Prosinec 2013

Výlet do kopečku Mittagskopf

15. prosince 2013 v 21:57 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj! Dnešek nebyl zdaleka tak nabitý jako včerejšek, co se práce týče. Takže jsem ho nabila výletem. Vyrážela jsem cca po jedné hodině odpoledne, směr vesnička Vergötschen (tam pracuju v tom druhém penzionu) a odtud vede cesta nahoru na horu Mittagskopf (2 616 m.n.m.). Nešla jsem bohužel až nahoru, to bych potřebovala víc času a ted v zimě bych se tam sama těžko vypravovala, ale cesta vede poměrně hodně vysoko, takže se dá spolehnout na výhledy. Cesta nahoru byla docela pozvolná (vyjedou tam auta), dlouhá, a tak jsem si krátila chvíli posloucháním Cimrmana. Cestou nahoru jsem stihla "Dlouhý, Široký a Krátkozraký", pak "Akt" a kdy začínala "Švestka", tak jsem to vypla a užívala si ticha, neb jsem se dostala nahoru nad pásmo lesů, resp. les tam byl, ale hodně řídký nebo žádný. Vystoupala jsem (podle počítání vrstevnic od chaty Langetsgergalpe 1 903 m.n.m.) do cca 2 040 metrů. Ale na to, jak vysoko jsem byla, tam zas takový tuny sněhu nebyly (čímž neříkam, že bylo málo). Cesta vedla pořád dál, nedošla jsem nakonec, a tak jsem si pořád říkala, že je asi už čas se vrátit, ale chtěla jsem někam dojít, prostě to neotočit vprostřed cesty. A nakonec jsem si našla dobrý bod, kde jsem si řekla, že už to stačilo a je čas jít domů. Došla jsem k lavinové zábraně. Všude na holých skalnatých kopcích nademnou byly takové ty "ploty" jako zábrany. Tohle ale bylo něco jiného. Prostě taková "přehrada" nebo jak bych to nazvala. Prostě bude dále na fotkách názorně.
Pak jsem fotila jak zběsilá protože to tam nahoře bylo hrozně fotogenický a krásný. Viděla jsem na ledovec, jak tam dopadaly poslední dnešní sluneční paprsky (byly skoro 4 odpoledne), pod ním na přehradu Gepatsch-Stausee a všechny kopce kolem z perspektivy, jak jsem je ještě neviděla. Cesta dolu do Vergötschenu mi zabrala 55 minut poklusem a s úderem páté na kostele jsem procházela naší vesničkou a šla si ještě pro mlíko do mlíkomatu.
Pak jsem se vrátila a zrovna scházeli dolu po schodech 4 Češi, co dnes přijeli. Nechávala jsem jim vzkaz, kde mají pokoj a kdy se vrátím, kdyby něco. Takže si na mě počkali a jsou to takoví 50-60 let, zcestovalí a sečtělí nadšenci především lítání (ve větroních). Hrozně se chtěli kamarádit a potřebovali vysvětlit, jak tam co chodí - skibus, sjezdovky, snídaně, skipasy.... A že musim přijít na panáka :D Tak jsem dala véču a pak jsem za nimi šla chvilku pokecat a byla s nima prča - veselé kopy :) Dostala jsem 3 hrušky (vypálené), asi hodinu jsme klábosili a smáli se a pak jsem šla zatopit a takový ty drobnosti večer.

Pár obrázků ze dneška :)
Začátek cesty vzhůru...


Cimrman ve sluchátkách a jedem :D Taky jsem se dvakrát lekla myslivců... Jednou šli a jednou jeli proti mně a já si vždy všimla později, než se objevili a lekla se, jak jsem je neslyšela :)

Chata Langetsbergalpe (1 903 m.n.m.) - až tam jsem cestu znala z výletu na Thomas-Penz Höhenweg.

Stromů ubývá..

Pohled směr ledovec tam vzadu, taky je vidět přehrada - ta je o 500 metrů výš než naše vesnička Feichten. Od ní jsem šla posledně s H. na ten skialpový výlet.

Radost z výhledů :)

A to je ta lavinová zábrana, jak jsem o ní psala. Trochu jsem se po ní kousek prošla, ale hodně opatrně :) Možná to nevypadá, ale není uplně široká nahoře + ten sníh.


Přiblíženo - pohled směr ledovec Kaunertal + kousek přehrady.

Zabrana zvrchu.

Takhle jsem ještě vyfotila výhled - kus hor, které mam asi na pěti fotkách. Nemam žádnou slavnou aplikaci na panorama, takže jsem spojila až v počítači v malování :D

Tak, a teď půjdu za chvilku spát :) Zítra jdu do druhého penzionu, ale jen tak na 2-3 hodky a pak jedeme lyžovat :)
Ahoj!

Večerní běh

14. prosince 2013 v 23:14 | Nelča |  Kaunertal
Představte si, dneska odpo se zatáhlo a večer začalo sněžit, jupí! Ale nejsem si jistá, že to vydrží. Snad ale bude ještě padat. A tak jsem se cca v 9 hodin večer rozhodla jít to vozkoušet a vyběhla ven. Udělala jsem takový 50ti minutový okruh. Půlka jako minule, co už jsem znala a druhou půlku, aby to udělalo okruh mi poradil H. Bylo to krásný, jak sněžilo, tma, ticho a výhledy, neb to většinou vede kousek nahoře ve svahu. Dvě fotky, první kolem típíčka...


A druhá já, že :)

Jinak dneska práce dobrý, byli jsme před třetí hotoví :) Pak jsem pletla, uvítala nové hosty, volala domů a babi a proběhla.
Vánoční trhy mi do toho časově nějak neštimovaly.
Ahoj!

Skialpový výlet na Jäger-hütte

13. prosince 2013 v 18:56 | Nelča |  Kaunertal
Ahojda!
Tak se hlásím, že se mám krásně a horsky a sluníčkově :) Včera (čtvrtek) jsem byla celý den na ledovci lyžovat (protože den předtím jsme tu s H. makali do tří nebo trošku dýl možná, a tak řekl, že si zasloužim druhý den uplně volno). Jela jsem s kamarádama od Zuzky W., takže byla zábava - jsoutu ted do neděle. Je vždycky fajn nejezdit sama. Lyžovali jsme do 3/4 na 4, já nonstop, ostatní s hodinovou pauzou na oběd. Byla vážně sranda.
Večer jak jsme dorazili zpět jsem si šla zaběhat, nějak se mi hrozně chtělo a tady jsem ještě nebyla. Takže jsem se po 50ti minutách vrátila spokojená, vyběhaná, trošku i vykochaná. No a už teda i unavená. Dala jsem véču, něco tady pofackovala (nádobí, prádlo) a večer jsme hráli karty a měli jsme dobré Moravské víno, trochu. Pak jsem v 11 padla do peřin jak zabitá.

Každý pátek až neděli tu je a spí venku v autě v "bydlíku" jeden kamarád od H. Takže snídáváme spolu s ním a je vždycky sranda. Dneska ráno mi H. ukazoval, že začal jíst zdravě, aby byl fit na skialpovou sezonu. Načež jim povídám, že jsem byla večer běhat. Nastala otázka: "Ty jsi byla celý den na ledovci a pak jsi šla běhat?" A ten kamarád se zděsil, že by mě měl H. víc vytěžovat v práci, jinak s nima nebudu chodit do hor, neb budu moc rychlá. Nebo že jim budu nosit bagáž. Hahaha, nevěřim jim. Ale sranda byla, to jo.

No a pak H. vymyslel plán na dnešek, jako na pátek, že jako půjdeme na skialpy, mrknem po stromku, a až se vrátíme, tak tady něco poklidíme. Jupí, říkala jsem si, zároveň jsem nevěděla, co od toho blázna čekat. Na skialpech chodí celou zimu a je to ďábel. Ale tvrdil, že půjdeme jen na Nassereinalm - taková salaš s chlívem pro krávy (prý tam bývají krávy z Feichtenu v létě). A to jsem věděla, že je max. hodina cesty od silnice, co vede kolem Gepatsch-Stausee (přehrady). Koukali jsme na tu chatu z chaty Hapmes v úterý. Vzali jsme si tak 3/4 litru pití, žádné jídlo a vyrazili jsme kolem 10. Sluníčko tam svítilo jak o život a sněhu bylo po cestě vážně dost. Není divu, začínali jsme v něco málo přes 1770 m.n.m. A tak jsme šli a koukali po stromkách a povídali a tempo tak normálka... Než jsme dorazili na Nasserein, tak už jsem si říkala, že jsem docela unavená. Možná ještě z předešlého dne. No jo, ale pak jsme si říkali, že je škoda jít zpátky, když je tak hezky.... (foto Nassereinalm, 2041 m.n.m.)

To jsem ovšem netušila, asi ani jeden z nás, kam ještě polezem... Takže jsme jen prošli kolem, napili se a pokračovali dál. Pořád se šlo po takové docela fajn cestě, bylo horko, jak do nás pražilo to sluníčko. Jak jsme ale pokračovali, dostali jsme se do úzkého údolíčka mezi 2 obr-kopci a kolem nás tekla polozmrzlá říčka. Stín a brutál kosa. Nahoře nad námi na kopci, kde už bylo zas sluníčko, bylo snad 20 - 30 kamzíků. Uplný stádo! Ale byli fakt daleko a i tak, když nás zbystřili, tak začli utíkat nahoru za horizont.
Odtud jsme poprvé uviděli Jäger-hütte (lovecká chata). A H. povídá, že možná půjdeme tam, možná ne, uvidíme, jak to bude vypadat se sněhem a kameny. Chvílema jsem měla už docela dost, ale pak jsem se napila, přioblíkla, neb byla fakt kosa a zas m bylo mnooohem líp a ťapali jsme dál a dál nahoru tím údolím. Chata se ale ne a ne přiblížit, byla nad námi hodně nahoře na kopci. Všude pod ní a kolem se to hemžilo čouhajícím kameny. Načež jsem si říkala, že jestli jdeme nahoru, tak bude docela sranda pro mě dostat se dolu.
Cestou...

Nicméně, když jsme byli pod kopcem a u odbočky k chatě, rozhodli jsme, že to zkusíme nahoru, jak to půjde. A ono to šlo... mezi kameny jsme tam procházeli, zas tak šílený to nebylo, jako to vypadalo z dálky, nicméně na sjezd jsem pořád doufala v jinou cestu trochu. Prudký svah, cesta nahoru stylem "cik-cak" hluboký měkký sníh, místy zas od větru odvátý a tvrdý sníh jak beton - podle toho, jak bylo sluníčko/stín. Nebudu to protahovat... Celou cestu až k odbočce na chatu jsem s H. držela krok. Ale v tom prudkém svahu se ukázalo, že technika u mě pokulhává, takže mi H. docela rychle začínál odcházet, vysvětloval jak na ty prudké otočky ve svahu a hlubokém sněhu. Nahoru dorazil o cca 5 minut dřív, to mě teda naštval, ale musím uznat, že to má prostě zmáklý :) Měla jsem toho už docela dost a hlad se začínal ozývat. Ale nahoře ta odměna...! Krásný výhledy, sluníčko, všude hory, skály, sníh a jeden kamzík nás z povzdálí sledoval. Měli jsme dalekohled, tak jsme se tam pokochali... Víc obrázků přidám časem - H. fotil mě cestou nahoru. A tady moje fotky...

Jäger-hütte (2 534 m.n.m.) a okolí.. TAm dole v tom údolíčku byla ta pořádná kosa.



H. nové lyže.. a ano, odtud jsme přišli a tam jsme zase sjížděli.

Pak nastala fáze sjezdu. No, taky to nebudu prodlužovat... žádná prdel to pro mě teda nebyla :D Ale i H. uznal, že to byl fakt těžký sjezd - různý sníh, kameny... Nicméně jsem cestou dolu asi tisíckrát spadla. Ne, to ne, ale k 10ti položením do sněhu to bylo. Když jsem spadla naposled, tak jsem si tam tak nějak nešikovně zajela lyžema a ta, co jsem potřebovala zvednout byla uplně beznadějně pod tou druhou.. Pořád jsme se tomu smála, H. naštěstí taky, i když si musel říkat teda :D No a načež když jsem se hrabala z toho posledního pádu, tak povídá: "Doufám, že nás tady takle nikdo nevidí" a smál se :D No legrace no :) Ještě, že to beru s humorem. Ale padala jsem jen zpočátku, když to bylo různě navátý a fakt prudký. Níž mezi kameny jsem si s tím už docela dobře poradila. A zbytek cesty byl už pak docela pohoda až uplně pohoda. Jen jsme nějak omylem minuli ten vyhlídnutý stromeček. Načež jsme se rozhodli vzít ještě jeden jiný, co se nám taky líbil. Jenže H. vzal jen mini pilku - spíš mi připomínala větší a ještě tupý nůž. Bojoval tam s tím, ale musel to vzdát, prostě to nešlo. Takže se bude muset vrátit :)

No a po návratu jsme měli uplně hroznej hlad, dorazili jsme asi ve 1/4 na 4. Pak jsem uklidila jeden apartmán a v 7 ještě udělám kus dalšího, až odjedou lidi. Běhat dneska rozhodně nejdu, musim taky občas odpočívat, že :)
Jee, ale vyvětraná jsem parádně. A byli jsme pořádně vysoko. Teď jsem zvědavá, jestli mě H. ještě vezme :D Nicméně říkal, že není vůbec problém, že bych neměla fyzičku, spíš ta technika. No a sjezdy, to víme všichni, že musím potrénovat. Hold volný terén je něco jiného než sjezdovka. Aspoň mám motivaci, že když to zlepším, můžu pak na takle super výlety.

Ahoj a mějte se fajn! Zdravím mamku, která to tu čte každé ráno :)
Zdar!

Výlet na Hapmes a vánoční stromeček

10. prosince 2013 v 18:49 | Nelča |  Kaunertal
Tradááá, máme vánoční stromeček a já ho vybrala :) Dnes jsem ráno dělala snídaně a H. přijel až někdy po 10 hodině. Dostala jsem první výplatu - tolik Eur jsem ještě neměla :D Pracovala jsem tak do půl jedný, pak jsme si dali oběd a rozhodli se, že odpo půjdeme pro ten stromek. H. měl trochu výčitky, že si spal dlouho, nic skoro neudělal a pak si jde do hor :D Nicméně výlet byl parádní, sluníčko svítilo, modrá obloha, výhledy, pohoda.

Autem jsme dojeli až k přehradě Gepatsch - Stausee (ta, co se objíždí cestou na ledovec). A zhruba v půli přehrady vede cesta nahoru. Auto to mělo tak akorát, aby nedřelo podvozkem o sníh. Vyskákali jsme z auta, vzali pilu a vyrazili. Koukali jsme tak různě po stromkách a když jsme si mysleli, že jsme na místě, kde pak nějaký určo vybereme, nechali jsme tam pilu a nějaké věci a vyrazili předtím nahoru na chatu - a teď nevím, proč se jí říká Hapmes - teda jo, Hapmes se to tam jmenuje. Ale v mapě je ta chata s názvem Jagshütte (2 117 m.n.m., auto jsme měli zhruba v 1 770ti metrech). Cestou dolu jsme spíš tak různě běželi a brali zkratky lesem hlubokým sněhem. To mě vždycky fakt ba :) Pak jsme dlouho šli a šli a nemohli najít ten pravý stromek. A pořád jsme šli a nakonec jsme zahlídli nad cestou něco nadějného, H. ale mysel jinej, než já. A ten, co jsem si vyhlídla, byl fakt super a akorát velkej. Takže ho H. fiknul a už nám tu stojí, jen ho ozdobit. Myslela jsem, že to udělám dnes, ale asi neudělám :D Jdu ho eště vyfotit, ať vidíte, že :)

A teď fotooo... výhledy u Jagshütte (trochu mi to připomíná chatu baby Jagy :))


Rozhodli jsme se, že tam někam nahoru nad chatou příště vyrazíme. Když nebude sníh na lyže, tak na sněžnicích nebo botech :) V zimě, když sněhu je dost, tak je to celý bílý a je to tam super na skialpech nahoru i dolu. Ovšem když nepadaj laviny :)

H. - jsou tam nádherný výhledy! Oko člena Klubu Přátel Kochání by se zajiskřilo a srdce zaplesalo :)

A tady kam H. kouká.... Dole v tom údolí je právě ta přehrada.

Po tom, co jsme se vysluníčkovali a vykochali a já dostala výklad o všech vrcholcích kolem, jsme se zase vydali dolu pro pilu a pro ten stromek.
No a tady už máme stromek ve společenské místnosti. No neni to krásná borovička?



Tak, a teď jdu něco vyrábět s jehlicema a topim v peci :) Jak se kdo máte? Ahoj příště! :)

VEČERNÍ UPDATE
Tak jsem nakonec stromeček ozdobila. Nějak jsem na to dostala chuť :) Takže je ozdoben tím, co mám k dispozici..

Dobrou!

Adventní trhy, výlet a ledovec

9. prosince 2013 v 20:31 | Nadšenec N. |  Kaunertal
Ahoj, já se mam prostě skvěle, to jsem Vám chtěla říct :)

VÁNOČNÍ TRHY - 2. ADVENT
V sobotu odpo a večer se tu konaly zase vánoční trhy, tentokrát jsem se naštěstí uthrla a šla :) V sobotu totiž často najíždí lidi, tak je tu furt co dělat a na co odpovídat. Ale trhy byly do devíti a ja v půl vyrazila. Za 3 minuty jsem byla tam - jo, je to tu malinký :)
Prošla jsem si stánky, kterých tam bylo tak max. 7. No a pak jsem si šla dát svařák a ten prodávala Regi - moje "šéfová" z druhého penzionu. No a stál tam taky ještě jeden Čech, který mě časem opravil, že je přeci Moravák :) Chvíli jsem se bavila s Regi, protože jsme u toho čekaly, až se ohřeje další svařák. A taky jsem se dala do řeči s tím Moravákem, byl docela vtipnej. Teda věk řekla bych 40-50. No a pak jsem tam potkala Adrease, manžel Regi - super chlap a horský vůdce. Tak jsme se taky zakecali malinko a pak jsem tam tak srkala už asi třetí svařák (jojo, vážně jo a začínala jsem mít ten permanentní úsměv, co nešel sundat :D ) a mávali na mě ostatní Moraváci, ať jdu za nima. Tak jsem hned vyfasovala slivovičku a byla s nima fakt sranda, až jsme tam zůstali uplně jako poslední. Trhy totiž končí v 9 hodin. Taky jsem se tam potkala s majitelem restaurace na ledovci. No a ty trhy jsou hrozně krásně takový malinký, útulný, ani trochu kýčovitý, prostě fajn :)



VÝLET NA HAHNTENNEHÜTTE (SKORO)
Neděle, práce hotová v 11, takže hurá do kopečků! Sníh tu strašně vymizel, takže určitě ne skialpy. Ovšem pohory byly jasná volba. Vydala jsem se směr Thomas-Penz-Höhenweg, kde už jsem byla (viz tady). A sněhu bylo docela dost na pěškochůzi, ale šlo to dobře :) Docela mi to šlapalo a brzy (po hodině a něco málo) jsem dorazila nahoru na rozcestí, kde doleva se jde nad vodopád, u kterého jsem byla první den (ale dole) a dál na Hahntennehütte. Doprava se to napojuje práve na tu cestu Thomase Penze (dál na ní jsem právě byla). Ona vlastně celá ta horizontální cesta nahoře - doprava i doleva - se takle jmenuje. Jen se na ní dá napojit na více místech a já byla tentokrát víc na jihu než prvně.
No, a já chtěla doprava. Akorát jsem si říkala, podívam se kousek doleva na ten vodopád, tam budou výhledy a zas se vrátim. Za 10 minut jsem byla zpět a na odbočce doprava stála tahle cedule:

Tedy: Zákaz vstupu, nebezpečí padajících kamenů z důvodu nějakých prací od pondělí do pátku 7-19 hod. "Cože???", řekla jsem si.. Člověk má pocit, že je tam sám, zatímco během 10ti-15ti minut vyroste v lese cedule se zákazem vstupu. Jediné, co mě napadá, že dole jsem potkala 2 myslivce, tak jestli mě nedošli a dali to tam oni. Nevěděla jsem, jak moc vážně to brát, ale rozhodla jsem se neprovokovat. No dobrý, tak půjdu doleva podruhé a dojdu na tu chatu Hahntennehütte, ať dojdu někam, žejo :) Přeci neskončim na křižovatce. Tak jsem se vydala znovu doleva, zase jsem se kochala, a to víc a víc, jak jsem postupovala takovým členitým terénem. No. A sněhu přibývalo, bylo to prudší a prudší (já šla jakoby traverz). Šlápoty mi předťapával akorát nějakej jeden kamzík a dost se u toho bořil. Chvílema jsem se propadla celou nohou a když mi to pak víc ujelo a já viděla, že pode mnou nic moc neni a asi se moc nezabrzdim, kdyby náhodou, řekla jsem si, že tudy cesta nevede. Vlastně to tam ve mě budilo až přílišný respekt. A cesta dál nevypadala o nic líp, spíš hůř, vedla nas skalkama a mam pocit, že by se tam i lavinka mohla najít. Takže chata zůstala nedobyta pro nepříznivé podmínky.
Ale fotky, ty mam pěkný. Tady cestou nahoru u Ögghöfe (tahle fotka se mi hrozně líbí).

Tady už nahoře...


Tam v tom údolí zaklíněném naprotí je Verpeil-hütte, má oblíbená chata.

Cesou necestou, sněhem nesněhem.

Odtud jsem přišla..



Tam dole Feichten a nad ním dominují dva vrcholy. Vlevo menší Schweikert (2 879 m.n.m.) a vpravo za ním Hochrinnegg (3 058 m.n.m.)

Cestou zpět občersvovačka u Ögghoffe.

Tak :)

No, a včera to byl přesně měsíc, co jsem tady! Dobrý, co? Vůbec mi to nepřijde, i když na druhou stranu už jsem se tu dost zabydlela a líbí se mi tu víc a víc.
Večer jsem bouřlivě, jako asi 4 poslední dny, dodělávala čepice pro EPO galavečer. A skončila jsem před druhou, pak jsem šla ještě zatopit do kotle, no a do postele jsem se dostala v půl třetí :D Ale pořád vůbec neunavená, absolutně čilá. Btw, ty čepice se mi moc povedly, si myslim. Ještě jsem na ně přidělala takový cedulky. Krása.

LEDOVEC A LYŽE
Dneska jsem ráno měla jít pracovat do toho druhého penzionu. No, ráno jsme se nějak zakecali s H. nejdřív u balení těch čepic, abych je poslala, pak u snídaně. Tak mě tam pak vezl. Jo a vtipná věc - ptal se, jak to budu posílat. Jestli jim to dam tady vedle do krámu, aby mi toposlali nebo jak. A já říkam, že půjdu na poštu. Načež mi H. říká, že ta už je 3 roky zavřená :D "Dobrý vědět", povídam. Tak jsme to pak cesto právě zkusili v tom krámě. Dopis by brali, ale na balík musíš ještě něco vyplnit nebo mít z internetu nějakej kod. Takže mi balík pak H. poslal z Landecku. Snad to všechno dorazí v pořádku.
No a pracuju pracuju, mělo to být tak na 3 hodky max. No a po hodině za mnou přišel Andy, jestli s nimi (on a Regi) pojedu lyžovat asi tak za hodinu. Tak říkam, že moc ráda. Takže jsem ani nestihla uplně vše, ale prý se to dodělá příště, byla by škoda nejet s nimi prý :) Jeli jsme tedy, cestou jsem se stavila pro věci tady "doma" a už jsme frčeli. Andy namazal na cestu housku, neb už se blížil oběd. A lyžovačka? Potkali jsme tam ještě jejich známé, co mají pizzerii. A byla jsem já, jejich dcera (která výborně lyžuje) a zbytek (5 lidí) byli všichni instruktoři lyžování. Dobrý, ne? Měla jsem víc než individuální přístup. Ale věnoval se mi vlastně jen Andy, ostatní mě jen neskromně chválili :D Regi říkala, že ji H. říkal, že se učim rychle, co mi ukázal, tak mi prý šlo. A Andy se mnou dělal nějaký různý cvičení a teeeda, jako fakt dobrý! Už jsem si to tam řezala docela hezky po hranách. Naučil mě, jak se u toho do oblouku naklonit a tak a uplně suprově to všechno fungovalo. Takže jsem nadšená, hrozně moc! A ještě jsme šli do restaurace a pozvali mě na horkou čoko, jsou hodní. Ve tři museli jet domu, ale mě se ještě nechtělo, tak jsem si to tam pak trénovala ještě do čtyř a vrátila se skibusem.
Před závěrečnou jízdou...

Andy taky říkal, že ta cesta, co byla včera nahoře zavřená - neví o práci tam, možná laviny nebo myslivci.

A teď večer si tu píšu, stavil se tu H., že má něco tady v info centru za meeting a dá mi vědět, jestli budu dělat snídaně zítra.
Jee, to bylo fajn. Jsou tu na mě hodní. Teda doma taky, ale když je člověk takle z baráku, tak to potěší. Vlastně vždycky to potěší. No. Takže tak :)) Ahoj!

Noční skialpy podruhé

4. prosince 2013 v 22:52 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj! Tak další den za námi... Dnes v práci to docela pěkně odsejpalo a ve tři jsme měly hotovo. Tak ještě zítra půjdu do druhého penzionu, abychom to dokončili. Taky jsem dostala první kousek výplaty v eurech - za ty jsem ještě nepracovala. No a cestou z práce jsem udělala pár fotek. Byl zas krásnej den, sluníčko svítilo. Akorát sem do údolí svítí sluníčko tak 3 hodiny denně a pak už je zas někde na kopcích - hold jsme moc hluboko. Takže cestou z práce jsem ho už v údolí nezastihla. Ale konečně jsem pořádně viděla ty koně, co tu má někdo na začátku vesnice. Pár obrázků...




A pak jsem se vrátila a H. tu ještě byl. Půjčil si čistič na koberce a řádil v druhém patře. Prý to chce zítra dodělat a pak jedou v jednu se synem lyžovat. Prý když to stihnu, tak mě vezmou. Tak jsem zvědavá, jak to stihnu nebo ne. Prý když ne, tak mi pošle fotku - hahaha, to je teda pěkný!

Pak jsem se dala nějak do pletení a v půl osmý večer jsem se nějak rozhodla, že se mi hrozně chce na skialpy. Tak jsem se sbalila a v osm vyrazila. V 10 měli přijet dva Češi, to jsem si říkala, že stihnu. A tak jsem šla zase ve směru Verpeilalm, ale ani jsem tam nedošla, protože stahovali dřevo a dost rozvorali tu cestu. A protože nahoře už byla špatná včera, dnes byla velmi špatná a akorát bych tam poškrábala skluznici. Tak jsem to zabalila asi 10 minut pod salaší a jela dolu. A i tak to neni nic moc ted, takže jsem si řekla, že dokud nenasněží znovu, tak asi nepůjdu na lyžích. Tady jedna fotka, když jsem se nahoře rychtovala na sjezd.

A pak jsem šla po vesnici a když jsem byla u baráku, odbyli na kostele 22 hodin. Oklepávala jsem sníh z lyží, když zrovna dorazili ti dva Češi, ze kterých se vyklubal pár :) Dost se divili, že je mezi dveřmi zdravím česky :)
Mažu koupat a spát! Ahoj!

Ledovec a noční skialpy

3. prosince 2013 v 21:16 | Nelča s čelovkou |  Kaunertal
Ahoj všem!
Hlásím se po trošku nudnějším víkendu, neb jsem zalehla. Ale už se zas proháním poctivě po horách... :)

PONDĚLÍ
Ráno jsme s H. sem tam něco pofackovali v práci a v půl 11 už jsme si to mířili s lyžemi na ledovec. Bylo zas kýčovito, slunce, slunce, žádný lidi, krásnej sníh (teda pro freeridery nic moc, novej moc nepřipad, ale já sjezdovkuju, takže bomba). Nandali jsme lyže a nedočkavě se blížili uplně nahoru ke kamzíkovi (tam jak je ten krásněj výhled a hranice s Itálií):


Jezdili jsme asi dvě hodky a pak H. odjel. Celou dobu se mě snažil naužit karvingovej oblouk, asi jsem to pobralal a po tom, co odjel, jsem si to pořád trénovala a už to tam celkem bude :) Samozřejmě nic extrovního, ale to se potrénuje :) A hlavně, teda, to bylo tak boží ten den. Prostě uplně prázdný sjezdovky, to bylo neuvěřitelný!




Na sluníčku...

a ve stínu.

Kuk, ledovec na nás kouká!

Dolů jsem včera jela prvně busem v 16:10. Taky dobrý, dojela jsem dolu, zabrzdila 10 metrů od busu, sundala lyže, pan řidič je uložil, já nastoupila. Dovezl mě tak 20 metrů od baráku. Prostě pohoda.

ÚTERÝ
Dneska jsem se snažila od rána udělat co nejvíc práce, ideálně dodělat všechno v baráku, aby bylo hotovo a klid. Všichni jsou odjetí a přijižídí až v pátek, takže jsem sama v baráku. Dělala jsem, co jsem mohla, abych to dodělala. H. jel kolem půl 11 lyžovat se "staříkama" z rodiny. Třeba tátovi je 69 a prý je furt jak ďas, neuvěřitelný! Ráno mi to oznamoval stylem: "Řekli mi, jestli s nimi nepůjdu na lyže. Nechce se mi, ale musím" :D Načež mě pobavil a říkala jsem mu, že je to fakt chudák, že musí jít lyžovat :D On teda právě byl v neděli, včera chvíli se mnou a dnes zas. Ale myslím, že se to přežít dá :D Pak přijeli v půl 4 a já tak nějak dokončovala, chyběly mi 2 koupelny, to už je pohodička. Ale vyhodil mě od toho, že by zítra neměl co dělat a proč prý jsem nešla ven, když bylo sluníčko. Ale já chtěla jít s čelovkou, říkam mu :) Navíc jsem chtěla dodělat všechno. Načež teda jsem nechala 2 koupelny koupelnami, dala si něco k snědku, on mezitím odjel. No a pak jsem si sbalila věci včetně čelovky a vyrazila v půl pátý na skalpy. Jen tak aspoň na Verpeilalm. A bylo to zase super :) Pomalu se stmívalo a ty hory byly krásný při západu. Než jsem došla k salaši (Verpeilalm, 1800m.n.m.), tak byla tma a krásný hvězdy. Oblíkla jsem se, sundala pásy a svištěla (čti "sunula se") jsem s čelovkou dolů. Ted jsem si vzpomněla, že cestou nahoru jsem potkala nejdřív 2 chlapy v autě, tak jsme si zamávali. A pak za tmy skoro nahoře byli dva chlapi a něco vyráběli se dřevem. Svítili si na to, že tam bylo jak za dne. Koukali na mě, co tam jako dělam, tak jsem je pozdravila a proťapala kolem nich na lyžích. No a cestou dolu jsem se párkrát musela zastavit, abych se dojala při zhasnutí čelovky a pozorování oblohy. Světelnej smog tu moc neznáme, takže nádhera. Dolu jsem dojela dojatá a spokojená. A když jsem šla kolem kostela, zrovna udeřili půl 7, a jsem sebou cukla, jak to bouchlo :D
Tady foto zeshora. Nejdřív já s čelovkou na hlavě...

A pak lyže, hůlky.. + hory, sníh a hvězdy.

A teď srkam čaj a jdu plíst čepice pro jeden hrozně důležitej galavečer :) Jo a hřeju se u krbu...

Tak šup, návštěvy se můžou hrnout :)
Teď mě čekají 2 dny práce na tom druhém penzionu zase, tak to bude na celé dny tak do 4, půl 5. A v pátek to vidím velmi pozitivně na hory, neb tady bude hotovo :)
Ahoj!