Nečekaná famózní vyjížďka do kopců

17. března 2014 v 22:33 | Nelča |  Kaunertal
Ahooooj! Jupí! Dneska byl vlastně docela vtipný den. Ráno jsem jela na osmou k Reggi pracovat, hotovo jsme s Astrid měly ve třičtvrtě na dvě. A celou dobu jsem si říkala, jak jsem nějaká zmlácená, že mě bolí nohy do schodů z kola a z lyží a tak celkově vlastně všechno. Venku byl krásný sunshine, uplně azuro.

A tak jsem si říkala, že po práci asi nic závratného vymýšlet nebudu, že se někde plácnu na sluníčku a dám "Den relax", abych byla zítra připravená na lyže/kolo v plné síle. A pak jsem jela na kole zpět a najednou, venku, na kole a na sluníčku, mi bylo hej. Potkala jsem ještě H., zrovna odjíždel od nás, tak říkal co a jak. Dojela jsem sem a říkala si, že pojedu na kole někam ke Kauns, tam si najdu hezké místo, laviček je tu všude mraky, a dám opalovačku. Tak. A takle to dopadlo....

Vážně jsem dojela skoro do Kauns,...
Cestou, čekačka, než převedou krávy z pastvy do maštale...

...ale těsně před ním je taková prudká vracečka. Tak jsem si říkala, že pojedu tam nahoru, že je to sice slepá silnice jen k nějakým domům, ale že uvidím něco nového a tam se teda "vyvalím". No a pak jsem jela a jela, byl to kopec jak hrom, na nejlehčí převod sem si ale jela relativně pohodu, slunce pražilo tak, že jsem sundala dlouhý rukáv a jela v tričku.


Po nějaké době jsem zastavila, abych se podívala, kam že tedy jedu.
Tady jsem mapovala, ale nejela jsem, kam "kouká" kolo, to je jen pro foto - pořád po silničce vzhůru.

No a už od včera večer, když jsem meditovala nad mapou, jsem měla vymyšlený takový okruh jako nahoru do kopců, který se stáčí zpět k Feichtenu, ale fakt vrchem. A co se týče sněhu, tak jsem si pamatovala, že jsem se chtěla vrátit po silnici, po které jsme jezdili na skialpy a odbočka, u které jsme auto nechávali, byla normální silnice, suchá a sjízdná. Takže jsem si v hlavě spojila, že to je prostě upravovaná silnice, na mapě je taky jako silnice značená, takže to půjde už teď normálně objet.
A sic ten okruh jsem měla naplánovaný začít odjinud, tak tady po té silničce, co jsem jela, ta opravdu končila, ale za ní byla taková luční cesta, která se napojovala na tu vrchní silnici, která byla součástí zamýšleného okruhu, konkrétně ve vesničce Mairhof. Ani mi moc dlouho netrvalo se rozhodnout to dnes objet. (Ano, chtěla jsem se původně jet vyvalit!).

Tedy hurá do kopců, co popisovat.... před vesničkou Mairhof i nad ní, byly sem-tam taková ta zemědělská stavení, stodoly a stodůlky a boudičky, louky, stromy, ohrady, pomníčky. Do vesničky Marihof jsem se za koncem silničky vypáčila po dost prudké cestě po loukách, vlastně jsem to nějak omylem vzala ještě prudší variantou (způsobeno nedostatečně podrobnou mapou! :D ).



Mairhof byla docela velká vesnice, silnice v ní vedla tak jako po vrstevnici, ale za vesnicí jsem zajela za zatáčku a uviděla, jak se předemnou za další zatáčkou a potokem zvedá kopec jako blbec. Ale tak co, tím rychleji budu nabírat metry, řekla jsem si a uplně s chutí se tam vydala. Zařadila jsem zas nejlehčí převod a i tak to byla dost makačka nahoru, občas se kolo mělo tendence zvedat. Po pár metrech jsem sjela ze zpevněné silnice na takovou hliněnou cestu. A to vám povim, ty výhledy byly naprosto jedinečný. Pod sebou jsem viděla ty cesty a cestičky, po kterých jsem přijela, údolí Inntal (jaro) i Kaunertal (zima), kolem zasněžené vrcholy, sluníčko v plné parádě. Někde tam v tom kopci byl vedle cesty velký kámen, velký! Skoro jako menší skalka, ale to zas menší :) A tak jsem si nahoru vylezla třemi kroky a dala si tam sváču (mamko, poslední koláč, cos mi poslala!).



A pak přišla fáze, že se začal objevovat sníh.

Tady foto u kanálu, kterým vede pod zemí voda - jen jsou u toho vždycky menší či větší průduchy, tohle je velký. No, je to vlastně stejná věc, jako je ten kanál, co pak vede 990 metrů i tunelem, o kterém už tu taky někdy byla řeč. Tady to je ale nějak z druhé strany, přesně nevim, jak to odkud kam vede.

A pak najednou i na cestě - na úsecích, kde byl svah otočený spíš na sever, takže to tam nestihlo roztát. Tedy jsem oprášila styl "cyklo-turistika", který používáme pro tlačení kola - turistika s kolem. Ale bylo to i tak fajn, teda když se noha neprobořila tak, že mi sníh chladil holé holeně :D


Samouspošť :D



Postupně jsem se dostala až k bodu, který jsem považovala za svůj dnešní vrchol.

Od něj se dalo jet dál nahoru, ale to už byl pravdu jen sníh. Tedy jsem se přioblékla a jela dolu.

Pohled do našeho údolí, Kaunertal už je ve stínu :)

Dlouho mi to nevydrželo, za zatáčkou jsem nesla kolo na rameni nebo s ním běžela dolů - po sněhu.


A vážně jsem se smála, sama sobě a nahlas, protože tam nikdo nebyl, neb ta "suchá sjízdná silnice", kterou jsem popisovala na začátku, že po ní přijedu, tak ta byla opravdu jen tam, kde jsem viděla a možná o 100 metrů víc. Pak končila u místa, které nazývívají "Weisenhof" nebo nějak tak - pár baráků, asi hotel nebo co. Tedy jsem se dostala k silnici a pak svištěla dolů, až mi byla zima. Brzy jsem sjela do stínu a ten už byl taky v celém údolí, protože bylo docela pozdě. Joo, vrátila jsem se něco po půl šesté, tedy zhruba po třech hodinách. Tuším, že do kopce o bylo tak 2,5 :D Ale ani nejsem tak zničená, jak bych očekávala!
Jo a mimochodem, tu cestu, co je v mapě značená jako silnice, bych nakreslila teda já osobně spíš černou čárou, aby bylo jasný, že to není asfalt. Ale zas to takle je víc překvapení, že jo :)

Příběh pokračuje, vrátila jsem se, uklidila kolo a koukla na čas - 17:37! Ajaj, v bance mají do šesti, to musim dát. Dala jsem kvapný ošplouch a převlékla se a už jsem si to štrádovala do banky, kde jsem byla asi ve 47! Cestou jsem si ještě šmudlala obličej, jesi někde nemam bláto. Ještěže máme banku asi půl minuty kvapným krokem. A paní byla moc ochotná, vzala si ode mě co potřebovala a prý at se stavím za týden v pondělí, to už bude mít i kartu pro mě. Kein Problem. A pak jsem stihla ještě do obchodu pro zeleninu/ovoce, na který jsem měla chut. Vzala jsem si půl kila červený řepy (prodávaj to jako vakuovaný), už jsem jí 3/4 natlačila do sebe se zbytkem rizota (to jsem konečně dojedla po 4 dnech!)! A jablka a vanilkovej jogurt, kterej je fakt boží!

A to jsem se ještě nezmínila o jedné věci... jak jsem jela richtung Kauns, tak jsem jela po takové cestě pro pěší, je vážně super. No a z minula vím, že tam jsou v jednom místě popadané kameny tak, že se dá projet, ale je to ouzounký. Tak si říkam, ne, nespěcham, udělam tady místo trošku. Ten největší kámen, co nejvíc překážel, byl fakt velkej a těžkej jak kráva. Tedy řekla bych hodně zhruba 90x60x60 cm. Ale nebyl to kvádr samozřejmě, to jen pro představu. A tak jsem ho jako chytla a zabrala co nejvíc to šlo a posunul se asi o 2 cm! :D Aha, říkam si, to nebude tak lehký. Zabrala jsem znovu a víc a posunul se celkem o kus (max 10 cm), ale furt se mu moc nechtělo. Tak jsem si řekla, že teď z druhé strany. Tam měl takovou ostřejší hranu, dobře se to za to chytlo. No a jak vedle něj byl další kámen, menší, tak jsem si omylem skřípla palec mezi ty dva kameny. Aaaaa! Bolí! Hned to celý zmodralo a z pod nehtu se mi začala drát rudá krev. Nojo, šikula! A teda to fakt bolelo, teď se tomu směju - celý tý akci :D Tak jsem vytáhla svou všudepřítomnou lékárničku (opět - díky, brácho, žes mi ji dal) a se sebezapřením jsem vymáčkla krve, co se dalo a pak na to foukla nápsat. Je to taková napůl štěnice, ale naštěstí to šlo i ven.
Od té doby jsem nemohla řadit levým palcem (naštěstí levá, pravá by byla horší, tam řadím častěji), ale dávala jsem to tak jako tou dlaní pod palcem :D Ono stejně do kopce nebylo co řadit, tam byl nejlehčí převod skoro celou dobu a šlo to líp nebo hůř. Ale teda vtipné. No, takovej odstavec jen o tom, jak jsem nešikovná, že se nestydim to sem vůbec dát!!!

Zítra to vidím na kolo nebo ledovec (jako po práci), to se musim ještě rozhodnout :) Čao!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama