Únor 2014

Procházka

27. února 2014 v 22:07 | Nemocná Neluša |  Kaunertal
Protože je stále krásné počasí a antibiotika už trochu zabraly, tak jsem se vypravila dneska na krátkou procházku. Došla jsem si k takové malé boudičce a tam jsem hodila opalovačku :) A taky jsem se kochala. Podle zvonění kostela - musim přiznat, že to mě tady v údolí dává nejlepší přehled o čase, vůbec nemusim koukat na hodinky - jsem se opalovala asi půl hodiny, pohoda.
Pak dorazila na otočku jedna pani, že prý si vyšla na půl hodky a zas jde dolů. Tak jsme to tam společně pochválili, ona odešla a já se hřála dál.
Nic jiného závratného se jinak neděje. Dokonce tenhle týden poprvé nejede žádná návštěva, což je dost zvláštní :) Doufám, že už mi bude brzy dobře a budu moct zase skákat po kopcích a brázdit bílé pláně....

Cesta nahoru...

Slunění...

Kochačka.. panoráma :) (poskládáno ze 4 fotek)

Tak zas někdy, doufám už s něčím zajímavějším :) Ahoj!

U lékaře...

24. února 2014 v 14:30 | Nemocná Neluša |  Kaunertal
Tak jsem dnes poprvé byla u doktora jinde, než u nás. Vlastně to byl docela zážitek. Nebyla jsem v nemocnici, ale H. mě vzal do ordinace, co mají dva lékaři spolu. Teda doktor a doktorka. Taky mě tam nahlásil, to bylo jak jít s rodičem, ale aspoň jsem se vyhla tomu jim anglicky vysvětlovat co a jak, je hodnej. Pak odjel nakoupit a tak... V čekárně bylo plno lidí, jako u nás. Každý si hlídá, kdo byl před ním a kdo byl za nim, jako u nás. A když někdo někoho přeskočí, tak se to začne hrozně řešit, jako u nás :D I když si ani vlastně nepamatuju, kdy jsem byla u doktora naposledy. Asi když jsem vloni, teda předloni, chtěla od doktora papír, že doporučuje přerušení studia. Udělal ze mě tenkrát trochu psychopata, ale přerušení studia bylo na světě :D

Jinak tady teda čekárna, pak jsem šla dovnitř, ale to jsem si chvilku počkala znovu, neb jsem se dostala rádoby na recepci, u nás vlastně jakoby teprve k sestře, ale tady to byla recepce prostě. A pak už se šlo k doktoru - buď Ordinace 1 nebo Ordinace 2. Tak jsem byla u paní doktorky, pověděla, co mě trápí (je super, že mluví anglicky dobře) a tak se hodně ptala, co jak cítim, poslechla a pak že mi vezme krev, aby viděla případně víc. U nás krev mi nebrali už ani nepamatuju. A normálně, vzali ji z prstu. Něčim to jako nastřelila-propíchla a pak postupně vymačkávala do takový tý násosky.

Výsledkem jsou antibiotika. Tak snad mě všechno brzy přejde! Jen už ted jsem zoufalá, že je venku pořád krásně a já nic nemůžu. 'Takže jsem se radši zavřela na odpo do pokoje, na okno si zakazuju koukat. Holger mi zakázal cokoliv dělat :D
Ale cestou,jo, krásný počasí, sluníčko, teplo a nahoře sněhu mraky. Taky jsem si prohlídla zespodu, kde jsem s tou velkou EPO návštěvou výletovali (okolí Niederjochu a Wallfahrtsjöchlu). A běžkařský trasy jak jsou parádně upravený a zrovna tam ani nikdo nebyl.. no musim vydržet. Teď mamm tuhle zábavu:


Ahoj a užívejte si za mě!

Běžkařské opojení

22. února 2014 v 17:28 | Nelča |  Kaunertal
Tenhle článek berte jen jako takový zpětně nadšený výkřik. Tenhle týden v úterý jsem šla večer po hokeji se Slovákama na běžky. A protože bývá přes den teplo a pak na noc zamrzá, nevěděla jsem, co bych měla na klasiku namazat. Tedy jsem podruhé v životě vytáhla své běžky na bruslení. Stejně jsem se to moc chtěla na nich naučit a vzpomínám, že tenkrát prvně v Jizerkách jsem to nějak furt nechápala do kopce.

Načež jsem se tedy vypravila i s čelovkou a jela. Z počátku to bylo velmi nejisté, co bych to neřekla. Nemám problém tady přiznávat, že mi něco nejde. No ale časem jsem si to tak jako omakávala, žejo... no a prostě dospělo to cestou zpět do té fáze, že už to chápu, už vim jak na to!!! Už chápu, jak to jako funguje! Tedy třikrát hurá hurá hurá a teď už jen pilovat štyl! Juch!

Nemohu ovšem opomenout jednu smutnou skutečnost.... tímto běžkařským zázrakem jsem se opět totálně dodělala - tím myslím to, že jsem ještě nebyla pořádně zdravá, když jsem se vydávala na skialpy dvakrát, pak na ledovec. A ted teda běžky. Prostě jsem to přehnala a dneska třeba bylo nejvíc nejúžasnější počasí - bezvětří, slunce, nově napadaný sníh ze včerejška. A já strávila odpoledne v posteli :( Je to za trest, mam to mít! Ale už mě to neba :((( Takže mi H. nabídl, že mi něco přiveze z lékárny zítra a když to nepovolí, tak prubnu doktora, neb to vážně není prča :( Nemůžu se zadýchat ani z hluboka nadechnout, hned kašlu jak zběsilá.

Tak. Skol!

Velká EPO návštěva

22. února 2014 v 17:24 | Nelča |  Kaunertal
Hlásím se po odmlce, spíš takové nemilé marodní… Skupinka outdooráků, kteří mě měli navštívit se zhruba už měsíc předem začala formovat a měnila se ještě snad minuty před odjezdem :) Nakonec to bylo v úhrnu 14 návštěvníků. Aby v tom náhodou nebyl přílišný pořádek, tak tu někdo byl 3 dny, jiný 2 dny nebo jen den. Také příjezdy a odjezdy se lišily. Sledování toho, kdo kdy přijede jsem poměrně brzy vzdala :) Ale nakonec všechno fungovalo a ani to nebyl žádný zmatek :)

První várka dorazila už minulý týden v noci ze čtvrtka na pátek. Barča s Pasičem, Kvedloňovi a Káťa - všichni hezky vyskládaní v Kvedlo-mobilu. Já si ve čtvtek byla odpo zalyžovat na Fendels s Reggi a Andim a večer jsem mákla a dodělala, co bylo potřeba, abych mohla jít v pátek taky na skialpy. Taky jsem uvařila bramboračku, abychom měli něco jako první chod, až se vrátíme v pátek hladoví. S Andim jsem se bavila, kam by vzhledem k podmínkám doporučoval vyrazit na skialpy a poslal nás na Falkaunsalm (1962 m.n.m.) a pak nad ní na zhruba ještě hodinu stoupání - tam jsem nás taky chtěla poslat, takže se mi to jen potvrdilo. Načež H. k tomu pak dodal, že by klidně šel až nahoru na Niederjoch (zhruba 2 800).

FALKAUNSALM A OKOLÍ
V pátek ráno jsme zhruba v půl 10 vyrazili Kvedlo-mobilem nahoru nad Nufels a vyskákali z auta, pobrali věci, očekovali pípáky a už jsme si to štrádovali do kopce. Sluníčko svítilo a bylo vůbec boží počasí. No a pak jsme prostě šli různě do kopce a do kopce přes louky, lesy a zase louky. Došli jsme zhruba do 2000 metrů (někde kousek nad tou salaší Falkaunsalm) a dali oběd....


A pak kapitán Míša vymyslel kudy se nahoru vydáme a štrádovali jsme dál. Bylo jasno, bezvětří, slunce pálilo, paráda. Už jsem se vnitřně začala radovat, jak konečně dorazim někam na vrcholek, že jsem se vždycky dostala hodně nahoru, ale ne uplně. No, ale potom jsme se dostali do části, která už byla blízko vrcholu, ale po pár minutách zkoumání a váhání jsme se rozhodli pro rychlý útěk odtud, neb se pod námi svah mohl taky krásně utrhnout. Když ne cestou nahoru, tak cestou dolu při sjezdu, který by navíc nebyl vůbec lehký (prudký svah se zmrzlou krustou sněhu navrchu). Tedy jsme to otočili, sjeli kousek ještě na pásech (někdo dokonce se zvedlými patkami - kupodivu já ne:D ) na bezpečné a pohodlné místo pro sundání pásů a sjezd mohl začít. Místy ještě byla ta krustička, tak jsem to tam malinko poválela. Ale níž pak už byl jen nádherný prašánek a i já - lojza na sjezdy jsem tam nějak přestala padat. Sjeli jsme skoro k místu, kde jsme měli oběd a vydali se ještě jednou vzhůru malinko jiným směrem, abychom si znovu užili ten prašan. Cestou jsme potkali pár jiných skialpinistů, s jedním jsme se daly s Káťou do řeči a jak jinak - znal H. :D

Následující foto: Tady hned naproti nám kopec Mittagskopf - už jsem jednou výletila po něm nahoru... ale nedorazila na vrchol, neb se začlo smrákat. Až odtud jsem poznala, že jsem byla jen kousek za půlkou kopce, tam, kde končí lesy. Přitom když jsem byla tam, myslela jsem si, jak hrozně vysoko nejsem.. Ono pohled zespodu hodně zkresluje :) Z druhé strany kopce, kam nevidíme, je středisko Fendels, kde jsem byla párkrát lyžovat. Dole v údolí ten největší shluk domů - poslední vesnice pod ledovcem - Feichten. Na těch hřebenech proti vede těsně nad pásmem lesů taky ta cesta "Thomas-Penz Hohenweg",po které jsem párkrát výletila, než napadlo tolik sněhu, že to bývá zavřené kvůli lavinám. Toť k tomuto obrázku :)


Sjezd dolů jsme většinou volili po široké cestě, která tam vede. A majstrštyk nakonec - chtěli jsme si jako sjet tu super louku, po které jsme na začátku šli nahoru - 3 na ní najeli přes stromky zvrchu, my zbylí 3 kvůli ní dokonce na lyžích přelízali ohradu, abychom zjistili, že ten sníh na ní stojí za starou belu!!!! Byl pěkně zmrzlej a tak jsme se na něm jen zbytečně trápili (čti hlavně Nelča se na něm zbytečně trápila, ale nikomu se to vůbec nelíbilo). I tak jsme ale dojeli k autu nadšení, s úsměvem na tváři - super den. Málem bych zapomněla napsat, že jsem byla celý den dojatá :D

GALLRUTHALM A WALLFAHRTSJÖCHL
V pátek v noci dorazily další dvě skupiny a v sobotu dopo pak zbytek. Nové jsme tedy poslali tam, kde jsme my byli den předtím a naše skupina (nazývejme ji pracovně jako skupinu A a novou skupinu jako B) šla někam jinam. Napadlo mě poslat nás na tunel a pak Gallruthalm a dál nahoru. H. už mi asi dvakrát básnil, jak je to tam super, počasí vypadalo znovu suprově a tak jsme se vydali.

Byl to snad ještě nádhernější den, pokud jde o počasí, než ten předešlý. Ani se nám nezatáhlo, modrá obloha, jen v jednu chvilku foukalo. Ale ne na dlouho. Takže jsem se stihla vesele přišmahnout. Taky jsem si zapomněla sluneční brýle, protože to nejdřív vypadalo, že nepojedu, ale nakonec se H. rozhodl mě pustit s příslibem, že zůstanu v neděli :) Tedy začátek cesty jako v pátek, ale pak jsme to otočili podél kanálu ....

k tunelu.

Už jsem tu o něm psala, byla jsem tam s H. pěšky někdy koncem listopadu. Před tunelem jsme sundali lyže a nandali čelovky a vydali se na cestu. Byl teda tentokrát nějakej dlouhej.. asi že jsme nesli ty lyže. Má 990 metrů. A za tunelem jsme se co nejrychleji poskládali do formace had s velkými mezerami a pokračovali dál. Ono totiž za ním občas ta lavinka i spadne a člověk tam má takový trošku nepříjemný pocit. Ani nevím, jestli tady mám rozčilovat s komentáři, jak krásné to bylo. Ale opravdu!!! To byl tak krásnej výstup, ty hory, sluníčko, výhledy, parta.... nejlepší výlet! Stoupali jsme a stoupali a vždycky se nám za horizontem otevřel pohled, kam stoupat dál a dál,... až jsme jednou spatřili náš cíl. Na horizontu takový vrcholek, spíš vypadal jak miniminisedýlko - Wallfahrtsjöchl (2 766 m.n.m.). Trošku to až vzbuzovalo respekt - jakože fakt si troufneme dojít si na vrchol a podívat se na druhou stranu do dalšího údolí (Pitztal)? Čím blíž, tím větší respekt to byl a když už jsem byla skoro nahoře, tak jsem si říkala - sakrble, jak se zas odsud budu dostávat dolu?? Moje klasická skialpová obava, neb ty sjezdy...! Nicméně posledních cca 20-30 metrů jsme dolezli jen v lyžácích s hůlkama. V tu dobu se zrovna náš vrcholek vymanil ze stínu a začalo na něj svítit sluníčko. Zapsali jsme se do vrcholové knížky, dali sváču (já ji přímo natlačila) a dolů. Tuhle pasáž shrnu za sebe slovy - "Nutně se musím naučit sjezdovat a taky navoskovat lyže." Za ostatní by to bylo asi jako - "Super, super, super, ale kde je zas ta Nelka." :D Nejdřív jsem měla skluznici namrzlou, pak se mi na ni lepil sníh, což ještě zhoršovalo to, že pro mě ten sjezd nebyl lehký. Nicméně nakonec jsem to zvládla a mam závazek, až budu jezdit lyžovat na ledovec, začít chodit mimo sjezdovku do hlubokýho sněhu a se učit se učit se učit.
No a pár obrázků....



Náš cíl...

Já v posledních metrech stoupání - už bez lyží.. Najdi Nelču! :)
Pasič na vrcholku :)


Takže tak... bylo to krásné! Díky všem! Všechny fotky z těchto dvou dnů: pasic.rajce.idnes.cz/Skialpy_Kaunertal_2014/

V neděli se všichni tak různě rozprskli na běžky, lyže, skialpy - počasí bylo sněhové a zatažené celý den, takže to nebylo na žádné super tůry. V pondělí tu byla jen skupina B, vlastně ani ta už ne kompletní, tedy rozhodli jsme se jet lyžovat na ledovec.
Jíťa...

Tak ahoj!

Okolo Silvestra

20. února 2014 v 17:59 | Nelča |  Kaunertal
Teď budu chvíli lovit v paměti... stalo se to všechno koncem prosince/začátkem ledna, ale nějak mi to přijde jako před rokem...

VERPEILALM/HÜTTE S H.
Z Vánoc jsem se vrátila do Kaunertalu v noci 27. prosince a odjížděla domů hned 4. ledna 2014. Hned v pátek 27. jsme s H. vyrazili na skialpy... Jeho slova: "Asi půjdu na skialpy. .... No, vzal bych tě s sebou, ale když půjdem a já budu první prošlapávat stopu v hlubokym sněhu, tak na mě budeš moc rychlá. .... Navíc chci jít fakt pomalu a jenom asi na Verpeilalm." :D Tedy nechápu vždycky ty obavy, že bych mohlá být rychlá a tak :D Nicméně jsem řekla, že stejně jsem moc nespala a šla bych jen chvilku a ráda chodim ráda, neb se stíham kochat. No tak jsme vyrazili. Bylo krásný počasí. Ovšem výletní tempo vypadá jinak. A já ten den absolutně neměla sílu cokoliv. Navíc jsem si v hlavě střádala, jak říct H., že příští týden hodlám uplně odjet domů. No a k tomu výšlapu... dopadlo to tak, že já byla totální máslo s "elkem" - L na čele, chápete. A H. jsem poslala napřed. Sotva jsem se doplazila na Verpeilalm, měla jsem dost. A on si mezitím došel ještě o 200 metrů výš na Verpeilhütte a dlouho jsem na něj nečekala, i když jsem stihla vychladnout, to ne, že ne. Ale sjezd byl pak docela legrace, i když jsem to ještě nepouštěla tak uplně :) Je to dolů jen po široké cestě, to zvládam :)
Pár obrázků...
Noc před příjezdem nasněžilo... nádhera úplná!
Najdi Nelču!

Čekání na H. u Verpeilalm...


Cestou dolů... H. oblíbená zábava... jo, už se takle jednou trefil, že jsem jela přímo za ním a on na mě hodil tunu sněhu. Načež se otočil a s úsměvem řekl: "Sorry".


VERPEILHÜTTE S H. A WALTEREM
V neděli 29.12. jsem měla hotovo práci okolo 12 a říkala si, že možná vyrazim na skialpy zas jen tady na Verpeilütte. A pak mi povídal H., že kolem druhé odpo dorazí jeho kamarád Walter, že chodí pomalu, ale že můžu jít s nimi. Tedy jsme vyrazili ve třech. Šla jsem jakoby před nimi, aby mohli vedle sebe a povídat, načež mě H. upozornil, že mam jít pomaleji, že jsou už "old men", tedy staří muži :D Vím, že on sám by to jinak nahoru div neběžel, ale bylo to super tempo, tak akorát... Vystupali jsme asi po 2 hodinách nahoru na chatu, nahoře už se mezera mezi mnou s H. a Walterem docela prodlužovala, tak jsme na něj občas počkali. Ale byla s nimi fakt sranda :) Zase spestření!




Přišel takový moment, kdy to tam W. a H. obcházeli po mírnějším kopečku nahoru, načež jsem se rozhodla to vzít rovnou, přeci ne! To dam... nojo... dam. Nějak jsem to nedala, lyže se mi i přes pásy začaly sunout pozpátku z kopce a když se to zas zbrzdilo, ačkoliv jsem to čekala, tak jsem stejně spadla. Z kopce na záda hezky do prašanu a v tričku. Načež H. ještě na mě honem, ať tam koukam zůstat a vytahoval foťák :D Takže tady:
Pohled na W. a pod ním Verpeilalm a za ním na druhé straně údolí v protisvahu kopec Mittagskopf..
Příchod k Verpeilhütte...

Staří muži na Verpeilhütte :)


VERPEILHÜTTE SAMA
Den nato jsem se vydala na Verpeilhütte sama. Jo, byla to slušné série zase. Ale byl tam krásnej sníh a po práci je to nejlepší výlet na odpoledne...



Poslední sluneční paprsky nahoře na kopcích...

Oblíbené kochací místo.. :)

No ovšem tentokrát bylo na Verpeilhütte něco jinak... byla otevřená. Už z dálky jsem viděla, že v ní někdo je. Byly tam 2 holky, jedna z nich Agnes, druhá Helen. Pozvaly mě dovnitř, měly krásně zatopeno v kamnech, tak jsme se nahřívaly, já jim nabídla ze sušenek, co jsem dostala od mladých Rapantů k Vánocům a pak se ptaly, co dělám zítra (na Silvestra). Tak to dopadlo tak, že jsem tam byla pozvaná + krom nich tam prý bude dalších cca 12 lidí nebo kolik to říkaly. Tak jsem slíbila, že když budu moct, tak dorazim. Paráda! :)

SILVESTR
(Zkopírováno z mailu, co jsem psala o Silvestrua mírně upraveno, abych nepsala jednu věc dvakrát.)
Vyrazila jsem ten den odpoledne po práci lyžovat a byla už odpo unavená, neb jsem dny předtím dávala každý den ty skialpový výlety a do toho pracovala. Ale lyže prostě paráda, už jezdým po hranách, hrozně mě to ba a sem z toho dojatá - však víte..
Večer jsem se pak odhodlala jít na Verpelhütte, kam jsem byla pozvaná, neb jsem si říkala, že je fajn, že tam budou noví lidé.. Mohla jsem vyrazit až později, až se to na baráku nějak ustátilo. Vzala jsem tunu věcí, neb jsem měla pocit, že zmrznu, lahev vína, jedno český pivo v plechovce, litr horkýho iontáku a vyrazila v půl 10 večer. Předtím jsem si ale musela dát 1/2 hodiny spánku, protože jsem byla už kožená, ale ledovej vzduch mě pak dokonale probral. Byla krásná mrazivá a jasná noc. V půl 12 jsem dorazila k chatě, venku měli oheň a hodně se divili, co se to tam vylouplo za bláznivou holku. Myslela jsem, že jsou to větší drsňáci - divili se, že jsem šla sama, v noci a ještě k tomu jsme se nebála. To že takle chodim večer občas normálně jsem snad ani neřekla tušim. Jak jich bylo pár venku, tak dost jich bylo uvnitř, takže jsem vešla a řekla "Ahoj všem, jmenuju se Nela" :D Takže mě uvítali, nalili 3 panáky - ve 2000 metrech s lehkou večeří a po 2 hodinách chůze na lyžích do kopce s báglem těžkym by to mohlo jít se mnou rychle, naštěstí byla brzy půlnoc, a tak už jsme nepili a šli ven a popřáli si. Z Kaunertalu i z Pitztalu z druhé strany jsme viděli blýskání, takže jsme usoudili, že je to tu. Pak jsme klábosili u ohně, jakýsi Martin mi vyprávěl, jak byl před 20ti lety v 16ti v Praze a jak se mu to tam hrozně líbilo. Atd. Byla jsem překvapená, jak hodně se semnou bavili, i když jsem se jakoby vetřela do jejich party :) Před druhou hodinou jsem se rozloučila, že musím zpět, než se zas rozsedím v tom teple u kamen. Byla jsem už pomalu zas kožená a do zimy se mi chtělo mín a míň. A ráno jsem musela dělat snídani pro 22 lidí. Tak mi popřáli šťastnou cestu dolů a taky domů do Čech. Když jsem kolem druhé dorazila s lyžema k baráku, kde venku stáli naši hosté a pro ty jsem znovu byla za exota. Oni už ve značném stádiu opilosti a já si to přihasim s lyžema. Takže jsem taky musela s nima na drink a protože to byl mix všech, tak jsme mluvili asi milionem jazyků :D

NOVÝ ROK - ČAS NA RELAX
Na nový rok jsem se šla jen tak na asi hoďku a půl projít po údolí, taky posedět po těch jejich lavičkác, co tu mají rozesetý :)



Veselý obrázek z běžkařské trasy :)


VERPEILALM PĚŠKY
Druhého ledna jsem vyrazila na Verpeilalm pěšky. Bylo tolik sněhu, že jsem občas měla celý nohy schovaný a hlavně hledala cestu. V lese dobrý, ale v průsecích nic moc. Ale našla jsem. Sic jsem tam už jednou předtím šla, když sníh skoro nebyl, nepamatovala jsem si všechno. No a pak pár fotek, spíš pro legraci.



Fotka, co nemá hlavu, ale má patu :)

LEDOVEC A DOMŮ
V pátek před odjezdem jsem si ještě zajela zalyžovat odpoledne na ledovec. Nejdřív bylo asi hodinu takové to světlo, jak člověk nevidí, zda jede kolmo dolu nebo po rovině....


Ale pak se rozjasnilo.

Tak, tím jsem si splnila resty a mám dopsáno, co jsem dopsat chtěla :)

Zpět v Kaunertalu!

3. února 2014 v 23:31 | Nelča |  Kaunertal
Včera kolem třetí hodiny odpoledne jsem se znovu octla v Kaunertalu. Byl to velký šok, ale asi jsem se z něj pomalu vzpamatovala. Během asi hodinky po příjezdu vydala na krátké skialpy. Vytahala jsem z batohů a tašek jen to, co jsem potřebovala a kolem čtvrté jsem vyrážela. Kousek po odchodu mi došlo, že nemám čelovku - nevadí, vrátim se tedy před setměním (sněžilo a bylo mlhavo, takže nebyla šance vidět bez ní ve tmě). Za chvilku mi nohy připomněly, že jsem je neolepila tejpkou, aby mě boty nedřely a netlačily všude možně. Hm, musim to vydržet. A za další chvíli mi došlo, že mam jen lehčí bundu a žádnou teplou vrstvu, třeba flízku. Tedy kombinace těchto věcí, a vlastně i jedlotlivě zvlášť, způsobily, že jsem se nemohla vydat až nahoru na Verpeilalm nebo Verpeilhütte, ale jen kam to nohy a přicházející tma dovolí.
Došla jsem k takovému jednomu výhledu, odkud už mam hodně obrázků, ovšem výhled tam nebyl, jen mlhavá stěna :) Nahoru jsem šla hodinum dole jsem byla za asi 10 minut :)

Dneska jsem zmákla práci do čtvrt na 11 (ikdyž mi přišlo, že jsem byla jak hlemejžď!) a tak jsem se vydala ještě lyžovat na ledovec. Tam jsem jezdila chvílí a pak druhou chvíli až do konce s Hlubi-skupinkou, je to prostě paráda to lyžování. Ale byl ukrutný vítr, to jsem nezažila. Když jsem poprvé jela takovou to kabinkou-vajíčkem nahoru, tak se to v jednom místě tak rozkejvalo, že jsem se až bála, lyže div nevypadly z toho držáku. Není divu, že to pak poměrně brzy zase zavřeli. Na kotvě to bylo ok, akorát to občas zpomalili. Ale když se tam do nás opíral ten obří vítr, tak to byla docela legrace. Nic nebylo vidět, štípalo to, no sranda :)

No a protože jsem rapl, tak jsem se v půl devátý vydala ještě na hodinku na běžky. Dala jsem ten místní 8km okruh a ted už hurá spát!

Ahoj!