První dojmy

8. listopadu 2013 v 17:58 | Nelča a endorfiny |  Kaunertal
Ahoj, tak čím začít? Tak postupně... Jo a než na to zapomenu, pište prosím do komentářů, alespoň, že jste tu byli :))) Díky!
CESTA
Ta proběhla nad očekávání na pohodu. Trochu mě znervózňovalo, že mam batohy zpředu i zezadu, do jedné ruky sportovní tašku a do druhé obal s prknem narvaný botama, vlnou atd. Ale v Praze čekal Vosák, aby mi půjčil foťák, takže mi pomohl dotáhnout věci z busu do té haly. Tam jsme pokecali a já si pak do odjzedu četla. No a když jsem se pak odhodlala jít na bus (je to vážně kousek, ale těch věcí!), tak to šlo dobře. Vážila jsem s tím sice asi 120 kg, ale pobrala jsem vše naráz a malými krůčky se došourala až k busu. Do Českých Budějovic vedle mě seděli takoví zvláštní lidi (celou dobu si povídali, co zrovna dali na facebook a ať se na to ostatní podívají - to je fakt jetý). No a pak už jsem měla celou zadní pětku jen pro sebe, takže jsem se tam pěkně natáhla :)
Když jsme se blížili k Innsbrucku, tak mi H. volal, že je na cestě. Dorazili jsme tam s 15ti minutovým spožděním, vylodila jsem se z busu, našla čepici v batohu (byla kosa), nandala jí, otočila se a on zrovna přijel autem. Prostě dokonalý timing! Pak jsme jeli, povídali, ukazoval mi, kde co je z auta, je to fakt veselá kopa, ten chlap, takže pohoda. Má podobný humor, takže si myslím, že to půjde dobře :) No a dojeli jsme k němu domu. Tam jsme vyzvedli jeho menšího syna (má dva, 4 a 12) Adama a přítelkyni (ta je fotografka, a je taky moc fajn) a jeli na snídani společně. A teď se podržte! Ona viděla, že mám na facebooku obrázky těch čepic a že pletu, a už si koupila vlnu a vezli jsme ji s sebou, že prý jestli jí upletu čepici :D No prča! Jinak tu prý plete celkem dost lidí, ale každý budeme mít svůj styl, takže se toho nebojim :) Taky mi H. oznámil, že od zítra na mě bude mluvit jen německy, abych se prý naučila. Takže si pokecáme! :D Umim pár slovíček, asi budu mít studijní noc dnes :D Ale je to dobře, alespoň se naučím. No a pak jsme opustili přítelkyni a jeli odvézt prcka k babičce. H to okomentoval slovy, že je dobře, že nemluvim německy, že prý by se jinak ptala na úplně všechno. Anglicky prý naštěstí nemluví a němčinu nemám radši nikdy přiznávat, i když se naučím :D Sranda.
No a pak už jsme jeli konečně do Feichtenu, kde je penzion (on totiž H. nebydlí tu, ale půl hodky odtud).

FEICHTEN
Je to tu útulný a malinký. Cestou jsem se přeřekla před H., že je to "city", tak mě hned s úsměvem opravil, že město to opravdu není. Taky tu jsou po údolí vždy na kopcích hrady, většinou už zříceniny. A prý je vždy z jednoho vidět na druhý a další a další a další a... Takhle si předávali různé signály dřív. No a údolíčko Feichtenu je úzoučké, řekla bych max 250-300 metrů a už se kopce prudce zvedají nahoru. Je tu ale asi skoro všechno, co potřebuju. Sport, obchod, bazén, krávy a mlíko z mlíkomatu (jo!!! na to se těšim!), hospůdky, kostel a další věci, co jsem neobjevila. Taky běžkařský tratě odtud vedou, turistický stezky a silnice tudy vedoucí vede nahoru nahoru na ledovec a tam šmitec.
Po příjezdu mě H. seznámil s jeho otcem, který mu pomáhal, když jel H. vyzvednout mě. Prý je trošku hrozný s ním pracovat. Prostě má svůj způsob, který je tak trochu jinej, ale vše funguje. No pak mě tu provedl po domě, ukázal všechny pokoje a kuchyň a co a jak a měla jsem trošku velkou hlavu :) Ale do futer jsem se vešla, takže dobrý!
Načež teda zatím bydlím v jiném pokoji, než budu pak, neb v tom mém ještě cca 2 týdny bude bydlet jeden Maďar, co pracuje tady vedle, ale tam mají ted nějak problém s pokoji. Tak jsem se uvelebila v takovém utulnem pokoji, vyluxovala, vybalila (mimochodem, jak je možný, že tady mám takový množství vlny?? :D Dala jsem to do jedné tašky a vypadá to asi takhle:

Taky jsem s Peterem (tím Maďarem) došla tady na úřad, abych se nahlásila, že tu pracuju. No a pak jsem se ještě bavila s H. Ukázal mi, že si mám dát kdy chci co chci k jídlu, at si rozmyslím, co bych chtěla třeba nakoupit, abych si tu mohla vařit večeře nebo cokoliv, protože hostům se dělají jen snídaně. Takže pak půjdu pořádně zkouknout kuchyň, co tam je a není a sepíšu si něco.
No a pak H. se měl k odchodu. A je to tak, že se od rána dělají snídaně, pak se tu poklidí, hlavně vyluxuje, projdou se pokoje kvůli odpadkům a to je skoro všechno. Prostě aby to tu vypadalo hezky. Když se střídají hosté, tak poklidit pokoje před dalším nastěhováním. To prý trvá tak max. do jedné, ale ve dvou nám to půjde líp, takže bude spouuusta času na výletování pak. No a pak je dobrý tady třeba kolem té půl páté být, když se hosté vrací ze svahu, kdyby něco potřebovali. Ale třeba jsem tu teď a vše ok. Jen se mají ještě dnes nastěhovat Poláci, to je jediný, co tady budu "zařizovat".
No a tak jsem se šla odpoledne na necelé dvě hoďky projít tady do kopečků. A jsem se dojala, paráda. Sníh nahoře, výhledy, vodopády. Pěkné :)
Takže nějaké obrázky:

Můj výhled z okna

Cestou ven... fotím všechno! Fotek mám fakt moc :)

Dala jsem se pak nahoru za mostkem cestou, co mi poradil H. Někam se pak dělila a u všeho byly názvy, které mi moc nepomohly :D Takže jsem si vybrala, co bylo časově dosažitelné. Název už si nepamatuju, ale psali 30 minut. Byla jsem tam tak za poloviční čas mi přišlo teda. Cestou...


Došla jsem k takovému starému dřevěnému stavení, které je vidět i zespodu z vesnice. A u toho velký kříž. Fakt velkej..

A od něj výhled na Feichten, v kroužku je penzion :) Jsme v centru!! :D Ono teda projít ji tam a zpět je pomalou chůzí max 20 minut.

A pak jsem se dál koukla na rozcestník a bylo tam slovo, co znám: wasserfall, tak jsem se k němu vydala. Psali 30 minut, tak jsem tam byla tak za 20. Ale ten byl fakt moc hezkej, tak jsem se v tom potoce, co postupně padal i prošla a otestovala boty - nález: neteče do nich :)
Cestou výhled do údolí, vzdadu to bíle je ledovec.

A vodopád...

A já, že :)

A šup ještě jednou :D

Po návratu jsem dala sprchu (mám vlastní koupelnu), a ted tu sedím a píšu. No a když jsem začínala, tak byl takovýhle výhled z okna (koukam tam, kde jsem se dnes procházela a probíhala) - ted už je tam černá tma :)

Tak, a uvidíme, co bude dál! Jsem zvědavá!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adamová adamová | 8. listopadu 2013 v 18:11 | Reagovat

Nádherné fotky, překrásná příroda.

2 Jíťa Jíťa | 9. listopadu 2013 v 13:38 | Reagovat

Ty jo Nelčo, úplně ti to závidim! Vypadá to vážně krásně :)

3 Nelča Nelča | 11. listopadu 2013 v 18:31 | Reagovat

:))

4 Jana Jana | 12. listopadu 2013 v 16:06 | Reagovat

koukám hned jak si mi poslala facebook a odkaz, prostě nádhera :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama