Tunel a Gallruttalm

25. listopadu 2013 v 23:47 | Nelča |  Kaunertal
Moc zdravím všechny!
Ačkoliv pondělí slibovalo spouuustu práce, tak se stihl i uplně luxusní výlet! Pracovali jsme dopoledne, načež přišel v půl dvanáctý H. a říká, že teď půl hodiny máknem a pak půjdem ven, protože v tomhle počasí je prostě hloupost pracovat. A že stejně někam chtěl jít. Takže jsem zajásala, protože jsem při práci co chvilku koukala z okna na tu kýčovitou nádheru. Po třech dnech sněžení je tu uplně bílo a jak pod peřinkou. Dnes ovšem přišlo absolutní azuro, což tomu dodalo ten pravý říz.
Dali jsme rychlý oběd a vyrazili asi v půl jedné. Cíl byl ten kanál, co přivádí vodu dolu do údolí a postavili ho po 2. světové válce. Kousek vede tunelem, jak jsem tu o něm psala včera. Jeli jsme kousek autem do Nufels a dál nahoru serpentýnami. Vyjeli jsme někam do cca 1 450 m.n.m. (odhaduji počítáním vrstevnic v mapě). A tam nechali auto a šlapali pěšky kousek po silnici. No, po silnici, je tam zákaz vjezdu a spousta sněhu, dá se tam už jen pěšky nebo na lyžích. Před námi šel nahoru někdo na skialpech.
Chtěla jsem si nandat návleky, aby mi nepadal sníh do bot, ale zjistila jsem velmi smutnou zprávu - rozbil se mi zip na jednom z nich. "Neee!" Po pár serpentýnách (některé jsme střihli napřímo nahoru lesem) začal H. koukat tak jako nahoru do prudkého svahu v lese a říká: "Tady to asi bude" a vydal se do prudkého svahu plného popadaných větví, smějíc se, že to je trochu jako lezení už :D Šlapala jsem za ním, byla to zábava, člověk musel dávat bacha na nohy, aby někam nezapadla mezi větve a zároveň aby neujel a nesjel zas někam dolů :) Tímto prudkým stoupáním jsme došli kolmo k cestě, kterou prý původně chtěl jít, ale říkal si, že to není ona, ale že jí potkáme. A to už byla cesta podél toho kanálu.
Co chvíli jsme se kochali nádhernými panorámaty. Zase úplně jiný pohled do údolí. Někde se dalo dívat nahoru do údolí Kaunertal a bylo vidět až na ledovec a vrchol Weißseespitze (3 518 m.n.m.). Odjidun jsme se koukali dolů údolím a bylo vidět až do údolí Inntal a hory nad Ladis, Fiss, Serfaus. Vše v kýčovitém provedení.
Ani nevím, za jak dlouho, jsme se dostali podél kanálu k tomu slavnému tunelu. Nandala jsem čelovku, H. svítil baterkou v mobilu, neb měl svou doma a vydali jsme se do tunelu. Měla jsem uplně tendence krčit se, ale je vysoký tak, že když stojím, mám asi cca ještě 10 cm k dobru. Jen místy se člověk musí zvohnout. Byla v něm voda, ale nic extra, tak v průměru 5 cm, jinde sucho. Prý v zimě je tam zamrzlo třeba o půl metru výš, to už pak lezou po čtyřech. V půlce tunelu je takový průduch, odkud teče voda ven a taky dovnitř, zvláštní.
...Vlastně teď mi asi dochází proč - v létě je kanál v provozu, stále přivádí vodu dolů, protože jí tam potřebují na zalévání atd. A když je to zavřený, asi v zimě nebo když potřebují, tak se tam dá takhle chodit. Potok, který by v půlce tunelu kanál jinak napájel je vyváděn o pár metrů vedle ven, kde jsme se dívali dolů do údolí. Asi tak...
Takže malý výhled na chvilku a pak zas jsme pokračovali dál. Taky jsme v tunelu potkali kolo s vozíčkem a kárku pro převážení nákladu (pro chatu, která je kousek za tunelem) z jedné strany na druhou. Trvalo to celé 10 minut určitě, řekla bych, než jsme to prošli. Na druhé straně jsme vyšli a snažili se chovat tiše, bývají tam prý kamzíci. Žádného jsme tam však v tu chvíli neviděli, až jednoho na cestě pak zpět.. Jak jsme vyšli ven a venku bylo sluníčko a bílý sníh, neviděla jsem ani prd, takže jsem si (byla jsem prozíravá při balení batohu) vyndala sluneční brýle a zas jsme pokračovali dál. Měli jsme namířeno až k chatě Gallruttalm (1 980 m.n.m.). Výšlap až k chatě nahoru byl náročnější, sněhu bylo do půlky stehen, místy, jak jsme šli do kopce, až prostě po celé nohy. V tu chvíli H. prohlásil, že tam vlastně nikdy v zimě jen v botech nešel. Buď na lyžích nebo v létě normálně, že. Trochu to chápu, sněhu tam bylo mraky a to je teprv listopad. I sněžnice by byly mooc fajn.
Nahoře se opět se konala kochačka, nějaké to focení...
...a už jsme si to štrádovali dolů. Tady jsem nejvíc pocítila, že ty návleky nemám a že mám sníh všude. Ale nějak příliš mě to netrápilo. Šli jsme dolů úplně na hulváta, kolmo. Byl to prďák, že člověk šel, spíš jel dolu tím hlubokým sněhem a vyrovnával hůlkami. Pak tam byl takový vyvýšený bod, na nějž si H. stoupnul a řekl. "Jsem starej, ale tohle mě pořád baví." a skočil dolů a zapadl po pás. Takže jsem si skočila taky, kousek vedle, abych padala do svého prašánku. Skok asi z metru až metru a půl, ale dopad jak do bavlnky :) Cestu zpět jsme šli přibližně stejně, ale vlastně dost jinak. Resp. k tunelu stejně a pak za tunelem jsme se spustili dolů po loukách. Bylo tam sněhu po kolena a prudké svahy dolů, tak jsme běželi nebo jeli po botech jak na lyžích nebo co se dalo a až k autu. Krásný místo to tam bylo. A tam kolem je ještě spousta míst, kam se dá jít, takže příště zas můžu vyrazit někam jinam, až budu mít víc času :)
Jsem utahaná a teď mě čekají dva dny práce tak do čtyř odpolko, takže se ozvu zas až s nějakým dobrodrůžem.
Ahoj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 26. listopadu 2013 v 19:55 | Reagovat

ahojda Neli, na té poslední fotce máš celkem srandovní anténku :-D, jinak fotky jsou krásné

2 Nelča Nelča | 27. listopadu 2013 v 17:43 | Reagovat

Ajo, to jsem si ani nevšimla.. ale už jsem jí sundala :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama