Měděnec běžky a pěšky

13. února 2013 v 19:23 | Nelča |  Krušné hory
Protože všude hlásí sníh a já jsem ještě pořád nadšená po minulém týdnu v Chamonix, rozhodla jsem se dneska, že vyrazím dnes na běžky na Alšovku. Ráno jsem vstávala ve čtvrt na osm, Vanda, která měla jít do školy nikde, takže jsem ji probudila a tím zachránila od zaspání.

Při vaření ovesné kaše k snídani jsem si mazala běžky, modrý extráč to jistil. Ještě, že máme hrnce, které odpustí i delší nemíchání, neboť zabraná do nanášení vrstev vosku na běžky jsem vaření mírně zanedbávala. V hlavě se mi navíc rodil nápad a plán jezdit u Alšovky a potom místo stejné cesty busem zpět sjet po modré dolů do Klášterce na běžkách. No, možná spíš sejít, přeci jen tahle "cesta pěti potoků" je z přísnějších i na kole a při nedostatku sněhu by se z běžek mohly stát kameňačky. Autobus jel v 8:18 a já už si to v něm vychutnávala a těšila se, jak tam zas budu prošlapávat stopu. V Klášterci n. O. nastoupilo asi 10 dětí a 2 dospělí, evidentně nějaký kurz, ve třech pytlích hromady běžek pro každého a jelikož vypadali asi tak zdatně, jako já kdysi v patnácti, když jsem prvně vyrážela na běžky do Jizerek, hrozila jsem se, že míří taky na Měděnec a budem se tam tak na těch malých okruzích míjet (v ideálním případě) nebo srážet (při naplnění krizového scénáře). K mé radosti z vedoucích však cestou okolo Alšovky vypadlo, že nevystupují, ale jedou na Halži, třikrát hurá.

Na Měděnci jsem vyskočila z autobusu (za tichých komentářů dětí, že mám lepší běžky než oni a že to jsou určitě závodní!) a už si to štrádovala k zasněženým pláním a směr okruhy.

Jako posledně v prosinci, cesta z Měděnce na tratě směrem k nádraží po červené byla spíše srandovní přes naváté boule podél remízku. Tratě byly podle webu naposledy upravené na víkend, takže jsem nečekala, že by tam byla stopa. Když jsem tam dorazila, zjistila jsem, že odhad byl správný. Horší bylo, že to tam bylo místy rozdupané. Cestou v autobuse jsem vyrozuměla, že tam děti byly den předtím, čemuž asi tak zhruba odpovídal nynější stav. Přesto se tam pak objevily náznaky bývalé stopy, která držela směr lyží, a stačilo ji jen projet. Obkroužila jsem to tam dvakrát různě a bylo to parádní.
V půl jedenácté jsem se odtud pomalu začla vydávat zpět k nástupu na tratě, v tu chvíli sluníčko začalo vykukovat zpoza mraků a já měla o to větší radost ze svého plánu dojet/jít do Klášterce po svých. Dojela jsem na Alšovku k parkovišti a ověřila si svou úvahu na mapě. Pak nasadila běžky a vybrala si sjezd z parkoviště ne po normální cestě, ale prudší, v hlavě jsem se smála pojmu "sjezd pro extrémáky", který ovšem byl pěkně zmrzlý a běžky se v tom mydlily jak nudle v bandě. Výsledkem byl docela slušný tygr :D Smála jsem se sobě a slíbila si, že svoje nadšení musím kočírovat a jet tak, abych dojela dolů celá. Dlouho mi to nevydrželo, neb jsem sebou ještě jednou sekla v tvrdém sněhu při nájezdu na sjezdovku. Musí se tam projet mezi dvěma velkými kameny. Tam jsem se v poho trefila, už ale ani nevím proč jsem přesto šla k zemi. Dojela jsem po sjezdovce dolů (bylo tam jen malinko lidí, spíš s dětmi, páč jezdil jen vrchní malý vlek). A pak se modrá značka stáčela do lesa a já uznala, že to vážně půjdu pěšky. Je to celkem sešup, hrbolatá cesta a úzká tak na to kolo. Mé sjezdařské schopnosti by zde tudíž neobstály.

A tak začala naprosto luxusní procházka zasněženým lesem dolů. Běžky jsem si připla na batoh, v ruce jen hole a štrádovala jsem si to dolů se širokým úsměvem. Les byl zalitý prosvítajícím sluníčkem a celé to bylo jak v pohádce, jak byl všude ten měkký snížek.
Jediná "starost" byla vejít se s tyčícími se běžkami nad hlavou pod nižší větve. Pěšky jsem tudy ještě nikdy nešla, jen sjížděla na kole, kdy člověk spíše urputně sleduje cestu a nemá čas vnímat okolí. To jsem si dnes vynahradila a kochala se, šla po cestách i mimo, přeskakovala potok vícekrát, než bylo nutné a říkala si, jak je to super. Dokonce jsem si poprvé všimla, že jsou přes potoky mostky pro pěší, toho jsem si nikdy nevšimla. Za prvním brodem jsem dostala skvělý nápad, že si běžky ještě na chvíli nasadím, neboť tam je cesta široká, že by auto projelo a sníh vypadal, že celkem dost je. Chvíli ten nápad byl fakt super. Ale potom už moc nebyl, neb běžky byly na tom přemrzlém podkladu trochu neovladatelné a já šla párkrát málem na ústa. No, vlastně nakonec jsem je sundala v místě, kde jsem se docela slušně vymázla. Bolel loket, to už přešlo a pak jsem zjistila, že mám přes rukavici vidět krev, tak jsem ji sundala a tam mam takovou trapnou malou direčku, jak jsem na něco upadla. Zbytek jsem poslušně doťapávala pěšky, dokonce jsem se na to přezula do bot. Bylo to fakt nejvíc super! Bavily mě brody a mostky, místy stále sluníčko a cesta uběhla jak voda a už jsem byla v Klášterci. Přes mobil jsem zjistila, že mi pojede bus uplně akorát a dokonce ho nakonec stihla s mírným doklusem na zastávku (já bych to měla akorát, ale on jel dřív) ve 12:37. Proběhlo malé zaváhání řidiče, tvrdil, že musím mít obal na lyže, ale nebyl schopen mi říct ne, takže jsem mu poděkovala a o pár minut později už jsem vystupovala v Kadani na autobusáku.




V Klášterci kolem zámku..
Byl to úplně skvělý výlet, musím něco podniknout s Foxíkem asi nebo co, jako někam, kde to neznám. Krušný hory rocks!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama