Březen 2014

Vyjížďka do Pfunds

31. března 2014 v 21:38 | Nelča |  Kaunertal
Tak, a konečně jsem se dohrabala přes resty ke dnešku. Těžko uvěřit, že přesně před týdnem tu byl bezmála půl metr sněhu - všechno zas rychle roztálo a taje dál.
Dnes jsem fakt, ale fakt unavená. Plazila jsem se na tom kole z Prutz nahoru do Feichtenu (nojo, je to přes 400 výškových metrů na závěr) a představovala si ten blažený pocit ve sprše, až se sebe smyju tu sůl a pak se najim :D Ani nevím, hlad mi nepřišlo, že bych měla až takový, ale docházely mi síly. Ale pomalu a jistě jsem tu :) Ale to předbíhám...

Po včerejší vyjíďce do kopců jsem si říkala, že bych se mohla "vyjet" na nějaké rovině. Takže jsem sjela přes Kauns klasicky do Prutz a pak se vydala proti proudu řeky Inn po takové hrozně známé cyklostezce. Samý asfalt, ale je to pěkný pokoukání. Tedy jsem jele Prutz (864 m.n.m.), Ried (876), St. Christina, Steinbrücken, Tösens (930), Tschupbach (949), Schönegg (941), Stein a konečně Pfunds (970). Říkala jsem si, že až dorazím do Pfunds, tak dam sváču, určitě bude na náměstíčku (jako často i jinde) fontánka s vodou, pohodička. Nojo, ale já v tomhle městečku, a to je trošičku větší, nenašla pořádně jakoby centrum - maj 2 kostelíky, uličky ouzký, že se občas nevleze cyklista s utem proti sobě. Ale tak pěkný, říkala jsem si. Zajela jsem tedy kousek za vesnici/městečko, že tam někde hodim dřep na lavičku, ale zrovna byla jen ve stínu. Tak jsem dřepla na trávu a doufala, že ji 5 minut před mým příjezdem nepohnojili. Hnojili to tam asi pak pro krávy - stříkali na to fakt "sra*ky" a bylo to na mnoha místech po údolí taky cítit. Ale asi dobrý, stejně jsem si chtěla vyprat. A kolem mě zrovna pak jel traktůrem s tim "hnojivem".

Takže jsem si dala dlabanec, namapovala cestu zpět - nechtělo se mi jet uplně stejně - a zase se vydala. Naplánovala jsem to zpátky tak, že jsem jela zprvu trošku do kopečka, pak se napojila na chvíli na stejnou a pak jsem se zas odpojila a jela jen lesní cesty zpět. A teda jsem nečekala, byla to fakt i zábava - a ne jen rovina :)

Přes řeku Inn..

Údolí Inntal.

Zapomněla jsem nějak Pfunds uplně vyfotit, tedy az z cesty zpět.
Tady z cesty pro pěší, super zpestření cestou zpět. Ne zdaleka vše se dalo jet... občas mi to spíš připomínalo šplhání do kopce a po schodech s kolem. Ale nahoře a cestou dolu to bylo fajn :))


Zastávka na "pláži" :) Zkoušela jsem samozřejmě máchat nohy a je to brutál studený. Nedá se v tom s nohou vydržet :D No a odtud jsem psala Astrid (z práce od Reggi), zda ji můžu navštívit v Prutz. Posledně říkala, at se někdy stavim, až pojedu. Hrozně se ted v práci nachechtáme - fakt je s ní sranda :) ... No a přišla kladná odpověd, takže jsem se pak u ní v Prutz stavila (samozřejmě bydlí na nejvrchnějším baráku uplně na konci ulice :D)

A ještě jednou přišlo cestou nečekané zpestření (podle mapy jsem čekala jen jedno). Tedy kousek prudce do kopce, aby se cesta vyhla skále nad řekou. A pak super poježdění nahoře a cestou dolů zpět k řece :)

Jak jinak, než lavička :D Tady je mají prostě všude - na každém výhledu, hezkém místě i nevýhledu. Blázni :)



Tedy to je z obrázků vše. U Astrid jsem chvilku poseděla, poveselila psa, popila, u toho jsme klábosily. A pak jsem se vydala na cestu zpět do Feichtenu. A furt jsem si říkala, jaktože jsem tak unavená, že to ani neni možný - byla jsem víc hotová než včera, a to jsem si říkala, že dnes to bude na pohodu na "vyjetí". A před chvílí jsem koukala na Google Maps a zjistila, že se asi nemusím divit. Do Pfunds jsem to měla malinko přes 30 km a zpátky s vkládanými malými kopečky i víc. A na závěr to šplhání se zpět do Kaunertalu :) Tedy něco mezi 60ti a 70ti km. A to člověk pocítí, takle na začátku sezony :) Jo, a taky jsem poprvé dojela na kole na druhou stranu mapy :D
Po dojezdu jsem musela dát bryskní sprchu a honem do banky (zase jsem tam dorazila 10 minut před zavíračkou), protože jsem potřebovala porichtovat něco v internetovym bankovnictví. Lámu si tu 3 dny hlavu, že mi nechodí potvrzovací sms a paní mi tam omylem nenapsala poslední číslici mého čísla. Tedy třikrát hurá, už to jde a jsem s bankou komplet zařízená :)

Na zítra jsem si slíbila, že po práci si budu číst knížku, umyju si kolo (zaslouží si to) a budu se opalovat :) To jsem na sebe zvědavá :)

Naturparkhaus Kaunergrat - podruhé

31. března 2014 v 21:05 | Nelča |  Kaunertal
Olala, píšu za včerejší vyjížďku...
Včera jsme byli s prací hotovi před 12tou, tedy jsem pak vyrazila na kole. H. prohlásil, že asi taky půjde na kolo, ale že jsem na něj moc dobrá, takže půjde radši s chlapama, který teď jsou pomalejší než on :D Načež mu povídam, že když jsme minule jeli, tak byl v klidu, ale jeho výmluva "ale to nevíš, co se dělo uvnitř a pak jak jsem byl hotovej" mě pobavila. Jo, jeli jsme do kopce většinu cesty a taky jsem si zrovna nezpívala :D No prostě!

Tedy jsem si ale řekla, že pojedu znovu na Naturparkhaus Naunergrat, ale jinudy - odtud z Feichtenu. A našla jsem si krásnou cestu, kdy jsem skoro celou cestu nepotkala silnici - teda - fakt málo. Celé to nejhorší stoupání nahoru jsem jela lesem a po loukách a řekla jsem si, že to dám na jeden zátah bez zastavení. V jednu chvíli už jsem si trošku kvílela, ale dala jsem to! Yes! :) Jen tak spíš pro mé info, jela jsem přes Kauns, pak po cestě pro pěší směr Obergufer (1 050 m. n. m.) a Außergufer (supec cesta leseeeem!). Odtud začlo stoupání až do 1 475 m. lesem loukou a zbytek do 1 559 m.n.m. po silnici. Nahoře jsem se zase slunila asi hodinu a půl a mam z toho opálený rukávy na paži :D Klasika! Zase budu pak v tílku jako úchyl :D
A nějaké foto....

Cestou do Kauns, takové fotogenické místo :)


Kousek od Oberguferu...

... to je ta super lesní cesta!

Naturparkhaus Kaunergrat (1 559 m. n. m.) - vrchol dobyt po cca 40ti minutách stoupání.

Výhledy...



Ano, bylo teplo - nohy na boso a opalovačka! Teda... sníh tam taky ještě je dost - mam ho u předšlých fotek s výhledy za zády :)


Cestou zpět do Kaunertalu... pohled směr Inntal, řeka Inn, Prutz, na té "plošince" Ladis, Fiss a není vidět Serfaus.

Panorama ze stejného místa...


Začátek sjezdu od Mairhof směr Kaltenbrunn - dala jsem ho líp, než minule :)


Tak, a to je asi vše :)

Ladovská zima

31. března 2014 v 20:41 | Nelča |  Kaunertal
Šok, po tom, co jsem jezdila v tričku na kole, opět přišel minulou neděli (23. 3. 2014) sníh, a rozhodně ne málo. Měla jsem ten den práci u Reggi, takže foto z cesty ráno :D


A u Reggi na zahradě...

V pondělí, úterý i ve středu jsem pak byla lyžovat. V pondělí na Fendels, zbylé dva dny na ledovci. Vlastně ve středu pozor! Měla jsem prkno - poprvé od listopadu! Abych na to nezapomněla. Byl super sníh, ale prašan byl tak přemrzlej, jak písek, že se v něm normálně nedalo jet, jenom ve fakt prudkých svazích a tam stačila (prý) chybička a člověk hned šel na ústa. Já to zkusila, zajela tam těma svejma lyžičkama nad kolena a konec. A není to jen můj dojem, bavila jsem se s více lidma a nikdo prostě of piste nejezdil, neb to nejelo :) Ale musim přiznat, že jsem ve středu nějak už pocitovala, že jezdim na svah nějak často, asi jsem byla "přeježděná" a nějak jsem z toho nebyla nadšená jak jindy.

Ve čtvrtek i v pátek jsem pak pracovala. V pátek jsem šla večer běhat - zase na Kaltenbrunn. Jen tentokrát byla otevřená brána ke kostelíku, tak jsem se tam tak asi 15 minut potulovala a chvíli si užívala a chvíli se až děsila toho ticha, které se kolem rozprostíralo. Když jsem šla kolem malého hřbitůvku, šel mi mráz po zádech.

Tady je pramen - ledovááá voda!

Pracovala jsem pak vlastně i celou sobotu - všechno od čt dlouhé dny. Ale vynahradila jsem si to pak... o tom v dalším článku :)

Večerní běh na Kaltenbrunn

22. března 2014 v 22:36 | Nelča |  Kaunertal
Jen rychlý report, hlásím endorfinový večerní běh ke kostelíku Kaltenbrunn, paráda. Šla jsem si uplně pohodičkovym tempem a za 1h 15min jsem zpět. Na kole jsem tam teda raz dva, hold pěšky se to musí všechno "odkrokovat" :)

Jupí :)

Uplně je venku ve vzduchu cítit ten čerstvý jarní deštík, mokrá hlína.. připomnělo mi to první jarní závody ta vůně, nebo první blátivý orienťáky... Ale postupně přituhovalo a má sněžit, tak uvidíme.



Jinak dnes bylo hodně práce, jeli jsme asi do tří, ne-li dýl, ani nevim. Po 2 týdnech totiž odjížděla velká grupa z Lotyšska. A umyla jsem skoro všechna okna v baráku :D Zítra makam celý den u Reggi a pak už zas očekávám nějaký to lyžování.
Hoj :)

Naturparkhaus Kaunergrat - na kole

21. března 2014 v 21:28 | Nelča |  Kaunertal
Dneska jsem se krásně projela - na kole - přes celou svojí mapu hezky z levého horního rohu do pravého dolního rohu :) Tak nějak jsme tu udělali v baráku drobný jarní úklid, pak nákup a pak H. napadlo, že mě může vzít i s kolem do Zams, kde bydlí a poslat mě na super cestu, kterou zná z Landecku do Fließ. A dál jsem si vymyslela cestu já - samozřejmě tou "nejvrchnější" variantou. Protože i kdybych sjela zpět do údolí do Inntalu k řece a jela kus po rovině, tak se pak stejně musím dostat nahoru do Feichtenu a budu stoupat zas těch 400 metrů :)

Tedy plán: Zams (767 m.n.m.), Landeck (817 m.n.m.), Fließ (1 073 m.n.m.), Naturparkhaus Kaunergrat (1 559 m.n.m.), Mairhof (1 300 m.n.m.), ... Feichten (1287 m.n.m.). Z Mairhofu do Feichtenu to není po rovině, hezky dolů a nahoru, ale samé hezké cesty :)

Dopadlo to tak nakonec, že H. jel první část do Fließ na kole se mnou a projeli jsme tu jeho oblíbenou část - je to fakt čupr. Nejdřv se teda musí vystoupat, asi 20 minut takové serpentýny v lese a pak se to tak jako houpe nahoru a dolu až do Fließ. Tam mě vyslal nahuru na Naturparkhaus Kaunegrat a jel dolů zpět do Zams. Načež si poručil poslat zvrchu fotku s kolem a s výhledem, aby to mohl poslat kamarádům a zamachrovat, kde až byl :D

Tedy jsem stoupala dalších cca 500 metrů nahoru. Slunce pražilo zas jak blázen a panorámata byla lepší a lepší! Až jsem se tam konečně dostala a zas mi spadla čelist, z toho, jaké se mi nahoře otevřely výhledy. Říkají, že Naturparkhaus Kaunegrat leží přímo v prostřed mezi údolími Pitztal a Kaunertal. Tam,na sluníčku, jsem vydržela hodinu a půl! Dobrá, kus z toho jsme s mamkou prokecaly na telefonu, ale rozhodně se mi odtamtud moc nechtělo. No ale přes noc jsem tam být nemohla, žejo :)
Taky se mi líbí, jak jsou všichni vedle z toho, že už je tu takle jaro. Prý je tohle počasí normální pro květen. Dneska mě předjížděl jeden borec na silničce do kopce a hlásil, jaká je to bomba jezdit v březnu na kole :)

Tedy obrázky, at se tu zas nevykecávam :)

Cestou nahoru...


Panorama - někde cestou vzhůru.

Konečně nahoře!!

Tak, tady jsem strávila tu hodinu a půl - pohoda, sunshine, hovor s mamčou :) Řeka Inn 800 metrů podemnou - od ní jsme vyjížděli z Zams (ještě dál za zatáčkou) a v tom městečku dole - (Fließ) - tam odtud už jsem pak jela sama.


Tak. A potom se mi vybil telefon, takže dál nic nemám, ale byly to zas krásný výhledy, sjížděla jsem směr Kauns, ale nesjela až do něj, jen do Mairhof a za vesničkou je rozcestí - když jsem jela tu svojí nečekanou famózní vyjíždku (více tady), tak jsem jela tenkrát prudce nahoru. Tentokrát jsem sjela dolu (ten sjezd je spíš tak jako cesta pro pěší a fakt to nejde celý sjet - teda ne mně - je to taková ouzká cestička ve svahu, kdy občas po levé ruce kolmá skála, pak ouzká pěšinka a pak zas kolmá dolů - tedy se musí dávat bacha) na cestu, kterou znám. Pak jsem trochu vyšlápla ke kostelíku Kalterbrunn, pak zas malinko sjela a pak dojela do Feichtenu :) Paráda. Ale dnes jsem teda docela unavená, ani to nebylo tak dlouhý, jako včera.

Zítra bude hodně práce, tedy dávám pohov od kola a lyží. Taky se má zítra a na neděli ochladit a přijít půl metru sněhu. Uvidíme. A jesi přijde, hurá, to bude poježděníčko na ledovci!!!
Ahoj :)

Ladis, Fiss, Serfaus - na kole!

20. března 2014 v 22:10 | Nelča |  Kaunertal
Další skvělá vyjížďka na kole za mnou... a ... jsem z toho zase celá vedle! Občas jsem se normálně myslela, že se zbláznim, začla jsem prostě se smát nebo křičet nahlas :D Já nevim, buď jsem zešílela nebo to bylo fakt tak dobrý. Kdyby tam někdo se mnou byl, byl by to tak trošku chudák - musel by pořád a pořád dokola poslouchat, jak je to prostě super a jak jsem se dojala :)

Vyrazila jsem z Feichtenu (1 287 m.n.m.) kolem 11 hodiny dopo. Vydala jsem se opět dolu údolím přes Kauns (1 050 m.n.m.), ale tentokrát jsem jela dál dolu do údolí Inntal přes Faggen a do Prutz (864 m.n.m.). Je to víceméně sjezd. A plán byl vydat se do kopců kolem 3 měst, která jsou ve stejném údolí (Inntal) jako Fendels (tam jsem byla párkrát lyžovat, naposled v tu deštivou neděli), ale na protějším svahu. Z jednoho střediska je tedi vidět do druhého. Rozdíl je v tom, že v Ladis-Fiss-Serfaus (což je název těch tří městeček zároveň jednoho obřího střediska), je přes 212 km sjezdovek, ve Fendels 11 km sjezdovek.

Tedy jsem se z Prutz - přímo z údolí od řeky Inn vydala do kopců směr Ladis. Chvilinku se jede po rovince, ale to se rychle změní. Už si začínám zvykat, že když se tady jede do kopce, tak to není žádné šolíchání,ale opravdu kopec, že to občas páčim i na 1-1 (nejlehčí převod), žádné flákání :) Ale tak nějak jsem s tím smířená, jedu si to nahoru, metry přibývají rychle a tak se poměrně rychle dostavují výhledy, což mě nakopává jet dál a dál. První věc s názvem, co jsem potkala, byl dům Asterhöfe a pak penzion Neuegg, který je vidět už z údolí a vypadá hrozně vysoko. Nojo, je taky 1 430 m.n.m., tedy o víc než půl kilometru výš než Prutz.
Přemýšlela jsem, zda nejet ještě výš, ale už by byl moc často sníh, tedy jsem se začala richtovat směr Fiss (Ladis jsem přitom nadjela i s jeho dominantním hradem Burg Laudegg, více níže na foto). Do Fiss jsem jela víceméně traverz, občas skoro rovně, občas dost nahoru, občas po sněhu, ve většině případů však sjízdno s blátíčkem i suchem. Jela jsem tam přes takový pseudovrchol s názevem Falterjöchl, který je taky startovním místem pro paraglidisty. Tam jsem se přehoupla na vrchol a byl to ten moment, kdy jsem začla se nahlas projevovat nadšením. Nádherné výhledy, krásné místo a nejvíc pohodlné lavičky (nejen normální, ale i zavěšené - těžká pohoda).
Taky jsem odtud zjistila, že budu na kole křížit sjezdovky. Byla to vtipná situace... už turisti na mě jako cyklistu koukali docela s úsměvem a tak jako překvapeně (přitom počasí ideální a pár přejezdů sněhu by asi nebylo, kdybych to vzala spodnější cestou). Ovšem přenášet kolo přes sjezdovku hlubokým mokrým sněhem byla legrace. I ty pohledy občasných lyžařů (moc jich nebylo). Potom jsem se postupně dostala kolem jedné naprosto úžasně rozkvetlé louky do Fiss. Tam na takovém malém náměstíčku u kostela byla kašna s pitnou vodou. Dále jsem jela, to už po silnici, do Serfaus - poslední a nejvzdálenější z těch tří městeček. Všude jsem potkávala lidi s lyžemi na rameni, oblečení na lyžování a já kolem nich frčela v třičtvrťákách a v dresu - občas s rukávy, občas s krátkým. Trošku exot :) Ale oni byli exoti pro mě :D Taky jsem od nějakých zaslechla česky: "Mě je hrozný vedro!" :)
V Serfaus jsem si tak jako projela hlavní promenádu, kde bylo neuvěřitelně hodně lyžařů, a zase zpět a pak se vydala ke sjezdu zpátky dolů k Innu.
Vybrala jsem si sjezd, kde na konci byly takové serpentýnky a by vypadalo to lákavě. A taky to bylo nakonec fakt super - uznávam, že jsem se na sjezd přioblíkla - vítr dnes foukal a žádnej horkej nebyl. Ta čás sjezdu, kde se vjelo do terénu a jel se singltrek lesem v serpentynách dolů - to byla pecka-pecka-pecka! Ani jsem to na úplném začátku nezvládla sjet, ale níž už to byl super terén - kořeny, kameny, ale tak akorát.
Po sjezdu (do Reidu - 876 m.n.m.) jsem se vydala po proudu Innu zpět do Prutz. Tam vznikla taková vtipná situace - nejdřív jsem přejela most a tak jako koukala, kudy se vydam a hledala cyklostezku, a hned se mě jeden pán ptal, jestli potřebuju poradit. No a já mu poděkovala, že vím, kam jedu a vydala se cestou podél řeky (na kterou mi taky řekl, že je ok), ovšem asi nebyla značená a jela jsem docela dlouho a ona najednou skončila, protože jsem byla v pasti mezi řekou a jejím přítokem a hlavní silnicí se svodidly. Vracet se?? Nejsem blázen, tedy jsem vytáhla prudkým svahem kolo k silnici. Když nic nejelo, přehodila jsem kolo přes svodidla a přehopkala obří silnici na hulváta :D To už jsem byla vlastně pár metrů před Prutz.
A cesta zpět byla stejná, jako do Prutz - nahoru přes Faggen do Kauns a stále nahoru až do Feichtenu. Tedy zas o více než 400 metrů výš. No a ve Faggenu jsem dostala hlad, tak jsem před výjezdem do sebe dotlačila zbytek chleba, co byl na sváču a chtěla se tak jako cvičně podívat do mapy, i když už to tam znám. A víte co? Vytratila jsem ji z kapsy! A bud před a nebo po sjezdu, protože na sjezd jsem na sobě měla vestu a to by to nevypadlo. No a vracení jsem nějak už neměla buňky. Tedy jsem si řekla, že přijedu do Feichtenu, tak dam sprchu a půjdu si koupit novou.
Dojela jsem tedy do Feichtenu v 5 hodin odpo a nakonec jela rovnou do infocentra a koupila si novou - zase voděodolnou za 7 Eur. Dojela jsem "domů" a když jsem se svlíkala, zjistila jsem, že v tý kapse ve dresu ta stará je!!!!!!!!!!! Byla v prostřední, ne v krajní kapse, kam jsem sahala, ale i tak! Jak je možný, že jsem to prostě nenašla, když jsem si tak ošahávala ta záda, to teda nechápu. No! Takže mam pro jistotu 2 stejné mapy, žejo! Tomu se člověk musí smát! :D Bohužel je to i trochu smutné :)

Tak a teď dnešní příbeh v obrázcích... ;)
Prutz, začátek stoupání hezky od Innu.

První výhledy na sebe nenechaly dlouho čekat. Pod námi Prutz a Faggen, pohled do údolí Kaunertal.

Nájezd do terénu. Brutál kopec, i když to tak na obrázku nevypadá...

... ještě otočka zpět na výhledy...

... a uznávám, že jsem musela i tlačit, prostě to nešlo :)



Sníh byl přesně tam, kde jsem ho podle mapy očekávala - stačí otočený svah na sever a už se brodím :)

Penzion Neuegg, o kterém byla řeč, shora.

První panorama - kousek za penzionem... nádhera!! Podemnou Prutz, Faggen a pohled do Kaunertalu.. Je tam i vidět, kde jsem jezdila posledně do kopců ten okruh.

Podemnou Ladis i jeho význačný hrad Burg Laudegg.

A tohle je to místo, kde jsem neudržela hlasivky.. pokusila jsem se spojit výhled do panorama (5 fotek). Je to tedy z toho pseudovrcholu pro paraglidisty - Falterjöchl. Vpravo jsou ty dvě sjezdovky, co jsem musela přejet :) Musim nějak vymyslet, jak některé fotky, hlavně panoramata, otvírat v jiném větším okně. Tady to je takové prťavé..



Tady jsou ty super lavičky... na té zavěšné jsem dala kousek sváči - i když jsem neměla uplně hlad, to nešlo si tam nesednout a nepokochat se výhledy v pohodlí.

Po přeběhu první sjezdovky...

A před přeběhem druhé.

A kousek po sněhu - tady je vidět, jak je všude roztáto, jen na těch sjezdovkách a místy v lese je sníh. To je bláznivá sjezdovka :) Ale je pravda, že tohle je asi nejspodnější část.

A krásný výhled dolů... Prutz je schovaný, je moc hluboko v údolí. Proti nám je vidět Kauns a Mairhof a další, kde už jsem byla. Paráda! Vlastně Ladis, Fiss a Serfaus leží jakoby vyvýšené nad údolím - je to k nim prudké stoupání a skály a ony leží na takové skoro rovině, ale není to rovina samozřejmě.

Koupaliště v malinkém Überwasser.

A tady je ta krásně rozkvetlá louka, co jsem popisovala výše.

Náměstíčko s kašnou a kostelem ve Fiss. Všechna tahle města mají krásné takové typické malované domy. Moc pěkné pokoukání.

Takle krásné výhledy tu mají i koníci :) Jeden tam stál a uplně nasával vzduch ve větru a koukal do dáli.

Pohled dolů - začátek sjezdu v místech mezi Fiss a Serfaus. Podemnou nejdřív Reid, potom Prutz. A řeka Inn. A to městečko trochu vyvýšené vpravo, to je Fendels. Od něj vedou tedy sjezdovky, jen nejsou vidět :)

Řeka Inn.

Tak, a to je dnes vše :)

Lyžeee!

18. března 2014 v 22:26 | Nelča |  Kaunertal
A pro změnu... dneska super lyžovačka na ledovci. A fakt jsem si to užila uplně moc! Dokonce se dal stále najít prašan a i krásný terény mimo sjezdovku. A když ne, tak super sjezdovky a tréning carvingu - prostě bomba!

Taky jsem na sedačce jela s dvouma klukama - nechala jsem je přisednout v mezistanici, neb je nikdo jinej nějak nechtěl pustit, i když jel sám. Tak si říkam, dva kluky vezmu :) Vyklubali se z nich Češi (Praha a Beroun), se kterýma se navíc skvěle povídalo! A pecka na konec - bydlí v Haus Renate, tedy v mé druhé práci a zítra odjíždějí (a já tam jdu pracovat), tak mi slíbili, že mi nechají na stole čokoládu a že po sobě hezky uklidí :D

Cestou na ledovec je to jak přehlídka lavin - všude popadáno. A fotky ze dneška....

Prašánek.. :)


Super, žejo? :))

Ale koukejte, jak nám to tu taje - za ten týden,co jsem nebyla na ledovci, to všechno neuvěřitelně slezlo, všude koukají skály a kameny.

Ahoj, mějte se, nechte komentář (ikdyž toho se ted koukám moc nedočkám - nikomu se do toho nechce), zítra mám dlouhou šichtu. Ale třeba bude ta čokoška :)

Nečekaná famózní vyjížďka do kopců

17. března 2014 v 22:33 | Nelča |  Kaunertal
Ahooooj! Jupí! Dneska byl vlastně docela vtipný den. Ráno jsem jela na osmou k Reggi pracovat, hotovo jsme s Astrid měly ve třičtvrtě na dvě. A celou dobu jsem si říkala, jak jsem nějaká zmlácená, že mě bolí nohy do schodů z kola a z lyží a tak celkově vlastně všechno. Venku byl krásný sunshine, uplně azuro.

A tak jsem si říkala, že po práci asi nic závratného vymýšlet nebudu, že se někde plácnu na sluníčku a dám "Den relax", abych byla zítra připravená na lyže/kolo v plné síle. A pak jsem jela na kole zpět a najednou, venku, na kole a na sluníčku, mi bylo hej. Potkala jsem ještě H., zrovna odjíždel od nás, tak říkal co a jak. Dojela jsem sem a říkala si, že pojedu na kole někam ke Kauns, tam si najdu hezké místo, laviček je tu všude mraky, a dám opalovačku. Tak. A takle to dopadlo....

Vážně jsem dojela skoro do Kauns,...
Cestou, čekačka, než převedou krávy z pastvy do maštale...

...ale těsně před ním je taková prudká vracečka. Tak jsem si říkala, že pojedu tam nahoru, že je to sice slepá silnice jen k nějakým domům, ale že uvidím něco nového a tam se teda "vyvalím". No a pak jsem jela a jela, byl to kopec jak hrom, na nejlehčí převod sem si ale jela relativně pohodu, slunce pražilo tak, že jsem sundala dlouhý rukáv a jela v tričku.


Po nějaké době jsem zastavila, abych se podívala, kam že tedy jedu.
Tady jsem mapovala, ale nejela jsem, kam "kouká" kolo, to je jen pro foto - pořád po silničce vzhůru.

No a už od včera večer, když jsem meditovala nad mapou, jsem měla vymyšlený takový okruh jako nahoru do kopců, který se stáčí zpět k Feichtenu, ale fakt vrchem. A co se týče sněhu, tak jsem si pamatovala, že jsem se chtěla vrátit po silnici, po které jsme jezdili na skialpy a odbočka, u které jsme auto nechávali, byla normální silnice, suchá a sjízdná. Takže jsem si v hlavě spojila, že to je prostě upravovaná silnice, na mapě je taky jako silnice značená, takže to půjde už teď normálně objet.
A sic ten okruh jsem měla naplánovaný začít odjinud, tak tady po té silničce, co jsem jela, ta opravdu končila, ale za ní byla taková luční cesta, která se napojovala na tu vrchní silnici, která byla součástí zamýšleného okruhu, konkrétně ve vesničce Mairhof. Ani mi moc dlouho netrvalo se rozhodnout to dnes objet. (Ano, chtěla jsem se původně jet vyvalit!).

Tedy hurá do kopců, co popisovat.... před vesničkou Mairhof i nad ní, byly sem-tam taková ta zemědělská stavení, stodoly a stodůlky a boudičky, louky, stromy, ohrady, pomníčky. Do vesničky Marihof jsem se za koncem silničky vypáčila po dost prudké cestě po loukách, vlastně jsem to nějak omylem vzala ještě prudší variantou (způsobeno nedostatečně podrobnou mapou! :D ).



Mairhof byla docela velká vesnice, silnice v ní vedla tak jako po vrstevnici, ale za vesnicí jsem zajela za zatáčku a uviděla, jak se předemnou za další zatáčkou a potokem zvedá kopec jako blbec. Ale tak co, tím rychleji budu nabírat metry, řekla jsem si a uplně s chutí se tam vydala. Zařadila jsem zas nejlehčí převod a i tak to byla dost makačka nahoru, občas se kolo mělo tendence zvedat. Po pár metrech jsem sjela ze zpevněné silnice na takovou hliněnou cestu. A to vám povim, ty výhledy byly naprosto jedinečný. Pod sebou jsem viděla ty cesty a cestičky, po kterých jsem přijela, údolí Inntal (jaro) i Kaunertal (zima), kolem zasněžené vrcholy, sluníčko v plné parádě. Někde tam v tom kopci byl vedle cesty velký kámen, velký! Skoro jako menší skalka, ale to zas menší :) A tak jsem si nahoru vylezla třemi kroky a dala si tam sváču (mamko, poslední koláč, cos mi poslala!).



A pak přišla fáze, že se začal objevovat sníh.

Tady foto u kanálu, kterým vede pod zemí voda - jen jsou u toho vždycky menší či větší průduchy, tohle je velký. No, je to vlastně stejná věc, jako je ten kanál, co pak vede 990 metrů i tunelem, o kterém už tu taky někdy byla řeč. Tady to je ale nějak z druhé strany, přesně nevim, jak to odkud kam vede.

A pak najednou i na cestě - na úsecích, kde byl svah otočený spíš na sever, takže to tam nestihlo roztát. Tedy jsem oprášila styl "cyklo-turistika", který používáme pro tlačení kola - turistika s kolem. Ale bylo to i tak fajn, teda když se noha neprobořila tak, že mi sníh chladil holé holeně :D


Samouspošť :D



Postupně jsem se dostala až k bodu, který jsem považovala za svůj dnešní vrchol.

Od něj se dalo jet dál nahoru, ale to už byl pravdu jen sníh. Tedy jsem se přioblékla a jela dolu.

Pohled do našeho údolí, Kaunertal už je ve stínu :)

Dlouho mi to nevydrželo, za zatáčkou jsem nesla kolo na rameni nebo s ním běžela dolů - po sněhu.


A vážně jsem se smála, sama sobě a nahlas, protože tam nikdo nebyl, neb ta "suchá sjízdná silnice", kterou jsem popisovala na začátku, že po ní přijedu, tak ta byla opravdu jen tam, kde jsem viděla a možná o 100 metrů víc. Pak končila u místa, které nazývívají "Weisenhof" nebo nějak tak - pár baráků, asi hotel nebo co. Tedy jsem se dostala k silnici a pak svištěla dolů, až mi byla zima. Brzy jsem sjela do stínu a ten už byl taky v celém údolí, protože bylo docela pozdě. Joo, vrátila jsem se něco po půl šesté, tedy zhruba po třech hodinách. Tuším, že do kopce o bylo tak 2,5 :D Ale ani nejsem tak zničená, jak bych očekávala!
Jo a mimochodem, tu cestu, co je v mapě značená jako silnice, bych nakreslila teda já osobně spíš černou čárou, aby bylo jasný, že to není asfalt. Ale zas to takle je víc překvapení, že jo :)

Příběh pokračuje, vrátila jsem se, uklidila kolo a koukla na čas - 17:37! Ajaj, v bance mají do šesti, to musim dát. Dala jsem kvapný ošplouch a převlékla se a už jsem si to štrádovala do banky, kde jsem byla asi ve 47! Cestou jsem si ještě šmudlala obličej, jesi někde nemam bláto. Ještěže máme banku asi půl minuty kvapným krokem. A paní byla moc ochotná, vzala si ode mě co potřebovala a prý at se stavím za týden v pondělí, to už bude mít i kartu pro mě. Kein Problem. A pak jsem stihla ještě do obchodu pro zeleninu/ovoce, na který jsem měla chut. Vzala jsem si půl kila červený řepy (prodávaj to jako vakuovaný), už jsem jí 3/4 natlačila do sebe se zbytkem rizota (to jsem konečně dojedla po 4 dnech!)! A jablka a vanilkovej jogurt, kterej je fakt boží!

A to jsem se ještě nezmínila o jedné věci... jak jsem jela richtung Kauns, tak jsem jela po takové cestě pro pěší, je vážně super. No a z minula vím, že tam jsou v jednom místě popadané kameny tak, že se dá projet, ale je to ouzounký. Tak si říkam, ne, nespěcham, udělam tady místo trošku. Ten největší kámen, co nejvíc překážel, byl fakt velkej a těžkej jak kráva. Tedy řekla bych hodně zhruba 90x60x60 cm. Ale nebyl to kvádr samozřejmě, to jen pro představu. A tak jsem ho jako chytla a zabrala co nejvíc to šlo a posunul se asi o 2 cm! :D Aha, říkam si, to nebude tak lehký. Zabrala jsem znovu a víc a posunul se celkem o kus (max 10 cm), ale furt se mu moc nechtělo. Tak jsem si řekla, že teď z druhé strany. Tam měl takovou ostřejší hranu, dobře se to za to chytlo. No a jak vedle něj byl další kámen, menší, tak jsem si omylem skřípla palec mezi ty dva kameny. Aaaaa! Bolí! Hned to celý zmodralo a z pod nehtu se mi začala drát rudá krev. Nojo, šikula! A teda to fakt bolelo, teď se tomu směju - celý tý akci :D Tak jsem vytáhla svou všudepřítomnou lékárničku (opět - díky, brácho, žes mi ji dal) a se sebezapřením jsem vymáčkla krve, co se dalo a pak na to foukla nápsat. Je to taková napůl štěnice, ale naštěstí to šlo i ven.
Od té doby jsem nemohla řadit levým palcem (naštěstí levá, pravá by byla horší, tam řadím častěji), ale dávala jsem to tak jako tou dlaní pod palcem :D Ono stejně do kopce nebylo co řadit, tam byl nejlehčí převod skoro celou dobu a šlo to líp nebo hůř. Ale teda vtipné. No, takovej odstavec jen o tom, jak jsem nešikovná, že se nestydim to sem vůbec dát!!!

Zítra to vidím na kolo nebo ledovec (jako po práci), to se musim ještě rozhodnout :) Čao!

Déšť

16. března 2014 v 20:29 | Nelča
Chtěla bych upozornit, že tohle je naprosto uníkátní a nevídaný příspěvek tady! Neboť to dnes bylo pěkně naprd. Ano. Teda... ne uplně, ale nebyla to žádná hitparáda. Ráno tu pršelo, práce hotová asi půl 10. Nejdřív jsem zvažovala pletařskou neděli, ale pak mi to nedalo a podívala jsem se na webkamery a zjistila, že na ledovci je nulová viditelnost a sněží, na Fendels vypadalo, že trošku sněží, ale je vidět dobře.

Tedy jsem se vydala na Fendels. Pršelo. Občas dost, že jsem třeba za jízdu dolu musela 2krát zastavit a otřít brýle, abych viděla. Sedačka otevřená, tedy prší pak na lidi i při jízdě sedačkou. A sníh mokrej, hlubokej. Ale! Zase mě to nakoplo, že jsem si trénovala v tom jezdit a zkoušela krátký oblouky, nohy u sebe, píchání hůlkama a šlo to dobře. Jen je to fakt taky dřina, ale bylo to celkem fajn. Taky jsem pociťovala trochu stehna z včerejšího kola. Kolem druhé jsem zapadla do hospody na něco dobrého a teplého a ve tři odtud sjížděla na bus. Musí se sjet takovým tím vajíčkem, protože skibus staví dole, a tam už je dávno sníh pryč a teplo.

Panorama z nejvyššího místa na Fendels....


Zítra už mají být zase sluníčka, ale nevím, do kolika mám přesně práci. Tak uvidíme :) Hoj!
Zdravím mamku a Ivanku po víkendu na českých horách! :)

Bajková euforie, aneb nemůžu si sednout

15. března 2014 v 22:42 | Nelča |  Kaunertal

Tak to je muj fešák s novým pláštěm (na zadním kole). A jaký to bylo? Nečekaně to bylo krásný... Zase jsem se dostala na úplně nová místa a viděla okolní hory z jiného úhlu pohledu. A taky jsem se vlastní silou dostala nejdál, vlastně uplně z Kaunertalu... Dojela jsem na místo, které se jmenovalo Obergufer (1 050 m.n.m.) - víceméně jsem sjížděla, ikdyž jsem často ten pocit neměla :) Cesta mě vedla nejdřív po silničce, pak po lučních cestách mezi usedlostmi a přes drobné vesničky... Feichten, Unterhäuser, Vergötschen, Platz (tomu říkam pracovně Místo), Nufels, kostel Kaltenbrunn, Grünig, Kauns, přejezd nad Faggen a Prutz a hodně podobně zpět. Přijde mi, že jsem jela pořád do kopce, ale byly i hezké sjezdy a prudké výjezdy, kdy se staví kolo na zadní. Ale v lese a po loukách je všude tak akorát sucho, byla to paráda poježdění! Akorát... nemůžu si sednout! :D U večeře jsem seděla na 3 podprdelníkách! A pořád to nebylo ono. Tedy zítra možná vynechám a půjdu lyžovat, protože práce asi moc nebude. No, ale uvidíme, třeba mi to nedá :)
Původně jsem chtěla dojet eště dál, ale otočila jsem to, protože už bylo celkem dost hodin a vrátila bych se dost pozdě. Byla jsem na cestě cca necelé 3 hodinky. Ale hodně jsem zastavovala a fotila a kochala:) Taky nepatrně sprchlo (asi 4 kapky) a celou cestu foukal silný vítr, což na otevřených místech s kolem občas zacloumalo, ale často jsem jela lesama, ono se to tak střídalo, takže jsem to ani nevnímala asi :) A navíc cestou zpět byl spíš v zádech. Tak a pár obrázků tedy....

Výjezd nad Nufels - první výjezd - když jsme tamtudy jezdili autem na skialpy, tak prudká mi ta silnička nepřišla :) Jinak autem se do Kaunertalu nejezdí tudy, ale spodem po silnici, to mně se ale nechtělo ani tam, ani zpět. Tak jsem si to nadjela po hezčím.
Na obrázku je tedy pohled jakoby zpět do Kaunertalu, směr ke konci údolí k ledovci. Vypadá to jako zima, ale nedejme se ošálit! Jak jsem psala dříve, padají laviny, jak je odpoledne teplo a běžkování dnes už bylo asi jen pro milovníky vodních sportů. Šnorchl mohl být docela dobrá pomůcka, kdyby někde byla hloubka :) Stopa vypadala jako brouzdaliště se sněhem.

Jedeme dál.. pohled ven z Kaunertalu o pár minut později.. to už vypadá docela jarně, ne?

Cestou... louky, lesy.. moc se mi líbilo, že to byly takové jako staré cesty mezi vesnicemi a usedlostmi. Často s tou kamennou hrází, jako tady. Taky všude ohrady pro dobytek (který se ale teď ještě spíš vyhřívá v maštali, resp. žádný jsem neviděla).

Taky je cestou nespočet kapliček, nebo třeba jen takových pomníčků jako na obrázku... Vesnička předemnou (je to hůř vidět, já vim... bylo zataženo a tak je to tmavý) je Kauns.

Ještě jednou pohled na Kauns, bylo to tam takové fotogenické :) A když už jsme u toho KPČ (= Kulturně Poznávací Činnost, jak říká proslulý Bols na katedře TV na VŠE), tak ten zasněžený kopec přede mnou se jmenuje Frommeskreuc
(2 247 m.n.m.).

Hrad - Burg Berneck u Kauns.

Kousek tadyzatím stavením jsem to otáčela zpět - Obergufer. A to údolí, co se tam dole tak jako zatáčí doprava, je Inntal, tedy vede podél řeky Inn. Innsbruck mám asi 90 km za zády.

Jedna z dnešních cest...

Zpět přijíždím do Kauns, tedy opět pohled zpět do Kaunertalu. A taková zajímavost, tam v pravo, jak jsou takové ty drobné vrcholy, tak tam jsme tenkrát došli s outdoorákama na skialpech - Wallfahrtsjöchl.

A tady je to lépe vidět :) Moment, přidam tam šipečku.... TAK. Jinak pěkné místo, že?

Skoro, ale jen skoro, zase zpět ve Feichtenu. A ten kostelík, to je Kaltenbrunn - a nebo to je ten starý hezký dům u toho. To nevím vlastně, čemu ten název patří. A ty zasněžené kopce zatím, ty už máme "za barákem".

Bylo to pecka, příště zas!

Innsbruck - most přes řeku Inn

14. března 2014 v 21:51 | Nelča |  Kaunertal
Innsbruck.... Bylo to tak super! Město je to tak akorát velké, historické, je to v podstatě placka mezi horami, takže se všude dostanete na jakémkoli kole (a všichni tam jezdí na kole, připomnělo mi to třeba Kodaň nebo Londýn - proč to pořád v Praze nefunguje tolik???). A jak jsem se tam měla já?

Vyrazila jsem tam ve středu v půl jedné z Landecku a kolem druhé jsem tam byla.
Cestou, řeka Inn...



Šla jsem tak nějak městem, koupila si něco dobrého, neb byl čas oběda (sušenky a studené kakao) a šla si někam sednout. Našla jsem nějakou universitu. Tam jsem napsala taky pár pohledů a pak šla dál a různě se procourala po městě. Joo, a koupila jsem si krásný šátek za 5 Eur (původně stál 20!) v nějakém drahém butiku. No a taky!!! Jsem si pořídila svou první péřovku! Olala! Je to tam! A nečekala bych, že si ji pořídim zrovna v Intersportu. Ale jo :)
Cesta městem, ...

Vítězný oblouk...

... tady jsem psala pohledy...

...tady cestou k Páje - šla jsem tam odpoledne, abych to v klidu pak našla a pak jsem šla zpět do centra...

... Maria-Theresien-Straße...


Večer jsem před sedmou dorazila k Páje, která už dělala nějaké dobroty. Ještě zpět, já vezla takový ten studený dort z piškotů, pudingu, jogurtu a lesního ovoce, který jsem dělala v úterý večer. No a Pája bydlí s Aničkoku - Španělkou, tak jsme kecaly kecaly, dokud nedorazil zbytek holek, asi 12 nás bylo nakonec. Slovenky, Češky, Italka, Němky, Španělka. To je snad vše. A bylo to vážně moc fajn! Měli jsme o čem povídat, co dobrýho zakousnout a co dobrýho pít.


Kolem půlnoci už jsme toho měly všechny docela dost a začaly odpadávat :D

Ráno bylo krásný... svítilo sluníčko, a to až do postele, to se mi v Kaunertalu nestane, ale už se nám to sluníčko tady v údolí taky prodlužuje.. od 10 do asi 16 hodin nám svítí až dolu :) No a Pája mi vystrojila snídani, nakreslila mapku a vyslala mě na výlet :D
Výhledy z okna...

Měla jsem totiž touhu vylízt někam aspoň trochu na kopec. Takže jsem se vydala hned po snídani na Hungerburg. Hned od rána jsem šla v tričku!! Jo, a ten šátek, to je ten novej :))

Jo, to jsem totiž zapomněla napsat, jak jsem byla cestou ve středu v šoku z toho, jak je všude jaro! Připadala jsem si, že jsem vyjela po měsíci a půl ze severního pólu :D
A ta cesta nahoru, stejně jako popsala Pája, byla krásná.. takový rádoby park se širokou cestou i menšíma cestičkama. A kvetly kytičky a všude byl klid.

Nahoru jsem došla ani ne za 40 minut, ovšem dalších asi 20 minut jsem hledala ten výhled, odkud uvidím město. Bylo to hrozně vtipný... nechápala jsem uplně, protože šipky mě dovedly k ceduli někde na ulici, v jiné ulici a jiným směrem, než kde byl konec zubačky a výhled. Tedy jsem se nejdřív prodírala třeba i křovim k tomuhle (připomínalo mi to prostě "Hladovej hrad", jak je Hungerburg v překladu):

Nebudu to prodlužovat, výhledy byly krásný, báječný a nejvíc super bylo, že tam byl dalekohled a zadarmo!! Prostě jsem si ho mohla užít. A nikdo tam nebyl, to byla taky pecka. Teda... asi prvních 10 minut, než dorazila zubačka s japonskými turisty :D To jsem pak přestala fotit a vlastně jsem pomalu zase šla.



No a pak následovala cesta městem a v plánu byly taky nějaké nákupy. Šla jsem, kam mě to táhlo a objevila outlet obchod značky Northland. Jo, to bylo osudové. Líbily se mi tam kalhoty - takový jako hlavně na větší výlety na skialpy, daj se i na sjezdovky, když nebude brutál kosa, maj vysokej pas, větrání na bocích, takovou tu sněhovou nohavičku, jsou boží. A tak jsem je tam zkoušela, pak dumala... a dumala, zda je koupit nebo ne. A dumala jsem dlouho, ale nakonec je mám!!! A líbila se mi tam i bunda, ale velikosti XS vážně nejsou pro mě. Hold jen výprodeje. No ale jak jsme chytla slinu na dobrou voděodolnou bundu, jako na tu péřovku, tak jsem se vydala znovu do toho Intersportu, jesi jsem tam něco nepřehlídla. Taky se podívat, jesi tam něco nepřidali oproti včerejšku. No a všimla jsem si, že mi den předtím nezapočetli slevu na tu bundu, co měli. 30 %, to je dost. Tedy jsem se ozvala a řekla u pokladny se stvrzenkou. Výsledek? Opravdu mi to uznali a vrátili mi 20 Euro :D Takže jsem si prostě přišla dodatečně pro slevu. No vtipné. Pak mi došlo, že jsem zapomněla v obchodě s těma kalhotama sluneční brýle, tak jsem tam šla znovu a našla je. No a pak jsem se taky stihla vyhřívat při obědě na sluníčku a dojít si do banky - chtěla jsem založit účet a napadlo mě, proč ne dnes. No jenže mi poradila pani, že je lepší, založit ho ve městš, kde bydlim. Tedy to provedu asi v pondělí. Určitě. At to mam vyřízený.

Ještě pár obrázků z města...

Tam nahoře, jak koukaj ty domy jsem někde byla (nee až na horizontu:)


Moje nákupní úlovky...


No a další dojmy z Innsbrucku? Moc se mi líbilo! Krááásný domy, to by člověk jen chodil s hlavou nahoru a kochal se. Jako v mnoha ulicích v Praze. Mam tahle města ráda. Přesně tohle mi chybělo v Kanadě. Tam mají taky super hory, jasně, je to tam krásný a uplně jiný. Ale moc mi tam chyběla historie. Tady to člověk má a je to fakt hezký! A lidi jsou milí mi přijde. Teda až na toho cyklistu, kterýmu jsem omylem vlezla do cesty, protože jsem si prostě nevšimla, že jsem v jeho pruhu a on se na mě škaredě obořil, div mě nezajel. To mi zas připomnělo Kodaň, tam mě a kamarádku málem naprosto vážně přejel cyklista, kterej byl dost agresivní a nebral si servítky :D
Taky je paráda, jak všichni umí anglicky, nebo asi většina. A vůbec jim anglicky nevadí mluvit. Mívám ty pocity, kdy přijdu do obchodu, oni se zeptají, co potřebuju a já si připadám trošku hloupě, že jsem v jejich zemi, něco chci, ale neumím jejich řeč. Ale oni naprosto ochotně začnou anglicky nebo se omluví, že neumí a zavolají někoho jiného. To se mi stalo třeba v bikeshopu, kde jsem si kupovala nový plášť na kolo. (Poznámka: takový šílený ceny!!!! Jsou to blázni ti Rakušáci! Mám novej plášť, ale asi nejdražší v životě. V kanadském Whistleru taky měli drahý, ale já sehnala trošku jetý za hubičku.)
A ceny, no, jako všude v rakousku, je tu prostě dráž. Ale hodně v šoku jsem byla stejně vždycky. Vybavení na hory, na kolo.. šla jsem jen po věcech ve slevě, jinak ani prd. Chtěla jsem si třeba koupit kraťasy na kolo, kdybych sehnala. Slibuju si nový už asi třetí rok. Ale 100 Eur za šortky, který ani nejsou úžasný na oko a ani nemaj tu vnitřní "plínu", no nejsem padlá na hlavu!!!

Dneska, v pátek, jsem docela utahaná po tom chození celý den. Ale opravdu celý den. Normálně mě bolí různý úpony na nohou :D A taky klíční kosti mam otlačený od batohu v kombinaci s tričkem. Ale fajn. Práci jsem měla hotovou v 11, tak jsem chtěla jet na ledovec. Ale pozor, novinka! Normálně nepřijel autobus a brána k ledovci byla zavřená. Protože jak je asi hodně teplo, tak padaj všude laviny. Ikdyž je to stejně divný.

Nicméně jsem se rozhodla tedy dneska jít na běžky (musim přiznat, že asi po hodinovym spánku odpoledne). A byly to asi buď poslední nebo jedny z posledních tento rok. Myslim, že to vydrží tak max do neděle, už ted jsem občas projížděla pár úseků po jedné lyži, protože tam byl tak ouzký proužek sněhu a je to uplně vlastně voda, v noci asi led (nebo bobová dráha:). Taky jsem viděla padat pár menších lavin - padaj teď odpoledne často, jak je teplo a sluníčko a opírá se to do těch skal kolem. A musim přiznat, že to byl neuvěřitelnej rachot, znělo to hrozivě, a to to ani nebylo nic velkýho! Děsivej pocit!
Tratě dnes...



No, a kolo i s věcma je zrovna na cestě, jupíííí! :) Zítra mam ale hodně práce, jdu už na sedmou...
Ahoj :)

Letecký den

9. března 2014 v 16:38 | Nelča |  Kaunertal
Jeden by se z toho unavil - třeba já :D Každý den krásné počasí, každý den spousta času... to všechno znamená, že musim pořád někde řádit a pak jsem z toho uplně mrtvá - tedy asi musím zapojit do programu taky relax. Dneska zase krása, jela jsem na ledovec už v 10:14, sluníčko, všechno. Sice nesněžilo, takže už se dá jezdit jen tím rozježděným nebo po supr sjezdovkách. Takže jsem jezdila dlouho zase of piste, abych potrénovala ten freeride, žejo. Je to ted takovej ten sníh, co se trošku boří, ale moc ne, jenom když se do toho hodně dupne. Takže se musí jet plynule, žádný zbrklosti. A to se mi dokonce docela fakt dařilo, ale jednou se to nepodařilo, tak jsem to zapíchla :D Přesně takle:


Takle jsem zapíchla nejdřv jednu, v letu druhou a pak někde pod tím jsem byla já. No a někde v letu mezi odletěly taky hůlky. Ještě, že to bylo měkký :D Musela jsem se tomu smát a vyfotit ty lyže :D
Pak jsem měla ještě jedno přistání, vyjížděla jsem z hlubšího sněhu, pak byl takovej nájezd jako na skok a já myslela, že doskok je na sjezdovku, tak jsem to nechala skočit, ale měla jsem to jen pomalu přejet, protože zatím byl ještě jeden (tvrdej) hrb, než se na sjezdovku dojelo, a ten jsem neviděla z toho dolíku, tak jsem to tam tak lehce poslala-položila :D

A celkově jsem dneska byla prostě unavená, tedy jsem se rozhodla, že se půjdu podívat na jedno panoráma...

a pak si dám cestu domu dřív než ve 4. Tady panoráma - je to značený taky na plánku sjezdovkovym, a to černě jako "variante". Je to uplně za hřebenem a dojede se mnohem níž, než je sedačka. Takže se tam musí počkat na autobus nebo někoho s autem. Ale vypadá to tam parádně! I když to asi bude prudárna místy...no zatím teda nic pro mě radši :)

Taky jsem si zkoušela takový boule, co tady maj udělaný jako skokánky. Maj malinký, ty jezdim pořád. Pak ale maj takový velký a ještě větší a tak jsem jezdila něco vprostřed :) No, to je supr češtinářskej výkon tohleto.

Jo a taky jsem se rozhodla, že tu chci mít kolo. Tak snad se mi podaří ho sem přes někoho dostat. Už to málem vyšlo přes tu Páju, ale ona má nakonec plné auto. No, snad to klapne prostě. Neb dole pod Kaunertalem už vládne jaro a to já bch se zase docela projela na bajku, žejo :) Ale jak to komentovala moje mamka: "Tak to ti bude pak chybět už jen piano" :D

No a dnes při čekání na bus jsem měla žízeň. Prvně jsem si tu něco v hospodě na sjezdovce něco dala :)

Jsem kaput, uplně. Ahoj!

Na plný pecky!

8. března 2014 v 19:28 | Nelča |  Kaunertal
Zdravím hrstičku čtenářů,

jestli to takle bude pokračovat dál, tak budu jako černoch od sluníčka, zničená z každodenního řádění, ale vlastně spokojená, takže dobrý :)

PÁTEK
V pátek jsem opět byla s robotou hotová včas, už v 11, protože jsem si ráno přivstala a šla k Reggi brzy, takže jsem krásně zas stihla bus v 11:49 směr Kaunertaler Gletcher. A bylo to zas bombový. A navíc, ke konci jsem pak zas objevila jak na to líp, konečně mi asi půjde to "píchání" hůlek před obloukem, čímž to pomáhá v obratech v hlubokym sněhu. Tedy třikrát hurá! :)



Pak jsem se prošla kousek od kotvy ještě nahoru...

abych měla další parádní panoráááma!

Ze závěrečné jízdy.. odtud jedu...


SOBOTA
Dneska jsme měli práci až do 12ti! :) Zase jsem si přivstala, abych začla, tentokrát tady, včas. No a pak jsem vyrazila kolem jedné na skialpech na oblíbenou Verpeilhütte. A co bylo nové? Teda ještě přeskočím - byla jsem tam naposledy na Silvestra. No a dřív tam nikdy nesvítilo odpoledne sluníčko, prostě ta chata je v takové dolíčku a sluníčko bylo moc nízko. No a ta novinka, že už tam svítívá, takže jsem tam dneska dorazila, nikoho jsem nikde nepotkala a u chaty jsem se asi necelou hodinu slunila jako zmije!!

Takže nějaké obrázky....
Cestou nahoru bylo brutální horko, to bylo jak na kratasy! A bez brýlí ani ránu, byla bych slepá.

Tady taková "veselá" mulda.

Pod Verpeilalm.

Skoro tam... kochala jsem se celou cestu!

Radooost, že tam je sluníčko! :)

Okolí chaty....



Opalovačka, dokud se sluníčko pomalu nezačalo schovávat za kopec...

Verpeilhütte při odchodu... stín se blíží. Hrozně se mi tady líbí ten stín stromu...

Tak a jako všechny poslední dny, i dnes jsem uplně mrtvá. Ale měly by tu být ve vesnici nějaké závody na sjezdovce, tak se možná půjdu mrknout. Ještě jsem udělala ted večer jeden pokoj, protože pak na zítra to je jen na chvilinku a můžu zas jet, asi brzy, na ledovec! Jupí!!! Jo a ve středu jedu do Innsbrucku na asi den až dva - na návštěvu k Páje, která mě tenkrát vezla autem na Vánoce domů :) Odedneška máme tu plnej barák Lotyšů, asi to budou docela "party lidi" :D
Nechte vzkaz, díky a ahooj!

Fuj, to se tu práší!

6. března 2014 v 20:31 | Nelča |  Kaunertal
Tadaaa!!! Bomba, pecka, šlágr a tak :) Jo ještě máme s mamkou jeden dobrej výraz - šikézní! Tak jsem se konečně prolyžovala do stádia, že si začínam užívat prašan. Sice mam co pilovat, ale už mám po dojezdu takové ty totálně euforické stavy, kdy se mi chce křičet :D Tedy to ovšem nedělám, protože by mě mohli odvézt do kaunertalského cvokhausu. Ale je to paráda. Dneska zase sluníčko, prašánek a prvně jsem sjezdovku téměř neviděla a brozdila si to po pláních :) Asi jsem se dostala do za další rádoby mezník ve svém lyžování.. nějak tenhle týden jde všechno zase líp. Zkoušim i prudší svahy, kde je to jen boulovatý a rozježděný už, občas nějaký ten skok někde (nic obřího), joo novoty. Jupí! O to víc bych jen lyžovala a lyžovala.. ale dneska jsem se zas zničila :)

Tak tady záběry z dnešního užívání...
Srovnání včera a dnes. Zítra ještě nevim :) Připomnělo mi to tohle: video

A tady ty krásný prašany... občas se i dala najít nedotčená lajna, ale i v rozježděném, jak je to měkkoučký, je to krásný ježdění! A aspoň si víc potrénuju :)





Ach! Je to prostě paráda! Přijeďte zas někdo! Zítra jdu k Reggi pracovat, ale asi jen na půl den. V sobotu se na lyže nedostanu, ale celý příští týden mají být pupínky (jak říká Káťa sluníčkům v předpovědi počasí) :) Takže se bude na co těšit.
Ahoj a nechte vzkaz!

"Bloudíme v mlze"

5. března 2014 v 20:02 | Nelča |  Kaunertal
Kdo zná Járu Cimrmana, tak pozná, že nadpis dnešního příspěvku je také názvem 11. kapitoly dobyvatelů Severního pólu :)
Dneska lyžovačka po práci, ale teda - trochu se nám změnilo počasí... asi takle:


Tedy opravdu neviditelno, orientace podle vytyčkovaných okrajů sjezdovky, jesli jedu dolu nebo nahoru jsem neměla potuchy, ani co mam pod nohama :D Ale i tak jsem si to celkem uživala. Nicméně jsem to zabalila už ve 14:40 a jela zpět. No a protože abych neměla pocit promarněného dne, stale byl čas, tak jsem šla ještě na běžky - poprvé za světla tady :) Bylo to super, zase jsem šla bruslit. A docela mi to šlo, i když sníh spíš připomíná máslo- je to také natáté. Ale teda přiznávam, uplně mě zničily a jsem ráda, že sedim, skoro ležim :)
Tak ahoj!

Lyžařská euforie

3. března 2014 v 21:50 | Nelča |  Kaunertal
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!

Asi tak:) Dneska super lyžování!!! Nejvíc. Nevim, čím je to víc. Možná tím, že jsem dlouho nemohla jít. Možná, že bylo překrásný počasí. Možná, že mi to fakt nějak šlo. Možná, že jsem zkoušela blbnout i mimo sjezdovku... nevím.
Nicméně to bylo skvělý.

Na kotvě jsem se dvakrát dala s někým do řeči. Poprvé Polák, tak jsme se bavili česko-polsky, docela pohodář pán. A pak jsem poznala dalšího známého H. i jeho táty Isidora. Bavili jsme se - on německy, já něčím jako němčinou - a zjistili jsme, že tedy máme společné známé. No a docela jsem mu i rozumněla, co všechno jsme se bavili i odpovídala. Tedy. Holé věty a slova, ale tak že jo :D Úspěch taky. Nějaký Franc nebo Franz.

A takle dneska bylo...
Takhle to vypadalo cestou na ledovec - přehrada Gepatch Stau-see. Řidič autobusu s námi jel, jako by nás ukradl! Jednomu by z toho bylo snad i mdlo :)

Přehrada ještě jednou, tentokrát pohled na hráz, odkud jsem fotila předchozí obrázek.


A sjezdovky....



Prostě radost. Jo.

Před třetí hodinou se najednou přehouply přes kopec na nás mraky (celý den se povalovaly za hřebeny v Itálii). A v jednu chvíli jsem jela absolutně po slepu, blázinec. Domů jsem jela v půl 4. Nohy docela už měly dost. Ale fakt za dnešek třikrát hurá!
Odpolední drama....

No a pak jsem se vrátila a došla ještě do sportu - už si to slibuju hodně dlouhou dobu - chtěla jsem větší košíčky na hůlky. Ty, co jsem měla jako původní na hůlkách, jsou moc malé do hlubokého sněhu. Tedy jsem si udělala za 12 éček radost.

Večer jsem si uvařila a ačkoliv už jsem byla unavená, chtělo se mi na běžky. Vzala jsem si skaty, ale nebyla jsem ani půl hodiny. Přes den na sluníčku byl sníh povolený a vyjezdili do něj hluboké brázdy, které ale v půl osmé, když jsem šla já, už byly zamrzlé. A nebyla to tedy žádná hitparáda, ale sklouzla jsem se. Navíc je to dobře, nemusim se hned strhat první den, co se cítím lépe a co jsem dobrala antibiotika!

Skol!

Procházka k Ögghöfe a okolí

2. března 2014 v 20:00 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj,
tak to vypadá, že jsem skoro jako řípa. Tedy jsem dneska opět vyrazila na trošku delší procházku, ale nic extrovního. Spíš jsem šla nahoru nahoru, sněhu příbývalo a až ho bylo fakt dooost, tak jsem to zas otočila :) Přes noc nám napadal nový sníh a bylo celý den spíš zataženo, jen vzadu na ledovci bylo vidět, že svítilo i sluníčko.

Panorama dneska...

Je to pohled na hory asi o 160 výš, než bylo panorama minule od té boudičky, kde jsem se slunila :) Vypadá to mnohem "zimněji" než posledne, co?
Pak jsem šla zas dolu a ještě znovu kousek nahoru jiným směrem na Öggöfe - kříž u toho stavení, co tu bylo prní vůbec. Mam odtud fotky z uplně prvního dne, kdy jsem byla ve Feichtenu (v listopadu).


A pohled na Feichten přes taková "lavinová svodidla".

Snad mi vyjde jít třeba zítra lyžovat :) Hoj!
Jo a komentáře? Třeba jen "Byl jsem tu, Fantomas!" - nebo tak něco :)