, tak jsem se domluvila s Tomem, ze taky budu mit. Mimochodem, Tom je ted taky uz takovej jinej. Jak jsem se vic poznali, je to hrozne supr sef. Takovej spravedlivej, rozumnej a fakt ocenuje praci a snahu. Supr chlap.

Takze juch, zitra volno, frcime s Anetkou do Kelowny. Teda rano tady nasazime jeste babi s dedou par listopadek kolem domu asi. Teda deda to nechce, ale babi jo :D A pak v Kelowne uvidime, jak se to vyvine, ale predne Anetka musi vymenit zimni boty, co si tam koupila, pac nejak zjistila pozdeji, ze ji jsou maly :D Sranda. Tohle se mi totiz presne stalo asi dva roky zpatky :D

A jinak jsem tady chtela dat par obrazku. Je to z posledniho dne sbirani na sade 1. Bylo rano, asi neco malo po osme. Je videt, jak na zemi jeste jinovatka.

Tohle je pohled shora, uplne nahore na sade mezi jablkama Ambrosia. Byla pekna mlha dole. Drzela se v udoli. Moc hezky rano.

Samospoust.

Moje vyslouzily bezecky boty pasovany v Kanade na pracovni, ted uz skoro sandaly. A po dnesku? To uz je skoro k placi se na ne podivat. Malem mi z nich vypadava noha a jsou nasakly rajcatama, jak jsem se tam v nich brodila. Rekla jsem si, ze uz je vazne, ale opravdu nechci nosit!

Pracovni.

Pohled na jezero Okanagan Lake


Dnes, 18. 10. jsme byly s Anetkou v te Kelowne, parada. Ale o tom zas jindy :)

Tak zas nekdy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama