Listopad 2013

Verpail-hütte poprvé na skialpech

29. listopadu 2013 v 16:56 | Nelča skialpová |  Kaunertal
Tak je to tu! Včera jsem se celý večer mordovala, abych sundala ze stoupacích pásů staré lepidlo (doteď mě z toho bolí palec na pravé ruce) a pak nandala nové. (Sundavala jsem ho systémem "horké špachtle" - takže jsem nad ohněm nahřívala příborový nůž a postupně to z pásů dostávala dolů. Drobné zbytečky jsem pak doladila přežehlováním pásu přes látku a musím se pochválit, podařilo se. Nanášení lepidla už byla hračka.

A dneska jsem konečně vyrazila. Podobně jako když jsem šla na Verpailhütte poprvé, vyšla jsem a na kostele odbíjeli poledne. A co je pecka? Lyže jsem nandala tady hned u prahu u dveří a šla jsem. Paráda! H. mě vypravil, zamával, měl ai radost že jdu :D A počasí bylo ukázkový, sluníčko svítilo. Takže jsem si to štrádovala po té široké cestě (kterou jsem dříve pokřtila na "cestu pro německé turisty") a taky se kochala, shodila pár rampouchů pro Káťu a trochu fotila, aby byla výmluva pro zastavení :)


Tady mě vždycky pobaví ta skála - vidíte ten kolmý převis nahoře? :)

Trochu pokřivená samospoušť cestou nahoru :)

Verpeilalm (cca 1 800 m.n.m.) a okolí..


Verpeil-hütte (2 025 m.n.m) a okolí..


... a já taky byla.. šup :)

Je srandovní, jak jsem ještě viděla některé stopy, co jsme nahoře provedli s těma mojema návštěvníkama v neděli. Nejmarkantnější teda byl ten rozdupaný sníh připomínající oranici před chatou, když jsme tam nacvičovali vyhledávání v lavině. A ještě ta jedna zkratka, co jsme ji v podstatě sjeli po zadku.

Sjezd dolu byla legrace, místy jsem se i zapotila :D Ono totiž je to až po Verpeilalm rozjetý od aut. Takže je hluboká stopa od auta a vprostřed zase hodně sněhu, ale ouzký proužek. Rozdupaný teda už tak po různu od skialpinistů (ano určitě nejsem jediná, kdo tam teď chodí, třeba brzy někoho potkám). Takže chvíli to jede hezky, jen šusem dolů, nebto není moc prudký a je tam dost sněhu, který to brzdí. Místy se tam lyže mydlí jak nudle v bandě. Cestou dolu sněhu ubývá, takže dole pak koukat po pár kamínkách, který koukaj, no prostě legranda. A na závěr jsem si sjela tady tu malinkou sjezdovčičku pro děti tady ve vesnici a tím to krásně uzavřela. Sundala lyže a za 5 minut už jsem byla doma.

Je, mam radost, první skialpy a ještě v listopadu! Ale jsem mrtvá, fakt :D Ale teď mi došlo, že to pořád píšu, ale to tak bývá :) Zítra by měl být čas taky podnikat výlety a v neděli bychom chtěli jet lyžovat nahoru na ledovec :)
Jupííí! Tak šup, přijeďte někdo na návštěvu!

Joo, a ještě jsem dostala dneska jedničku od H. za úklid :D Takže tak. Asi si dojdu pro mlíko do mlíkomatu a budu rozjímat u krbu s jehlicema a u filmu. No tak sakra ale fakt někdo přijeďte, bude to super! Kdyby někdo jel před Vánoci nějak šikovně, třeba bych se pak svezla domů s ním. Ale ještě nevím přesně, jak to bude termínově. A v lednu tady bude strašně málo lidí, takže tady může být strašně hodně outdooráků či kadaňáků a můžou se tu strašně soustředit - což? :)
Ahoj!

PS: Cestou pro mlíko - náš stromeček...

Foto z výletu na Gallruttalm

27. listopadu 2013 v 19:43 | Nelča |  Kaunertal
Ahojky,
dnes se hlásím po práci, pracovala jsem do tří. A pak jsme se s Astrid, co s ní pracuju na druhém penzionu a Regi (to je paní šéfová tam) vydaly podívat sem do Feichtenu na vánoční trhy, jak je připravují, neb to hodně Regi i její manžel menedžujou :) Bylo fajn tam vidět taky nějaké místnáky. Sic nebyl čas se s nimi vidět, ale tak pomalu se začít s někým vídat by bylo nanejvýš žádoucí!
Jooo a dneska jsem měla hrozný sen! S kamarádkou Verčou ze střední, jsme byly ve městě. A protože jsme měly hodně času, tak jsme se rozhodly, že půjdeme na výstavu o Hurvínkovi (netušim, jak mě to napadlo). No a ta výstava byla bruuutálně drahá, za jeden vlez chtěli víc než 3 000 Kč a vystavovali jen různé Hurvnínkovy oblečky a blbinky. Celou dobu jsem si to vyčítala, že jsme tam šly :D

A tady ještě nějaké fotky z pondělního výletu s H. do tunelu a na chatu Gallruttalm (1 980 m.n.m.)
Cestou nahoru...

Výšlap "na hulváta" lesem..

zase panorama..

ukazujíc kamsi do dáli na ledovec

pohled do tunelu (vprostřed tunelu je tenle jeden "výhled")

panorama u Gallruttalm - vyndavám si sníh z bot

Cestou dolů...


Tak a teď mam za sebou dva perný dny v práci, tak to snad zas povolí trošku. Zítra budu tady a třeba o víkendu přijde první skialpování :))))))) Aaa, novinka, teď mi H. řekl, že už mi skialpy přivezl, zítra je dáme do kupy a jen co bude čas a energie, můžu vyrazit! Je tu teď večer a jde na přednášku o lavinový bezpečnosti - prý nějaké novinky a tak. Paráda. Třeba mi pak taky poví, co ví nového.
Brzy ahoj! A piště mi komentáře - vím, že sem chodíte podle návštěvnosti ;)

Jentak cestou z práce

26. listopadu 2013 v 18:20 | Nelča
Ahojky, dnes půjdu spát asi v osm, neb nejsem uplně fit už asi týden a nemá cenu něco přecházet... Ale! Tohle jsem fotila cestou z práce někdy před pátou veečer.. Dá se jít podél silnice, ale tudy je to hezčí :) Kochanda. Ahoj!



Vodopád (pro ty, co byli u mě na návštěvě - je to ten, u kterého jsme se nahoře fotili:))


Tak zas příště!

Tunel a Gallruttalm

25. listopadu 2013 v 23:47 | Nelča |  Kaunertal
Moc zdravím všechny!
Ačkoliv pondělí slibovalo spouuustu práce, tak se stihl i uplně luxusní výlet! Pracovali jsme dopoledne, načež přišel v půl dvanáctý H. a říká, že teď půl hodiny máknem a pak půjdem ven, protože v tomhle počasí je prostě hloupost pracovat. A že stejně někam chtěl jít. Takže jsem zajásala, protože jsem při práci co chvilku koukala z okna na tu kýčovitou nádheru. Po třech dnech sněžení je tu uplně bílo a jak pod peřinkou. Dnes ovšem přišlo absolutní azuro, což tomu dodalo ten pravý říz.
Dali jsme rychlý oběd a vyrazili asi v půl jedné. Cíl byl ten kanál, co přivádí vodu dolu do údolí a postavili ho po 2. světové válce. Kousek vede tunelem, jak jsem tu o něm psala včera. Jeli jsme kousek autem do Nufels a dál nahoru serpentýnami. Vyjeli jsme někam do cca 1 450 m.n.m. (odhaduji počítáním vrstevnic v mapě). A tam nechali auto a šlapali pěšky kousek po silnici. No, po silnici, je tam zákaz vjezdu a spousta sněhu, dá se tam už jen pěšky nebo na lyžích. Před námi šel nahoru někdo na skialpech.
Chtěla jsem si nandat návleky, aby mi nepadal sníh do bot, ale zjistila jsem velmi smutnou zprávu - rozbil se mi zip na jednom z nich. "Neee!" Po pár serpentýnách (některé jsme střihli napřímo nahoru lesem) začal H. koukat tak jako nahoru do prudkého svahu v lese a říká: "Tady to asi bude" a vydal se do prudkého svahu plného popadaných větví, smějíc se, že to je trochu jako lezení už :D Šlapala jsem za ním, byla to zábava, člověk musel dávat bacha na nohy, aby někam nezapadla mezi větve a zároveň aby neujel a nesjel zas někam dolů :) Tímto prudkým stoupáním jsme došli kolmo k cestě, kterou prý původně chtěl jít, ale říkal si, že to není ona, ale že jí potkáme. A to už byla cesta podél toho kanálu.
Co chvíli jsme se kochali nádhernými panorámaty. Zase úplně jiný pohled do údolí. Někde se dalo dívat nahoru do údolí Kaunertal a bylo vidět až na ledovec a vrchol Weißseespitze (3 518 m.n.m.). Odjidun jsme se koukali dolů údolím a bylo vidět až do údolí Inntal a hory nad Ladis, Fiss, Serfaus. Vše v kýčovitém provedení.
Ani nevím, za jak dlouho, jsme se dostali podél kanálu k tomu slavnému tunelu. Nandala jsem čelovku, H. svítil baterkou v mobilu, neb měl svou doma a vydali jsme se do tunelu. Měla jsem uplně tendence krčit se, ale je vysoký tak, že když stojím, mám asi cca ještě 10 cm k dobru. Jen místy se člověk musí zvohnout. Byla v něm voda, ale nic extra, tak v průměru 5 cm, jinde sucho. Prý v zimě je tam zamrzlo třeba o půl metru výš, to už pak lezou po čtyřech. V půlce tunelu je takový průduch, odkud teče voda ven a taky dovnitř, zvláštní.
...Vlastně teď mi asi dochází proč - v létě je kanál v provozu, stále přivádí vodu dolů, protože jí tam potřebují na zalévání atd. A když je to zavřený, asi v zimě nebo když potřebují, tak se tam dá takhle chodit. Potok, který by v půlce tunelu kanál jinak napájel je vyváděn o pár metrů vedle ven, kde jsme se dívali dolů do údolí. Asi tak...
Takže malý výhled na chvilku a pak zas jsme pokračovali dál. Taky jsme v tunelu potkali kolo s vozíčkem a kárku pro převážení nákladu (pro chatu, která je kousek za tunelem) z jedné strany na druhou. Trvalo to celé 10 minut určitě, řekla bych, než jsme to prošli. Na druhé straně jsme vyšli a snažili se chovat tiše, bývají tam prý kamzíci. Žádného jsme tam však v tu chvíli neviděli, až jednoho na cestě pak zpět.. Jak jsme vyšli ven a venku bylo sluníčko a bílý sníh, neviděla jsem ani prd, takže jsem si (byla jsem prozíravá při balení batohu) vyndala sluneční brýle a zas jsme pokračovali dál. Měli jsme namířeno až k chatě Gallruttalm (1 980 m.n.m.). Výšlap až k chatě nahoru byl náročnější, sněhu bylo do půlky stehen, místy, jak jsme šli do kopce, až prostě po celé nohy. V tu chvíli H. prohlásil, že tam vlastně nikdy v zimě jen v botech nešel. Buď na lyžích nebo v létě normálně, že. Trochu to chápu, sněhu tam bylo mraky a to je teprv listopad. I sněžnice by byly mooc fajn.
Nahoře se opět se konala kochačka, nějaké to focení...
...a už jsme si to štrádovali dolů. Tady jsem nejvíc pocítila, že ty návleky nemám a že mám sníh všude. Ale nějak příliš mě to netrápilo. Šli jsme dolů úplně na hulváta, kolmo. Byl to prďák, že člověk šel, spíš jel dolu tím hlubokým sněhem a vyrovnával hůlkami. Pak tam byl takový vyvýšený bod, na nějž si H. stoupnul a řekl. "Jsem starej, ale tohle mě pořád baví." a skočil dolů a zapadl po pás. Takže jsem si skočila taky, kousek vedle, abych padala do svého prašánku. Skok asi z metru až metru a půl, ale dopad jak do bavlnky :) Cestu zpět jsme šli přibližně stejně, ale vlastně dost jinak. Resp. k tunelu stejně a pak za tunelem jsme se spustili dolů po loukách. Bylo tam sněhu po kolena a prudké svahy dolů, tak jsme běželi nebo jeli po botech jak na lyžích nebo co se dalo a až k autu. Krásný místo to tam bylo. A tam kolem je ještě spousta míst, kam se dá jít, takže příště zas můžu vyrazit někam jinam, až budu mít víc času :)
Jsem utahaná a teď mě čekají dva dny práce tak do čtyř odpolko, takže se ozvu zas až s nějakým dobrodrůžem.
Ahoj!

Návštěva

24. listopadu 2013 v 19:19 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj všem, hlásím se po týdnu. Nejsem lajdák, ale spíš nejdřív nebylo co psát, samá práce, a pak zas bylo tolik zábavy, že nebyl čas :)
Pondělí práce v druhém penzionu do 16 hodin.
Úterý práce tady do cca 14 hodin.
Středa práce v druhém do 16:30 hodin.
Čtvrtek práce do 12 hodin, pak pletení a příprava čepic pro import do ČR :) V noci příjezd návštěvníků (Káťa, Klárka, Pája, Ondra "Džoudy", Mára) cca mezi 1 a 2 v noci.

PÁTEK
Vyrazili jsme všichni s lyžemi na ledovec. V noci ze čtvrtka na pátek napadl nový sníh, prašánek, paráda. Sice ne vždy byla supr viditelnost, ale hrozně moc jsme si to užívali. Všichni si hledali cestičky v prašanu, hecovali se do dropu, co jsme objevili, paráda. Teda já samozřejmě trénovala lyžování po sjezdovce a fandila jim. Káťa a pak i Klárka mi radily, jak vypilovat techniku - díky:) No a bylo to super a hlavně se mi jezdilo zas líp, než posledně. Jezdili jsme ale spolu a byla fakt prča. Ondra zahájil den tím, že si zapomněl čočky na chatě, takže se chudák musel autem vracet. Mára zase zakončil den tím, že vyrval vázání z lyže a pak sjížděl poslední jízdu na jedné lyži. S těmahle klukama se člověk nenudí :D Pro zasvěcené - už se pomalu přestává říkat "na Nelu" a místo toho "na kamzíka", i když mi ted dochází malý rozdíl mezi tímto názvoslovím, ale nebudu to rozebírat :D
Shrnu to, parádní den! K véče jsme se pak měli jako králové - pečená kuřecí stehna a pečené brambory - jen oregáno a sůl, výborné! Zakončení dne bylo u krbu za Pájova vyprávění o lavinové bezpečnosti. V deset jsme měli většina dost a šli spát.

Tady obrázek od kamzíka :)

SOBOTA
Počasí si s námi hrálo, ráno jsme se probudili do sněžení a mlhy. Nicméně i tak kamarádi vyrazili znovu na ledovec, já zůstala na chatě a měla práci tak do jedné, pak jsme se na půl hodiny zakecali s H. a pak jsem upekla švestkový koláč (švestky máme v mrazáku - nešla jsem pro ně ke 12ti měsíčkům). To bylo vtipné - neb nemám droždí, tak jsem udělala třenou s práškem do pečiva. Nojo, ale v kuchyni máme hodně věcí s českým názvem, ale stejně tak s německým. Takže jsem našla dva sáčky a jednu krabičku s něčím, co kypřící prášek připomínalo a vzala si to k počítači a přeložila si to z němčiny do češtiny. K mé radosti jedno z toho opravdu kypřící prášek byl, takže koláč byl spáchán. A jako dobrý :)
Ta banda lyžařů se ze svahu vrátila docela pozdě, už jsem tu malovala čerta na zeď, že někde nevybrali cestou dolu zatáčku. A véča byla ve stylu - těstoviny, omáčka s olivama a tuňákem a sýrem. Jenže tomu předcházela zahřívací polévka, předkrm sýrové fondue ze Švýcarska. No a stále byl ještě upečený ten koláč, na který skoro nezbývalo místo - i když nějaké ano. Zamávali jsme s ním ale dost ráno v neděli.
A borec tohoto dne? Ondra má veleúspěšná rána. Tentokrát si čočky vzal, ale hned při první jízdě ráno na sedačce, se v mezistanici musí dávat pozor na hůlky, aby si je člověk nezlomil, když se sedačka na chvíli přiblíží zemi. Nojo, ale Ondra... ačkoliv prý asi 2 minuty předtím uzavřeli diskusi o tom, jak by to v tomhle sněhu bylo naprd bez hůlek ... nějak ty hůlky dole prostě nechal. Načež prý jedou, jedou, mezistanice a najednou "chrřřřřřřřřřřřřřřřřř", Ondra usilovně drží hůlky, nažež jejich spodní část se trápí pod sedačkoku. Když to povolilo, vyndal je nahoru a hůlky byly cca do pravého úhlu :D Takže smích :D No a ještě lepší je, že tomu všemu předcházela také hláška Ondry, že je rád, že tady nedělá průšvihy jen on, ale i Mára (s tím vázkem) a že by hrozně moc chtěl zažít hory, kde by něco nezničil. No, takže tak :D A nejlepší - jedna hůlka přežila mírně zkřivená, druhá napraskla, a tak ji při obědě na Káti radu vystužili příborovým nožem, a omotali tejpkou. Takže hůlka žije!

NEDĚLE
Mohla jsem zase vyzazit s ostatními - hurá. Rozpoutala se tu velká debata o tom, zda vyrazit lyžovat nebo někam na pěško výlet. Ono totoži byla fakt fakt mlha. Ale i tak já bych ráda šla, protože je zas super sníh. Stejně tak Káťa. Klárka jít nechtěla, Mára se spíš chystal dělat věci do školy, Pája prohlásil, že je v takovém stádiu lyžování, kdy si může vybírat jen hezké dny na ježdění. A Ondra asi neřekl nic, resp. nepamatuju si.
Ráno jsem musela dělat snídaně (H. mí říkal v sobotu, že jde na véču k přátelům, takže se asi opije a rád by přijel o něco dýl:)) Pohoda, snídaně není nic složitého. Káťa vstávala se mnou a pomohla mi. A hned od rána aktualizovala co chvíli předpověd počasí a webkamery z ledovce. Bohužel vesele to nevypadalo, takže jsme nakonec uznaly, že půjdeme všichni na výlet.
H. mi ukázal hezké místo, kam jít. Je tu v horách takový kanál, který měl přivádět vodu z hor do vesnic dolů (v rámci Marshallova plánu). A část vede tunelem, který je asi 1 kilometr dlouhý, trvá prý tak 15 minut projít ho. No a pak už zas pokražuješ vesele dál po horách. Nakonec jsme se ale rozhodli jít na Verpeil-hütte (já počtvrté, ale i tak nadšeně). Šli jsme všichni krom Máry, který zůstal pilně studovat. Sníh je už odspodu a je ho vážně už dost, což zpomaluje výstup. Ale i tak to bylo čupr. Cestou jsme se kochali, teda spíš to probíhalo tak, že jsem ostatní trápila hláškami: "No, odtud je jinak kráásnej výhled tam a tam" nebo "Tady jsem se zrovna minule asi 10 minut slunila", čímž, jsem ostatní spíše naoko naštvala, než potěšila. My díky mlze dnes totiž neviděli prakticky skoro nic, co se panorámat týče. Ale pak nohoře se občas kousek někde odkryl, takže taky dobrý :) Sněhem jsme se brodili docela poctivě, je ho místy až nad kolena. A u chaty nahoře jsme si dali sváču a pak nacvičovali vyhledávání v lavině s pípákem. Opět pod vedením Páji.
Dolu jsme pak šli po silnici, dělali blbosti, klábosili a prostě bylo fajn. Je to hned veselejší, když člověk nemíří nahoru sám. A teď mi dochází, že jsme dnes asi neměli žádný průšvih - Ondra absolvoval výlet s hůlkami vystuženými příborovým nožem a nic zvláštního se nestalo :) Fotky dodám, až budu nějaké mít. A Klárka s Ondrou ("Pejsek a kočička video company") natáčeli video, takže je na co se těšit :)
Po příchodu kolem třetí odpoledne, si všichni sbalili, nadlábli se a už se se mnou loučili. Jé, víc takových návštěv, díky!!!!

Následující 3 až 4 dny budou zase pracovně nabitější, ale H. mi slíbil přinést mi skialpy, protože už je sníh i tady v údolí dost, tak abych mohla odtud vyrážet - se tak těšim! Podám hlášení!
Ahoj zas příště :)

PS: Ondro, vše v dobrém! :))
OPS: Za měsíc jsou Vánoce, takže jsem tenhle článek psala za poslechu vánočních koled. Ach, chybí mi klavír a kytara!

Víkend na horách

17. listopadu 2013 v 16:02 | Nelča |  Kaunertal
Uf, jsem uplně utahaná! Ještě že mě v pondělí a úterý čeká jen práce, hodně práce. V pondělí jdu do Renate a v úterý tady. Jinak co hory?

SOBOTA
Včera byla práce hotová asi v půl jedný. Zdrželo se to jedním apartmánem, který nechali Poláci totálně v hroznym stavu, aneb jak říká H.: Eine Katastrophe! A pak? Protože bylo hodně nového sněhu, nechtěla jsem se moc vydávat, kde to neznám. A Verpeil-hütte je asi tady moje oblíbená trasa :) Takže jsem se tam vydala potřetí. Sněhu bylo hodně už odspodu a nahoře ještě víc, než dřív. Takže jsem si docela mákla. Ale! Bylo uplně azuro, krása! Cestou nahoru jsem se stihla i vystavovat sluníčku. A cestou dolu jsem dokonce, tady poprvé, potkala živé stvoření v lese - dvě srny mi běžely předemnou po cestě, pak si mě všimly a zaběhly někam bokem do lesa. Kde se ještě chvilku míhaly a pak zmizely z dohledu uplně. Ačkoliv už jsem tam byla potřetí, mám pár fotek.

Feichten pod sněhem - efekt staré fotografie :)

Verpeil-hütte potřetí, pokaždé jiné počasí..

Okolí chaty... zajímavý mraky :)


... jo, jo.. byla jsem tam taky :)

..Tam nahoru bych se chtěla někdy mrknout, ale to už ne sama ..

Cestou nahoru - sníh a "usmíváček" udělaný hůlkou :)


NEDĚLE
Dnes ráno jsem jela na ledovec lyžovat. S H. jsme ráno upravili na lyžích vázko na moje lyžáky a jeho brácha, který tam nahoru jel, mě vzal s sebou. První jízda byla trošku nejistá, ale pak jsem se docela pěkně rozjezdila. Super je, že tam nejsou žádný extrémní prdáky, takže prostě paráda!! Jednou jsem spadla, že mi vypla lyže, ale ani nevim, jak. Prostě jsem škrtla hranou a ani se nenadála a byla dole.
No a ve dvě hodiny jsem toho měla uplně plný brejle, fakt hrozně unavená a začínala jsem dělat při jízdě blbosti, tak jsem to zabalila, než se vymáznu pořádně. Dolu jsem chtěla jet skibusem, ale nakonec jsem prošla po parkovišti a poptala se pár lidí, co se chystali dolu a hned u třetího nebo čtvrtého to vyšlo. Vzali mě nějací dva Němci, otec se synem, co sem prý jezdí každý víkend trénovat. Výhoda je, že Feichten je hned první vesnice pod ledovcem, takže mě může vzít prostě kdokoliv. Vyhodili mě přímo u baráku, paráda. 2 obrázky, první foceno od restaurace..

Cestou dolů z auta.

Tak, a teď jsem zatopila v kamnech a jdu plíst. Jsem kaput. Fakt jo.
Tak zas brzy!


První týden za mnou

15. listopadu 2013 v 18:25 | Nelča |  Kaunertal
Ani mi to nepřijde a už je to týden, co jsem tady. Dnes se to obešlo bez výletu, práce byla hotová ve 12, ale pak jsem měla ještě tak na hodinu co dělat kolem druhý, protože jedni odjížděli později, tak jsem dodělávala po jejich odjezdu. Pani mi při odchodu dala 2 čokolády, že prý to tady bylo moc hezký.

A jak včera začalo sněžit, když jsem se vracela zeshora z hor, tak sněžilo i večer, a tak jsem se šla ještě v půl 11 večer na půl hodinky projít. Byla to taková ta měkká sněhová peřina, co křupe pod nohama, když jdete. A dnes je celý den bílo. Jen si nemyslím, že to vydrží, hlásí déšť a 6 stupňů. Tak uvidíme. Takže dnes takhle:


Jinak pletu a mam se fajn. Teď jdu ještě zapnout saunu pro hosty. Tak ahoj!

Thomas-Penz-Höhenweg

14. listopadu 2013 v 21:11 | Neluše |  Kaunertal
Ahoj všem,
po včerejší výletní odmlce - ano, pracovala jsem celý den do 4 hodin odpoledne v druhém penzionu, kde mám být 1 až 2 dny v týdnu! - se opět ozývám s výletní pohodou :) Práce byla dnes hotova ve 12, take jsem nemohla nevyrazit.

Tentokrát jsem si dala za cíl dojít nahoru do cca 2 000 m.n.m. na Thomas-Penz-Höhenweg. Je to prostě cesta, taková horizontální, kterou tenhle Thomas vybudoval. Vede těsně nad pásmem lesů, takže jsou z ní krásné výhledy do údolí i do protějšího svahu. Jen pro upřesnění, je to na druhé straně údolí, než jsem chodila na Verpeilhütte.
H. říkal, že má začít sněžit, a protože jsem se nahoru chtěla podívat, než tam budou tuny sněhu a padat laviny, tak jsem neváhala. Navíc za včerejšek sníh dost slezl i nahoře. Cesta se klikatí v lese cik-cak nahoru, občas jsou to fakt jen třeba metrové cik-caky, je to docela pruďák, takže díky za ně!
No a dost brzy jsem se mohla kochat výhledy. Přicházely mraky a mlha, takže to bylo takový dramatický :) A nějaké fotky....
Tenhle 187 let starý modřín se stal v roce 1999 obětí laviny..

Je libo oběd? Docela fajn místo, škoda, že jsem neměla hlad :)

Tam dole ..

A vodopád - jeden z mnoha.

Tam, kde ukazuje šipka, je Verpeil-hütte, chata, kde jsem už byla dvakrát na výletě.

Trochu pokus ..

Panorámata se moc nekonaly, ale taky to bylo zajímavý :)


Cesta...

A pak přišla mlha a mrak i na mě...


A začalo sněžit. (A sněžilo a sněží ještě doteď s malými přestávkami. Krásný. Je tu bílo.)
Jenže jsem se při tom procházení nějak zapomněla a zapomněla na čas. Pak jsem si na něj vzpomněla a trochu se vyděsila. Měla jsem 45 minut na to, dostat se dolu, abych byla doma včas. (Nahoru jsem šla cca 2 hodiny.) Ono by se to nezbláznilo, ale máme domluvu. Takže jsem dolů po "silnici pro německý turisty" (ano, Jíto, výstižný výraz:)) běžela a dala to! A cestou, když jsem zrovna seběhla do údolí, mi ještě volala mamka s dobrou zprávou, takže třikrát hurá, zase pěknej den! :)

Teď jdu plíst, dodělávám čepici kamarádce ze střední, oheň ve starých kamnech (vypadá jako pec pro nějakého Honzu) a u toho se dojímám hudbou z Posledního mohykána, Piana, taky Beethovenova Měsíční sonáta atd. Jak se kdo máte? Moc zdravím! A zase brzy tu :)




Ledovec Kaunertal

12. listopadu 2013 v 15:09 | Nelča |  Kaunertal
Jak to říct... Asi obrázkem. Dneska takhle!

Sjezdovky

Pohled do Itálie a uplně vzadu taky Švýcarsko...

A příště na lyžích :))

Prostě paráda, super jízda! Už tomu chybí jen napadnout nový prašan! :)

Teď je odpoledne, jdu pracovat. Prohodila jsem to, protože H. říkal, at neváham a jedu. Jela jsem nahoru s Gošou, super jízda, super parťačka. Cesta nahoru k ledovci je tak půl hodiny autem, hold někde se ty metry do 3000 nastoupat musí :)

Verpeilhütte podruhé

11. listopadu 2013 v 19:42 | Nelča s endorfinem v kapse |  Kaunertal
Ráno jsem se probudila a padal sníh, ale v údolí to nevydrželo. Zato nahoře zase přibylo. Po práci, kterou jsme skončili ve 12 hodin, jsme jeli s H. zařídit super Regionální kartu, kterou můžou mít jen místňáci, ale protože jsem tu nahlášená, tak i já. Takže mam za super cenu vlez až do konce září 2014 na různá lyžařské střediska, bazény, spa atd. Takže tradá, už můžu trandit na ledovec. Vyzjistím, zítra bych ráda jela po práci. Je tu teď u nás na návštěvě Goša - Polka, která teď žije ve Sv. Mořici. Je uplně super, tak se ptala, jestli nepůjdu zítra dopo, ale to mám práci. Leda by to nějak šlo vymyslet jinak. Mám chuť jít dolu alespoň z čási uklidit pokoje, co jsme nechali na zítra :) Že by toho třeba nebylo pak tolik :)

A dneska, teda jen, co jsme zařídili tu super kartičku, jsem se vydala znovu na Verpeil-hütte. Bylo to tam boží. Navíc od dopoledne svítilo sluníčko, to včera nebylo. Takže jsem během 10ti minut vystřelila z baráku, jen jsem šla jinou cestou tu první část do Verpeilalm. Pak stejnou, jako včera. A nikdo jinej tam zatím nešel, moje včerejší stopy byly dost zapadané novým sněhem, ale viditelné. Své dnešní dojetí snad ani nemusím popisovat, byloto krásný. Ale teda větší zima dnes, pěkně přituhlo. Nahoře jsem si oblíkla uplně všechno z batohu. Dokonce jsem si nezapomněla čepici, takže jsem byla šťastná. Dnes bych tam bez ní byla asi nešťastná. No a dolů jsem chtěla jít jinak, než jsem to dosud znala, takže jsem to vzala po té silnici, o které jsem včera tvrdila, že je pro německý důchodce. Byly z ní zas jiný výhledy. A výhoda je, že jsem mohla celou dobu dolu běžet. Je, a to sluníčko bylo čupr. Tak nějaký ty obrázky, foťák ukazoval docházející baterku, takže jedna z mobilu cestou nahoru, neb jsem foťák šetřila nahoru...


A pak už foťákem :)

Verpeil-hütte (2 025 m. n. m.)

Okolí chaty...


Cestou dolů....


Málem bych zapomněla.. mám tu nové teleskopické hůlky (a teda i víc věcí jsem nakupovala před odjezdem) a jsou naprosto parádní! Značka Komberdel (rakouská), já jim říkam Komprdel. Jsou lehký a prostě nej! :) Krásně jsem je včera a dnes poprvé vytáhla! Teď jen aby vydržely :)

Tak, a tady ještě cestou dolu (foceno mobilem) omrzlý stromek...

a tráva. To jen takový detail :))

Jsem asi magor, fotit zmzrlou trávu. Nojo, no. Tak zas příště!




Výlet na Verpeilhütte

11. listopadu 2013 v 16:40 | Endorfin jménem Nela |  Kaunertal
Panejo, já se zbláznim! To bylo super! Uplně přeskakuju ranní část, resp. ji jen zanedbám - dnes jsme jen vyšůrovali trochu barák po snídani, pak jsem mandlovala (to mě baví) a v 11 bylo hotovo. Takžeee, vysněnému výletu na Verpeilhütte nestálo nic v cestě! Udělala jsem sváču a úderem dvanácté (ale to opravdu, neb jsem vyšla z baráku a během 10ti vteřin začli vyzvánět poledne na kostele) jsem se vydala na cestu. Ještě jednou rekapitulace. Feichten, kde bydlím, je 1 287 m.n.m., chate Verpeilhütte, kam jsem mířila je 2 025 m.n.m. Takže 738 metrů nahoru a pak dolů.

Cesta vede z konce vesnice a rovnou nahoru. Prvních pár kroků a už jsem se kochala.. Feichten...

Tady přiblížení hor v pozdaí...

A jdu na druhou stranu údolí než minule - tam to stavení v kopci, před ním je ten kříž, který jsem sem už taky dávala :)

Cesta byla dost prudká, kameny, kořeny, mechy a lišejníky, skalky. Nádhera! Šla jsem nahoru uplně nadšená (překvapivě:)) A po 40ti minutách cesty se objevily první známky sněhu :)

Sněhu postupně přibývalo a v jednom místě se to trochu zlomilo a kopec už nebyl tak prudkej. Co chvíli jsem se kochala a fotila. Cca po hodině jsem se dostala na první takovou "mezistanici" na své cestě - Verpeilalm. To už bylo sněhu tak, že se do něj schovaly celý pohorky. Ono vlastně celou cestu jsem mohla jít po široké silnici, ale to je pro německý turisty a ne pro mě, že jo! Já šla po čárkovaný. No a jak sněhu přibývalo, bylo těžší a těžší vidět, kudy cesta vede. Ono totiž přede mnou evidentně nikdo nešel, takže to všechno bylo krásně zapadaný a uhlazený. Nicméně na silnici jsem v žádném případě nechtěla jít, a tak jsem koukla do mapy a v ní zjistila, že je to úplně jednoduchý, prostě se držet zhruba podél potoka. Cesta byla místy značená červenými tečkami, ale ne vždy to bylo přes sníh vidět. A tak jsem se zanedlouho brodila až po kolena sněhem vzhůru, ale na cestě jsem byla. A bylo to prostě nádherný, krásný, dojala jsem se (pro Cimrmana znalé čtenáře - vyklízeli i tělocvičnu!).

Ukazatel dole ve vesnici ukazoval, že bych měla být nahoře za 2-3 hodiny. Takže jsem tam byla za 1 h 50 min. A to jsem stihla fotit, kochat a skočit jednou za smrk. Chata byla ještě zavřená a opušťená, stopy naznačovaly, že tam někdo ale byl autem. Taky tam byla taková malá kaplička a od chaty spouuusty cest na všechny možné směry. Tak třeba někdy, ale to už je na dýl a asi možná na víc lidí.
Cesta dolu trvala přesně hodinu. Začalo sněžit a žádný výhledy už se moc nekonaly. Ve čtvrt na čtyři už jsem se zas vracela, na kostele mi zrovna cinkli jednou, jakože čtvrt.
Tak, a teď mi zas nefunguje internet, vždycky jde tak nějak odpoledne do pěti a pak nic. A dneska zklamal ještě dřív, takže podám report asi až zítra, jen jsem si to předepsala už dnes v neděli. A teď fotky :)




Tady podél potoka (vlevo od něj) nahoru - tohle je pohled dolu :)





Jsem z toho měla celou cestu hrozně radost :D

Tradááááá! Verpeil-hütte :)))


Aaa, byla to fakt paráda, ale bylo to hrozně rychlý, šla bych zas! S H. jsem domluvená, že mu vždy dám vědět, když někam půjdu a kam a pak, že jsem se vrátila. Jen tak pro jistotu, člověk nikdy neví, co se v horách semele, že?

A ještě dnešní borec na konec. Chtěla jsem to psát už včera, ale úplně zapomněla. Náš borec v kuchyni je totiž velmi stará myčka na nádobí. Je super, musím přidat foto:

Ona totiž je stará, žere hodně vody, asi i elektriky, ale zas myje fakt super, prý žádná nová nikdy nebyla lepší. A ta lezecká smyčka, co jde okolo? To je totiž její zavírání, protože to původní už nefunguje. Takže se takhle vezme ta smyčka polínkem na konci, zarazí se o hřebík ve skřínce a vzpříčí se do police. Tím je myčka zavřena :D
Jééé, to bylo super! Tak jdu zas plánovat dál. A taky plést… včera jsem pletla do půl dvanáctý. Hoj a komentáře!

Později večer: Tak jsem zrovna dopřipravila snídani na zítra na ráno - to není normální praxe. Ale přišli za mnou Poláci - vlastně tenhle týden tu nikdo jiný než Poláci není - a že chtějí brzy ráno odjet, takže chtěj snídani na 5 ráno. "Se zbláznili, ne??", říkala jsem si. H. ji dělá na sedmou cca. Tak mu volam, jestli jim to mam ráno připravit, a on je naštěstí normální a prohlásil, že to není normální, takže ať jim to klidně připravim teď večer a nedávam toho nějak hodně moc. Hlavně ať kvůli tomu v půl pátý nevstávám! Takže jsem tam něco připravila a dala lístek, ať to nikdo nejí, protože to nejde uplně zamknout. Ale kdybyste viděli toho chlápka! Typickej Polák, uplně na mě šel a říká: "Chci zítra ráno v 5 v salonku snídani pro 17 lidí!"

Taky bychom měli zítra s H. zařídit nějakou takovou šikovnou kartu, která je normálně jen pro místňáky, co tu žijí v Tyrolsku. A on mě tu nějak nahlásí prý a budu ji moct mít taky. Za 400 Eur prý můžu celou sezonu všude možně na všechny lyžařský střediska, bazén a další radovánky. Tak jsem zvědavá, to by bylo super, neb každý jiný celosezónní skipas je hrozně dražší.

Takže tohle byla neděle.

První pracovní...

9. listopadu 2013 v 17:43 | Nelča |  Kaunertal
Zdravím!
Opět budu hned na začátku trapná, ale prosím, komentujte :) Časem s tím přestanu, když začnete :)
Dnes byl můj první pracovní den. Vstávat jsem mohla, kdy jsem chtěla. Měla jsem výslovně zakázáno nařizovat budík :) Takže jsem se probudila v sedm a různě se povalovala a v osm už jsem byla nastoupená. Pomohla jsem se snídaní, dali jsme si snídani. To byla legrace, sedli jsme ke stolu a H. na mě: "Tak, tohle je talíř, tohle je hrnek a tohle je lžička." Takže se bavíme normálně anglicky a učí mě slova a pak třeba mě průběžně zkouší a ptá se na ně :D
Dnešní slova:
- Teller - talíř
- Tasse - hrnek
- Löffel - lžička
- Staubsauger - vysavač
- Pilz - houba
- Ei - vejce
- Gemüse - zelenina

No a dál, uklidili jsme v salonku po snídani, kuchyň a šli se vrhnout na pokoje, protože dneska odjeli Češi a mají přijet zase jiní hosté. Uklízeli jsme 4 apartmány. Člověk by nevěřil, co tu lidi nenechají. Našla jsem dvoje ponožky třeba. Taky zbytky jídla, vína, knedlíky... Uklízení mě bavilo, docela to odsejpalo, ale bylo toho docela dost. Taky jsem pak přejela schody a společnskou místnost vysavačem, dostala pochvalu (hehe) a hotovo bylo v půl jedné. Pohoda. Pak jsme jeli na oběd a na nákup, abych tu měla co jíst a H. bral jídlo, co potřebuje. Takže nákupy za sta tisíce, pořád se ptal, jestli nechci ještě něco, asi jsem toho měla málo nebo co :D

No a pak jsme jeli ještě jeli k jeho známé, co tu má taky penzion, kde budu vypomáhat taky. No a to je pani s mega hlubokym hlasem. H tvrdí, že to má od kouření. Byli jsme u nich na kafe/čaj, povídali německy i anglicky. Německým hovorům jsem se snažila rozumět, ale chytla jsem jen pár slov. Většinou pak ale mi pověděli, co řeší. Rešili totiž nejvíc to, jak zorganizují, abych mohla pracovat pro oba dva. Je to komplikovaný, je to stejná práce a potřebují mě většinou ve stejnou dobu. Ted to ještě půjde, lidi nenajíždějí a neodjíždějí jen v sobotu, takže se pokoje dělají postupně. Ale pak v sezoně to prý bývá hodně sobota-sobota. A to pak udělat celej barák dá zabrat. Natož dva, že :D A taky řešili, jak to udělat s pojištěním, protože jsou nějaké podmínky do 400 E / měsíc a nad. A taky když jsou dvě práce. A taky kdybych ještě někdy chtěla znovu jet do Rakouska pracovat, tak se to pak sčítá a můžou chtít doplatit atd. Ale oni to prý vymyslí :)

No a potom jsme se vrátili asi ve tři a H. odjel. Já si sedla k internetu, abych vymyslela, jak se skypem. Předplatila jsem si to tam, takže můžu volat i na telefon. Taky jsem si psala s Jíťou, chudák se učí na státnice z ekonomie, držím pěsti! A pak jsem si volala s mamkou a s babičkou.. no, a je spousta hodin a tma. Tohle byl dnešní výhled tady na hory - ono totiž pršelo ráno, a pak začlo sněžit. Sníh je teď na kopcích níž než včera, ale myslím, že to ještě nebude žhavý.
Dnešní výhled:


No a taky jsem dostala mapu, abych mohla výletit, takže jsem si vyhlídla jedu hütte, o který mi říkal H., že se tam ještě dá a je to pěkný, je to Verpeilhütte. Tak snad tam brzy vyběhnu, ať mam zas nějaký endorfiny, dnes se moc nestíhalo :) Ale zase jsem ráda, že jsem si zařídila to volání a tak. Jooo, je to tu fajn. Teda domov to neni, to je jasný, ale bude fajn. Zatím jsou všichni hodní :)

Jinak tak jako info... Feichten je 1 287 m.n.m., ten kříž, co jsem včera byla je 1 444 a vodopád nad ním, kam jsem šla nevím. Ta chata, kam se chystám, je 2 025. To jen trocha čísel. V celém údolí Kaunertal prý žije cca 500 stálých obyvatel. Toť tak :)

Jooo, a ještě jedna veselé historka ze včerejšího večera. Byli tu Češi, ale nevěděli, že já jsem Češka, jen věděli, že neumím německy. No a přišel za mnou večer pán (já nevěděla, zda je Čech nebo Polák). A povídá německy, že ví, že německy nemluvím, ale že by měl takovou malou prosbu (mluvil hrozně pomalu asi v domnění, že když to bude pomalu, tak to zmáknu, ale bylo to lehký a já mu rozumněla, heč!). A že by si rád půjčil olivový olej. A to olivový řekl nějak napůl česky :D No a tak jsem mu ho půjčila a anglicky, at mi ho pak donese zpět, že mu odlívat nebudu. Za chvíli přišel zpět a vracel mi ho a já na něj (anglicky), odkud je. Lámaně řekl něco jako Čechyše... Načež mu povídám, už česky, že si teda můžeme povídat česky. Takže se prolomily ledy a pán se rozpovídal a vyptával. Pak šli na cigárko, tak mě zvali, načež byli zklamaní, že nekouřim. Říkal, že sem jezdí už hodně let (nejen do tohohle penzionu) a třeba už od září, díky ledovci. Že tu trénují na závody. No a že tu jsou skoro co 14 dní či měsíc. No, drahá zábava, co?

Tak, teď sem dolu do společenský místnosti přišly malý děti - Poláci. Je tu křídová tabule, tak si kreslit. Taky tu je krb, něco jako máme doma. Tak mi H. ukazoval, jak na něj a kde je dřevo a že si v něm mám klidně zatopit. Nojo, ale tady je teplo. Z domova jsem teď vycvičená na zimu, neb jsme netopili, než jsem odjela :)

Tak, to je dnes asi vše. Půjdu ulovit nějakou véču a plíst a koukat do mapy (jo, to mi zas něco dal - s ní budu i spát - fakt nemoc na mapy mám).

Jooo, a ještě jedna věc, přátelé z oddílu se asi pobaví... tahle moje fotka:

Uklízíme s H. snídani, bavíme se, že mi právě dá mapu, že se v nich určitě dobře vyznám, že to znám ze svých závodů. Tak přitákávám a on se ptá: "No a ta tvoje fotka, jak je na facebooku, co to máš na řídítkách? To je nějaký satelit?" a já na to, že to mam na mapu, ale že je to podomácku vyrobený, takže to možná vypadá kosmicky :D To je legrace, co? Jak by moje mamka řekla: "To je teda veselost!" :))

Tak teď už ahoj! Zas třeba zítra!

První dojmy

8. listopadu 2013 v 17:58 | Nelča a endorfiny |  Kaunertal
Ahoj, tak čím začít? Tak postupně... Jo a než na to zapomenu, pište prosím do komentářů, alespoň, že jste tu byli :))) Díky!
CESTA
Ta proběhla nad očekávání na pohodu. Trochu mě znervózňovalo, že mam batohy zpředu i zezadu, do jedné ruky sportovní tašku a do druhé obal s prknem narvaný botama, vlnou atd. Ale v Praze čekal Vosák, aby mi půjčil foťák, takže mi pomohl dotáhnout věci z busu do té haly. Tam jsme pokecali a já si pak do odjzedu četla. No a když jsem se pak odhodlala jít na bus (je to vážně kousek, ale těch věcí!), tak to šlo dobře. Vážila jsem s tím sice asi 120 kg, ale pobrala jsem vše naráz a malými krůčky se došourala až k busu. Do Českých Budějovic vedle mě seděli takoví zvláštní lidi (celou dobu si povídali, co zrovna dali na facebook a ať se na to ostatní podívají - to je fakt jetý). No a pak už jsem měla celou zadní pětku jen pro sebe, takže jsem se tam pěkně natáhla :)
Když jsme se blížili k Innsbrucku, tak mi H. volal, že je na cestě. Dorazili jsme tam s 15ti minutovým spožděním, vylodila jsem se z busu, našla čepici v batohu (byla kosa), nandala jí, otočila se a on zrovna přijel autem. Prostě dokonalý timing! Pak jsme jeli, povídali, ukazoval mi, kde co je z auta, je to fakt veselá kopa, ten chlap, takže pohoda. Má podobný humor, takže si myslím, že to půjde dobře :) No a dojeli jsme k němu domu. Tam jsme vyzvedli jeho menšího syna (má dva, 4 a 12) Adama a přítelkyni (ta je fotografka, a je taky moc fajn) a jeli na snídani společně. A teď se podržte! Ona viděla, že mám na facebooku obrázky těch čepic a že pletu, a už si koupila vlnu a vezli jsme ji s sebou, že prý jestli jí upletu čepici :D No prča! Jinak tu prý plete celkem dost lidí, ale každý budeme mít svůj styl, takže se toho nebojim :) Taky mi H. oznámil, že od zítra na mě bude mluvit jen německy, abych se prý naučila. Takže si pokecáme! :D Umim pár slovíček, asi budu mít studijní noc dnes :D Ale je to dobře, alespoň se naučím. No a pak jsme opustili přítelkyni a jeli odvézt prcka k babičce. H to okomentoval slovy, že je dobře, že nemluvim německy, že prý by se jinak ptala na úplně všechno. Anglicky prý naštěstí nemluví a němčinu nemám radši nikdy přiznávat, i když se naučím :D Sranda.
No a pak už jsme jeli konečně do Feichtenu, kde je penzion (on totiž H. nebydlí tu, ale půl hodky odtud).

FEICHTEN
Je to tu útulný a malinký. Cestou jsem se přeřekla před H., že je to "city", tak mě hned s úsměvem opravil, že město to opravdu není. Taky tu jsou po údolí vždy na kopcích hrady, většinou už zříceniny. A prý je vždy z jednoho vidět na druhý a další a další a další a... Takhle si předávali různé signály dřív. No a údolíčko Feichtenu je úzoučké, řekla bych max 250-300 metrů a už se kopce prudce zvedají nahoru. Je tu ale asi skoro všechno, co potřebuju. Sport, obchod, bazén, krávy a mlíko z mlíkomatu (jo!!! na to se těšim!), hospůdky, kostel a další věci, co jsem neobjevila. Taky běžkařský tratě odtud vedou, turistický stezky a silnice tudy vedoucí vede nahoru nahoru na ledovec a tam šmitec.
Po příjezdu mě H. seznámil s jeho otcem, který mu pomáhal, když jel H. vyzvednout mě. Prý je trošku hrozný s ním pracovat. Prostě má svůj způsob, který je tak trochu jinej, ale vše funguje. No pak mě tu provedl po domě, ukázal všechny pokoje a kuchyň a co a jak a měla jsem trošku velkou hlavu :) Ale do futer jsem se vešla, takže dobrý!
Načež teda zatím bydlím v jiném pokoji, než budu pak, neb v tom mém ještě cca 2 týdny bude bydlet jeden Maďar, co pracuje tady vedle, ale tam mají ted nějak problém s pokoji. Tak jsem se uvelebila v takovém utulnem pokoji, vyluxovala, vybalila (mimochodem, jak je možný, že tady mám takový množství vlny?? :D Dala jsem to do jedné tašky a vypadá to asi takhle:

Taky jsem s Peterem (tím Maďarem) došla tady na úřad, abych se nahlásila, že tu pracuju. No a pak jsem se ještě bavila s H. Ukázal mi, že si mám dát kdy chci co chci k jídlu, at si rozmyslím, co bych chtěla třeba nakoupit, abych si tu mohla vařit večeře nebo cokoliv, protože hostům se dělají jen snídaně. Takže pak půjdu pořádně zkouknout kuchyň, co tam je a není a sepíšu si něco.
No a pak H. se měl k odchodu. A je to tak, že se od rána dělají snídaně, pak se tu poklidí, hlavně vyluxuje, projdou se pokoje kvůli odpadkům a to je skoro všechno. Prostě aby to tu vypadalo hezky. Když se střídají hosté, tak poklidit pokoje před dalším nastěhováním. To prý trvá tak max. do jedné, ale ve dvou nám to půjde líp, takže bude spouuusta času na výletování pak. No a pak je dobrý tady třeba kolem té půl páté být, když se hosté vrací ze svahu, kdyby něco potřebovali. Ale třeba jsem tu teď a vše ok. Jen se mají ještě dnes nastěhovat Poláci, to je jediný, co tady budu "zařizovat".
No a tak jsem se šla odpoledne na necelé dvě hoďky projít tady do kopečků. A jsem se dojala, paráda. Sníh nahoře, výhledy, vodopády. Pěkné :)
Takže nějaké obrázky:

Můj výhled z okna

Cestou ven... fotím všechno! Fotek mám fakt moc :)

Dala jsem se pak nahoru za mostkem cestou, co mi poradil H. Někam se pak dělila a u všeho byly názvy, které mi moc nepomohly :D Takže jsem si vybrala, co bylo časově dosažitelné. Název už si nepamatuju, ale psali 30 minut. Byla jsem tam tak za poloviční čas mi přišlo teda. Cestou...


Došla jsem k takovému starému dřevěnému stavení, které je vidět i zespodu z vesnice. A u toho velký kříž. Fakt velkej..

A od něj výhled na Feichten, v kroužku je penzion :) Jsme v centru!! :D Ono teda projít ji tam a zpět je pomalou chůzí max 20 minut.

A pak jsem se dál koukla na rozcestník a bylo tam slovo, co znám: wasserfall, tak jsem se k němu vydala. Psali 30 minut, tak jsem tam byla tak za 20. Ale ten byl fakt moc hezkej, tak jsem se v tom potoce, co postupně padal i prošla a otestovala boty - nález: neteče do nich :)
Cestou výhled do údolí, vzdadu to bíle je ledovec.

A vodopád...

A já, že :)

A šup ještě jednou :D

Po návratu jsem dala sprchu (mám vlastní koupelnu), a ted tu sedím a píšu. No a když jsem začínala, tak byl takovýhle výhled z okna (koukam tam, kde jsem se dnes procházela a probíhala) - ted už je tam černá tma :)

Tak, a uvidíme, co bude dál! Jsem zvědavá!



Opět na cestách

5. listopadu 2013 v 10:04 | Nelča |  Kaunertal
Tak je to tu, už zase budu na cestách. Říkala jsem si, že se na to vyprdnu a sama už nikam jezdit nebudu. Ale to by člověk nikam nejel a jen čekal. O co to bude těžší, o to víc mě to obohatí. Třeba.
Pracovat budu v penzionu cca do konce dubna, ale plánuji tak dvakrát alespoň přijet.

Odjíždím ve čtvrtek 7. listopadu 2013. Brácha mě hodí autem na autobusák (nojo, ještě to neví, musím mu zavolat!!!), autobusem odjedu z Kadaně v 18:12, ve 20:10 mě vyplivne na Florenci. Tam budu muset udělat cca 80ti metrový, dosti náročný, přesun se všemi věcmi k úschově zavazadel. Provětrám se ještě trošku po Praze a nezapomenu se včas vrátit, abych věci vyzvedla. Poté provedu opět pár desítek metrů náročného přesunu se všemi věcmi na nástupiště 22 na Florenci, odkud mě ve 23:00 odveze autobus a rozloučí se se mnou i bágly v 6:25 v Innsbrucku u zimního stadionu. Tam mě pak vyzvedne H. (pravda, budu na něj muset chvilku počkat, než v Kaunertalu udělá snídaně) a odveze mě posledních 100 km do Feichten im Kaunertal.

Vzdálenosti:
Domov - autobusák: 1,4 km - auto
Autobusák Kadaň - Praha Florenc: 117 km - autobus
Florenc výstupní - Florenc nástupiště 22: 150 m - těžká dřina pěšky
Praha Florenc - Innsbruck, Eisstadion: 549 km - autobus
Innsbruck - Feichten im Kaunertal: 94 km - auto
CELKEM: 762 km

Další zpráva už z Rakouska!

Poznámka z 6.11. večer: Nevím, jestli stárnu nebo jsem zmoudřela nebo obojí, ale normálně mám sbaleno už víc než 24 hodin před odjezdem. Krásně jsem se vešla i s tunou pletení, jen se s tím stejně asi neunesu :D

PIŠTĚ DO KOMENTÁŘŮ, POKUD TU BUDETE, ŽEJO :) BUDU RÁDA!