Duben 2014

Podruhé na ledovci - na kole

29. dubna 2014 v 22:59 | Nelča |  Kaunertal
Dneska ráno to nevypadalo, ale nakonec to opět konečně vyšlo!

Chtěla jsem jet znovu nahoru na kaunertalskej ledovec v neděli, ale pršelo celý den bez přestání, tedy nahoře chumelilo. Včera byla práce do tří odpo a dneska bylo brzy hotovo, dělala jsem jen snídaně. A pak jsem byla pořád ospalá a stejně pršelo, tak jsem si šla dát ještě asi 40 minut znovu do peřin a po dvanácté bylo krásně - přesně, jak předpovídali Norové, že se to umoudří. Vypadalo to ještě líp, než jsem čekala. A tak jsem neváhala a vyrazila znovu nahoru.

H. zapomněl doma gopro, tedy jsem fotila mobilem, ale zážitky to nijak neošulilo. Časově mi to vyšlo cca stejně jako prvně, asi 3 hodiny celkem. No a počasí bylo legrační. Na začátku až po přehradu Gepatsch Stausee (1 772 m. n. m.) jsem jela v tílku a 3/4táky vyhrnuté nad kolena. Lilo ze mě a přijela jsem na přehradu s uplně propocená.

Tam ovšem začalo foukat, tak jsem honem dávala normální dres a rukávy a jela dál kolem přehrady a nahoru. Časem jsem na stoupání sundala rukávy a zase mi bylo teplo. Po 2 hodinách jsem dorazila na Ochsenalm - spodní stanici lanovky (2 150 m. n. m.) a tam zas foukalo nějak dost a dost ledověji než dole. Tam jsem prohodila pár slov s řidičem autobusu, co jezdí na ledovec (pro bystré - jinej, než, co jsem potkala minule cestou nahoru). Už si mě pamatuje, ráno mi dokonce mával první, když projížděl kolem baráku s autobusem a já byla zrovna na terase tady v baráku. Tenhle je docela švihák :) U toho jsem si nandala rukávy a rukavice a napadlo mě, jesi jet až nahoru, vypadalo to tam dost zamlženě a studeně. Jenže mi to nedalo. Tedy jsme zas šlápla do pedálů a jela dál.

Hned za první další zatáčkou začal vzduchem poletovat jemný sníh. A tak to vlastně bylo až uplně nahoru na vrchní parkoviště (2 750 m. n. m.). Ale jak jsem jela hore, bylo mi akorát. A teda musela jsem bojovat zas - ani nevim, jesi mě bolely nahoru nohy, protože to všechno přebíjela bolest jiná - nemohla jsem už sedět :D Je zvláštní, že i když na tom kole sem tam jezdím, že to prostě nepřejde. A taky ten batoh tomu nepřidá. Ale vybojovala jsem to až nahoru!! :)

Cestou byla zase zábava s řidiči. Tolik lidí, co vykouzlí alespoň úsměv, nebo ukáže palce nahoru, nebo dokonce otevře okýnko a fandí nebo zdraví! A čím výš a čím blíž vrcholu, tím jsou jakoby nadšenější :) Je to hrozně super podpora. Člověk má pocit, jak by byl nějakej borec a táhl peloton ve žlutym trikotu. Přitom se prostě jedu projet :) Pak je pár řidičů, kteří projedou, jen se podívají a nehnou brvou, ale to je fakt jen malinko. A pak je taky několik, kteří jedou, soustředí se na cestu, pak mě uvidí a uplně vidím, jak vyvalí oči a zírají, co tam provádím. Ta auta jsou takové zpestření cestou nahoru, baví mě.

A skvělý byl i dojezd nahoru. Přijížděla jsem na parkoviště - stálo tam hodně aut - stojí jakoby v prostoru. A já jela "uližčkou" mezi mladými snowboarďáky (je jich tu ted hodně - bylo testování prken a probíhá "Spring Classics"), a ti si házeli lítacim talířem a jak mě viděli, přestali a začli všichni skandovat a tleskat a ptát se, jaký to bylo. Fakt pecka dojezd, opravdu jako do cíle. V tu chvíli se taky rozesněžilo velmi, takže jsem působila hodně exoticky. Taky mi jedna holčina nastavila ten talíř, tak jsem ho za jízdy vzala a hodila jim ho - levou rukou, ale dobrý :)

Žádného jiného cyklistu jsem nepotkala ani nic zvláštního se tuším nestalo. Jooo, cestou dolů jsem potkala nejdřív 2 a pak jednoho sviště. Ti dva - jeden utekl, ale druhý mě ignoroval a cosi si tam hrabal dál, jsou krásní :) A vypadali fakt k světu :)

Když už jsem u té cesty dolů... tam jsem teda zaváhala, zda:
a) nepožádat ty snowborďáky o svezení (měli velké auto)
nebo
b) nepožádat vlekaře, zda by mě svezl dolů sedačkou (i když jsem neměla tu svojí permici).

Ale jak to dopadlo? Oblíkla jsem všechno suché, co v batohu bylo, nemohla jsem se pořádně ani hýbat, a jela dolů. Proti padajícímu sněhu jsem si nasadila sluneční brýle a bylo. A docela, docela to šlo. Po chvíli vysvitlo sluníčko - někde nějakým kouskem čisté oblohy, ale do toho pořád chumelilo a přestalo úplně až zas u spodní stanice lanovky. Tady proběhlo zaváhání, zda nepočkat 10 minut na autobus, co měl jet dolů. Ale opět jsem se rozhodla to zvládnout a dojela jsem až do údolí na kole. Autobus mě dojel až uplně těsně před bránou (asi 3 km), když jsem si sundavala šátek a čepici, už jsem se zas vařila, jak je dole tepleji. Tam mě předjel, ale! U našeho baráku jsme byli úplně nastejno. Objíždí vesnici z druhé strany, tedy jel naproti a potkali jsme se u baráku. Tentokrát na mě mával ten jiný řidič z minula - už mává jako že se známe přeci :) Takže z toho vyplývá, že jsem cestou dolu cca od Ochsenalm o 10 minut pomalejší, než autobus.

Pár obrázků... moc jich není, z minula mam tak krásný fotky, že jsem se moc tím mobilem dnes nesnažila.



Tady už drobně sněžilo

Nahoře před odjezdem zpět dolů.


Uf, a jdu chrupat. Ahoj! :) Jo a domů dorazím v neděli 4. května!

Běhací dny

29. dubna 2014 v 22:23 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj, jak již bylo zmíněno, od neděle dost prší, tedy jsem měla v neděli a v pondělí běhací dny. Neděli jsem tu již zmiňovala a včera v pondělí jsem si vyběhla na dýl.. vzala jsem to hezky blátivými cestičkami po údolí a doběhla na Kaltenbrunn a pak zas blátivými cestičkami zpět. Paráda. Až mě z toho dneska ráno bolely nohy. Ale bylo to hezký - z deště je neuvěřitelně krásně čistý vzduch a všechno je ještě zelenější než dřív. A potkala jsem několik srnek, nejdřív jednu, pak jednu a pak tři :)) Tady pár obrázků...
Krátce po výběhu

Pohled od Pfunds zpět do údolí.


A koníci v Pfunds.


Ahoj :)

Prší celý den

27. dubna 2014 v 23:21 | Nelča |  Kaunertal
Dnes už od rána pršelo bez přestání celý den. Na ledovec jsem tedy na kole nejela - tam chumelilo, ale nevadí, vyjde to jindy. Byla jsem si po poledni po práci alespoň na asi 3/4 hoďky zaběhat a pak pletla a poflakovala se - to bylo taky příjemný :)

Měli jste dětské sny? Nebo představy? Já si dnes na jednu vzpomněla... Jako malá jsem chtěla mít koně - hrozně moc. Bydleli jsme v prvním patře v paneláku a mamka vždycky říkala, že můžu mít koně leda tak na balkóně. A já jak jsem ještě neměla vůbec ničím ohraničené myšlení a sny splývaly se skutečností, jsem si prostě toho koně na balkóně přála a přišlo mi to jako skvělé řešeni! Vznikl tak minimálně jeden obrázek, kde je nakreslený náš balkón a na něm kůň. Měl před sebou kýbl s vodou, ale ten nebyl vidět přes to neprůhledné zábradlí. A taky měl na zdi před ním přidělané jesle se senem. Jediné, co mi vrtalo hlavou bylo, jak bude chodit ven a dovnitř. Neb po schodech mi to přišlo pro něj nepohodlný. Tak jsem si tak jako představovala nějakou rampu, co vede od země do toho prvního patra. No ale když to mamka řekla, tak to nějak určitě šlo. Proč by to jinak říkala?
...
Vůbec, když jsem se tak zamýšlela, na to, co jsem si v dětství přála a vůbec nemyslela na to, jestli je to reálné nebo není... Byl to takový krásný čas, kdy všechno bylo možné. Kdo způsobil to, že už takoví nejsme? Měli by jsme se to zas naučit, všechno je možné, nebo ne? :) I když pravdou je, že jsem taková trošku pořád - někdo mi něco řekne, klidně z legrace a já to beru jako naprosto vážně - "proč ne, přeci?" :)
Moc jsem si taky vždycky přála houpací křeslo - ani už nevím, jak jsem na to přišla. Tohle si splním.
A ještě jsem neuměla ani psát, tak jsem psala takové ty čáranice a nutila mamku, aby to četla.
A kreslila jsem mapy - ani nevím už, jak vypadaly. Tuším, že to často byly jen šipky bez ulic a domů. A zase to odnesla moje mamka - chodila se mnou podle těch map po Kadani a vůbec jí to nevadilo. A já byla šťastná.
A když jsem si něco hodně moc přála, ale nemohla jsem to mít, tak jsem si nad tím jen přemýšlela a snila o tom, jako bych to měla. Fungovalo to.
Nosila jsem doma sukýnky a na hlavu si nechávala připnout sponkami takový jemný šátek fialový s takovými cancourky - mělo to vypadat, jako že mám dlouuuhé vlasy až po pás díky tomu šátku. A já si pak vážně připadala jak princezna s dlouhými vlasy. Pamatuju si ten pocit.
Bráchové mi napovídali, že kdo poslouchá depešáky je dobrej, kdo metal - s tím se nebavíme. A já měla hodně dlouho dojem, že existují jen tyhle dva druhy hudby a že je to takhle pravda.
Radši ani nebudu říkat, jak dlouho mi trvalo,než mi došlo, co je Armáda spásy. Nikoho jsem se neptala, co to je, měla jsem svoji vlastní verzi - jako na mnoho jiných věcí. Já si to totiž vykládala jako armádu s pásy. Tedy že měli pásy přes sebe.
Když jsem dostala svoje první horské kolo, které jsem si neskutečně přála a šetřila si na něj po drobáscích, rozbrečela jsem se radostí.

Napište někdo nějaké svoje dětské sny a nápady, je to hrozně zajímavý a uvolňující se nad tím zamyslet totiž!

Dobrou a ahoj :)

Nelča na vysokém kole

26. dubna 2014 v 22:55 | Nelča |  Kaunertal
Hezký večír,

jak jsem psala v minulém příspěvku, měla jsem domluveno jít se rozloučit s Pepou a Martinou, protože zítra odjíždějí. No a zas to bylo milé setkání, prostě jsme si sedli, jsou skvělí! Hned co jsem přišla jsem dostala výýýýbornou, ale naprosto luxusní večeři! Pepa je totiž skvělý kuchař. Krásně uspořádané na talíři, nádherně vypadající, podáno elegantně na stůl i s příborem. Pecka. Dostala jsem kuřecí maso s rýží - na sladko. A byla to vážně veliká dobrota! Jsem zavázána, neb minule jsem dostala od Pepy alespoň čepici na běhání/kolo s logem Na kole dětem. Takže už vymýšlím, co jim vymyslím, až se zas uvidíme. Červnová tour je jasná věc, i když ji nedám celou, protože má brašule svatbu:) Na tu už se hooodně moc těšim. Samý hezký věci! A navíc M. a P. přijedou nejspíš v létě zase do Kaunertalu, ale na náš barák sem do Feichtenu :)

A večer byl příjemný, taky jsme poseděli se skupinou vozíčkářů, se kterou tu jsou. To byla hrozná legrace. Jeden z nich - Jiřík - dnes vyjel ze sjezdovky a zapadl do sněhu po prsa :D A kluci "choďáci" ho vyhrabávali - musili si půjčit od vlekaře lopatu :D A mají i kousek video, kde je: "Až ho z toho vyhrabu, tak ho zabiju!" A druhý říká: "Já říkal vlěkaři, že jenom 5 minutes, to nedáme!" :D Načež Jiřík taky hraje na kytaru, tak na to napsal písničku a to byla vůbec prča. Něco ve stylu "Vyjel jsem ze sjezdovky, zajel jsem tam po krovky" a tak :D

No a pak mě šli Martina s Pepou doprovodit a podívat se na Feichten, rozloučili jsme se a uvidíme se :)

A teď pozor, překvapení, dostala jsem fotky ze setkání nahoře na ledovci, jak jsem o tom minule psala:
Foto: Martina Střížová, www.nakoledetem.cz

Foto: Martina Střížová, www.nakoledetem.cz

Dobrý, žejo :) Dobrou noc!

Jeden z nejkrásnějších dní v Kaunertalu

26. dubna 2014 v 17:19 | Nelča |  Kaunertal
Čtvrtek 24. dubna byl dost výjimečným! A to z několika důvodů. Vše postupně vylíčím...

Všechno začalo ve středu den předtím, kdy jsem ráno byla běhat a pak jela dopoledne na ledovec. Bylo krásné počasí a podle předpovědi den na to (tedy v ten čtvrtek) mělo být úplně krásně, jen sluníčka. V práci měl být klid, protože nikdo neodjížděl a nikdo nepřijížděl, tedy jen poklidit po snídaních. A protože jsem tuhle věc už nějakou dobu plánovala, jen čekala na správný moment, měla jsem pocit, že když ne v ten čtvrtek, tak nikdy. Nadchla jsem se pro myšlenku vyjet si nahoru na horní stanici lanovky (tedy to druhé, vyšší parkoviště) na kole. Je to zhruba o 1 500 metrů výš než Feichten, 30 km. Feichten je 1 287 m. n. m., Karlskochbahn je 2 750 m. n. m.

Tedy nadšení bylo velmi veliké, naježděno mám, takže jo. V tu středu byl pak už sníh odpoledne horší, rozbředlý, tak jsem jela zpět a šla do bazénu a večer projít. V hlavě jsem si tak jako říkala, jak mi to asi může nahoru trvat dlouho... 5 hodin? Ještě jsem napsala H. smsku, zda by mi půjčil na čtvrtek Gopro, protože chci jet nahoru. Fotky mobilem tu mám pořád a musíte uznat, že mít lepší foťák, bylo by to o dost hezčí.

Čtvrtek ráno, juchajdá, těšila jsem se a nemohla dočkat, až vyjedu. Při uklízení nádobí po snídaních jsem rozbila hned tři skleničky naráz - "Tak to bude skvělý den!", napadá mě. A uvnitř jsem byla nějak malinko nervózní, asi že jsem nevěděla, co přesně čekat. Z autobusu jsem cestu znala výborně, jen mi přišlo, že na kole to bude dálka. Zkrátím to své vylévání pocitů...

10:40 hodin, vyjíždím poprvé opačným směrem (doleva) od baráku. Tradá! Rozhodla jsem se jet pohodu, nerubat to, protože mám před sebou velký kopec. Prostě pojedu a někdy tam dojedu. No.. ne vždy mi to dalo, ale prostě jsem jela tak, aby mě to bavilo. A bylo krásně! Sluníčko, brzy jsem si sundala dres a pod ním měla takticky dres bez rukávů. Taky jsem asi po 10ti minutách zastavila, abych si otejpovala palec - na to jsem v té radosti z výletu zapomněla. No a byla jsem na cestě. K přehradě Gepatsch Stausee (1 772 m. n. m.) jsem vyjela za 50minut! To jsem teda nečekala, že to bude takový fofr. A to jsem to nijak nehnala. Paráda. Tam ovšem nastalo velké zabrždění a hooodně focení... jen na hrázi jsem ztratila určitě 10 minut :D Byla to paráda si to vše prohlídnout. Ne jak z autobusu během pár vteřin, než se hráz přejede :) A došlo mi, jak je přehrada velká - tedy hlavně dlouhá. V mapě má cca 20 cm, tedy je dlouhá asi 6 km. To mi nikdy nepřišlo. A kolem přehrady jsem zastavovala co chvilku a fotila a kochala a dojímala se - jak jinak. A pak bylo na čase zas šlápnout do pedálů a hurá do dalšího stoupání, které bylo krátké, takový mezistupeň mezi přehradou a tím velkým stoupáním až nahoru. V druhé serpentýně jsem se rozhodla, že zase něco vyfotím, doliju si pití z batohu do bidonu na kolo. A tak tam tak šašim z těmi bidony a kouknu, že se ke mně někdo blíží. Ale pozor! Jede na tom starém vysokém kole! Projíždí kolem mě a zdraví: "Ahoj!". A já na něj totéž a dodávám otázku: "Vy jste Čech??", a on: "Jooo, ahoj!" a jede dál, vidím, jak do toho kopce maká. Zašroubuji všechny bidony, zandám Gopro a frčím za ním. Musel mě dojet, jak jsem se všude zastavovala - a to bylo dobře! Dojela jsem za ním v době, kdy zrovna seskočil z kola a tlačil, protože to bylo na tohle kolo prostě už moc prudké. Dali jsme se do řeči. A on povídá, že jel na tomhle i Tour de France - načež si říkám: "No jasně! Toho znám!". A já dodávám, že jsem to četla, že se tenkrát vymázl, zlomil žebra, ale přesto pokračoval dál. Tedy jsem měla moc radost, že ho poznávám! Je to paráda - dva lidi v kopci na kole, oba Češi a ještě k tomu já mam to štěstí, že ho potkám :) Nicméně po chvilince jsme se rozloučili, já jela napřed. Přeci jen na normálním horském kole si tam hodim prostě lehčí převod a jedu. Zatímco on má jeden převod, furtšlap a v prudkém kopci se mu to přední velké kolo občas protočí - jakože smekne. S velkou radostí jsem pak jela dál a tak přemítala. Taky jsem se kochala a byla celá veselá z toho, jak zas nabírám výšku. V mnoha zatáčkách se už objevily cedulky (museli je tam teď někdy dát), kolik zatáček ještě nahoru a v jaké nadmořské výšce jste. Tedy jsem viděla, jak s každou serpentýnou ukrajuji deset, dvacet metrů a blížím se nahoru. Po hodině od přehrady jsem se dostala na Ochsenalm-bahn. Což je to první nižší parkoviště ve výšce 2 150 m. n. m. Ani jsem tu nezastavila, jen tam udělala takové kolečko a frčela dál. A co je paráda? Jak lidi, co tam seděli v restauraci v těch bundách a s lyžema a prknama na mě vytřeštili zraky, co tam dělám na kole :) Tuším, že jsem jedna z prvních letos. A není to tam zrovna ještě vůbec běžné vidět cyklistu. Tedy já tam doteď nikoho neviděla. A je super, jak cestou nahoru, když jsem jela, jak všichni z aut ukazovali že jako super, a fandili a mávali. A to jsem si říkala - ze mě jsou vedle. Co teprv o dvě zatáčky níž řeknou na Pepu na vysokém kole :)))
Zbývalo tedy 600 výškových metrů, ale mě se pořád jelo hrozně dobře. Nohy pohoda, všechno pohoda. A až po několika dalších zatáčkách, když už jsem byla téměř nahoře, jsem se začala na kole vrtět a kroutit a jezdit vestoje a tak, protože mě začal bolet zadek a rovnala jsem záda. To byl asi největší problém. Vůbec jsem ale nepoznala, že jedu třeba ve dvou a půl tisících metrech. Asi jsem si za tu zimu už na ty výšky zvykla :) V zatáčkách pod sebou jsem občas kontrolovala, jak si vede Pepa, zastavovala pro focení a zas jela dál. Za další hodinu jsem byla na vrcholu! Byly tuším přesně dvě hodiny odpoledne. Když odečtu velké spoždění na začátku a hodně hodně velké na přehradě, tak si myslím, že čistě to bylo pod 3 hodiny, ale říkám 3 hodiny. Jelo se mi nečekaně dobře a vůbec jsem nečekala, že se nahoře octnu už tak rychle. Tedy moje oblíbená bajková destinace byla na světě! :)
A zase - v téhle horní části potkávat auta byla zábava. Tolik fanoušků a úsměvů, co jsem viděla. Taky jsem potkala jednoho řidiče autobusu - ten, co vždycky kontroluje skipasy a už 3krát jsem kvůli němu platila bus - jak se prochází shora dolů. Asi vyplňoval pauzu mezi jízdami :) Byl samý úsměv a suppa suppa! :) Sluníčko a hory dělají s lidmi divy!
Jo, dělají. Já se hodně slušně přišmahla. Ještě dnes, v sobotu, cítím ramena a mám nebývale rajčatový odstín ve tváři :D

Nahoře jsem odložila kolo a šla si sednout na sluníčko venku na lavičky u restaurace. Byla doba oběda - zhruba - a bylo tam natřískáno. A cítila jsem ty spousty překvapených pohledů, typu: "Co tady dělá ta holky v těch cyklohadrech?". Sedla jsem si tak, abych viděla, až přijede Pepa. A když přijel, dojel si opřít kolo a hned se s někým bavil. Později se tak rozhlížel, evidentně mě hledal a našel, tak jsme si zamávali a šli si naproti. A bylo to prostě hrozně milé setkání, když jsme si mohli povídat v té naší krásné češtině, oba plni endorfinů a zážitků, sledováni zraky všech v okolí. Za chvíli přišla i ta pani, se kterou se bavil - představila se jako Martina. Jestli to chápu, nejsou manželé, ale patří k sobě. A co tam tedy ten Pepa dělá s tím kolem?

Je to Josef Zimovčák, který založil nadaci "Na kole dětem" a jezdí na tom kole a propaguje tenhle projekt. V ČR se jezdí tzv. Cyklotour, kterou pořádá. Vloni se třeba jelo přes Kadaň, pamatuji si, že jsem to viděla na plakátech, ale zrovna jsem nebyla v Kadani. A říkala si, že bych se připojila někde, ale pak to nechala být. Nebudu to tu asi sáhodlouze popisovat, jen shrnu, že nadace sbírá peníze pro rehabilitační pobyty dětí, které prošly náročnou onkologickou léčbou. Na cyklotour se připojují mraky mraky cyklistů - od hobíků po profíky i třeba známé persóny z řad jiných sportů či muzikantů atd. Stránky jsou zde. Jsou tam i videa z různých závodů, co Pepa jel (Tour de France, La Vuelta, Giro d´Italia, Cykloutour atd.). Tady v Kaunertalu se připravuje na Giro d´Italia.

Nahoře jsme se tedy pobavili, pak jsme se fotili, dokonce budu mít fotku na vysokém kole, jen co mi ji Martina příští týden pošle. Pepa se pak vydal na sjezd a já si řekla, že se asi budu ještě chvilinku slunit, než pojedu. Jo a k tomu sjezdu - sjezd na vysokém kole není žádná sranda. Na předním kole to má jeden špalek, ale to je jen taková pomůcka. Hlavně se brzdí nohou-podrážkou o zadní malé kolo. Je to dobře vidět na některých videích. Vážně mazec :) Aneb jak říká P.: "Nezabrzdí to to kolo, ale zpomalí."
Další překvapení přišlo, když jsem se M. a P. ptala, kde tu v Kaunertalu bydlí - prý Haus Renate. Tedy další pecka, tam přeci taky pracuji. Tak mě hned pozvali, ať se stavím večer popovídat. Tedy shrnutím - milé setkání, milí lidé, krásný den! A to nebyl tedy ještě konec.

Sjezd byl dlouuuhý a zpočátku dost ledový. Asi ten sníh všude kolem. Trvalo mi to zpátky zhruba hodinu. Po návratu jsem si dala rychlou véču a šla na návštěvu, kde jsem se zdržela něco přes 2 hodiny. Jen jsme povídali a povídali, Pepa ukazoval fotky a videa a jak co funguje a já si řekla, že se k nim letos na Cyklotour přidám :) Zítra, v neděli, odjíždějí, tak jsme domluvení, že se u nich navečer stavím rozloučit. A zítra mám v plánu jet zas nahoru, snad klapne počasí.

A teď fotky... mám skoro všude prsty, pardon :D Příště budu chytřejší a nebudu to držet jak malamut :) Dám jich sem jen pár, protože jich mám hodně a všechny jsou krásný. Kdo by chtěl vidět víc, neb píše do komentářů svůj email a já je nasdílím, mám je na googlu.

Přehrada... pohled směr nahoru k ledovci.

A tady pohled zpět dolů, odkud jsem přijela.


Jedeme dál, pohled zpět na přehradu...

... a potkávám Pepu Zimovčáka z Hodonína, zdraví a frčí dál.


Tady už nad tím prvním parkovištěm... hurá do finále.




Karlsjochbahn - vrchní parkoviště - 2 750 m. n. m.

Krása! Tak snad zítra zas! Ahoj :)

Různé druhy zábavy

26. dubna 2014 v 15:29 | Nelča |  Kaunertal
No a co se děje dál? Začla jsem taky trochu běhat a zase mě to začalo bavit, tedy paráda.
Taky jsem byla tenhle týden párkrát v bazénu, ale žádný velký tempa se tam nekonají - je to malý bazén. Ale když tam zrovna nejsou děti nebo jen malinko, tak si tam hezky zaplavu :)
Taky jsem byla na ledovci lyžovat, stále pěkné, ale spodní část se opět proměnila v břečku, tedy už začínám zas lyžovat jen ve vrchní části a dolů jedu až poslední jízdu na bus.
Procházky - to je taková jistotka. Často mě to s nimi chytá navečer :)
A třeba ve středu jsem měla vůbec dobrý den. Ráno jsem byla běhat. Pak jsem jela na ledovec. Tam ale byl později odpoledne už mokrý sníh, tak jsem jela dolů a šla do bazénu. A večer jsem dala procházku. To je fajn :)

Velikonoční neděle na Evu

26. dubna 2014 v 15:16 | Nelča |  Kaunertal
Byla neděle 20. dubna - NEDĚLE VELIKONOČNÍ. Tady po Tirolsku chodil VELIKONOČNÍ ZAJÍČEK a naděloval dobroty a dárky. Je to až neuvěřitelný, ale mají to tu skoro jako druhé Vánoce - normální je dostat třeba kolo atd. na Velikonoční neděli. Skvělá věc je, že tu nechodí nikdo s pomlázkou. V neděli děti jen najdou své nadílky a všichni jsou spokojení. V pondělí nikdo nestraší. Má to i zápornou stránku - letos uschnu. H. mi říkal, že jestli chci, tak si kllidně pomlázku kvůli mě uplete, ale říkala jsem, že to určitě přežiju :)

Tedy byl i hezký den, svítilo sluníčko, občas se schovávalo za mraky, ale žádné drama v podobě deště příliš nehrozilo. Všichni chodili do kostela a z kostela a já se už před 10 hodinou dopoledne vydala směr Kauns, Prutz a pak "někam" nahoru směr Ladis. Měla jsem plát vzít to přímo do Ladis, ale nakonec jsem si to rozmyslela a jela okolo a výš opět na Neueg, kde už jsem byla. Ale pozor, tentokrát jsem se cestou nemusela na severních svazích brázdit sněhem - už bylo čisto :) No a v místech, kde tedy posledně byl sníh (už u Neuegu nahoře), tak jsem tentokrát vyhlásila akci "EVA" :D Co to znamená? Pár dní před tímhle výletem jsem tak brouzdala blogem a četla nějaké články z Kanady. A článek "Sobota na Evu" mě inspiroval k této "Neděli na Evu". Jela jsem kolem takového malého jezírka, projela (nebo asi dokonce prošla, neb to byl kopec pruďák) jsem kolem a až po pár metrech mě osvítilo.... Co se tady vykoupat "na Evu"? Přeci tudy nikdo nechodí, ticho, klid, sluníčko, ptáci zpívali, nádhera. Tedy ano, vrátila jsem se, ještě jednou obhlídla, zda nikde nikdo a pak šupky dupky rychlá akce a hurá do vody. Nebyla to žádná hluboká voda a jak jsem tušila, tak se i stalo, probořila jsem se po kolena do jemného nánosu bláta, co tam byl. Ale jinak to bylo uplně průzračný - tedy mě to nepřekvapilo, ošplouchala jsem se dostatečně v té studené vodě (čekala jsem ji výrazně studenější!) a zase vyhopkala - no, spíš se vytáhla - ven. Bylo krásně sluníčko, žádná zima, tedy se mi ještě víc zlepšila nálada po tomhle osvěžení.
Další překvapení bylo u Neuegu - minule tu byl sníh, tedy jsem nic neviděla, ale objevila jsem tam krásné dětské!! hřiště s příšerkami a zvířátky a rostlinami udělanými ze dřeva v nadživotní velikosti. Tak jsem si tam chvíli prolízala a koukala, pak dala oběd u jezírka a Astrid jsem napsala (neb měla ten den narozeniny), zda se můžu stavit. Měla jsem pro ni velikonočn čokoládky (doufala jsem, že přežijou vyjížďku).
Po téhle pauze jsem se vydala ještě kousek výš, ale tak max 5 minut do kopce, abych dojela k jedné rozhledně. A tam mi spadla čelist. To se mi občas stává :D Krásný výhled na Fließ a Kaunergrat, Kaunertal a vůbec prostě zase novinka. Tedy jsem se tam zase zdržela a fotila a kochala o 106.

Poté jsem vzala už jen takový traverz do Fiss. Oproti té minulé vyjížďce zhruba do těchto končin jsem ale objevila v mapě a pak i ve skutečnosti naprosto senzační cestu - pro pěší, takový singltrek, který se dal celý projet a bylo to mírnounce dolu, tedy to hezky jelo. A bylo to přes spoustu kořenů a vůbec zábava :) Dojela jsem až do Fiss a odtud svůj oblíbený sjezd, po kterém jsem si musela foukat svůj palec, protože jsem tak usilovně musela v tom terénu držet řídítka, až to bolelo. (A poznámka - ještě pořád není stoprocentní, hold trvá to)

Dojela jsem k Astrid na návštěvu a popřát k narozkám Byli tam i její rodiče (přijeli na návštěvu z Holandska) a Reggi a Andreas a jejich dcera. To jsem nečekala. Všichni vyvonění na nedělní návštěvě a Nelča si to přihasí na kole, mírně od bláta. Ale bylo to moc fajn. Astrid peče taky vášnivě dorty jako naše Lucka, kterou tímto moc zdravím :)

Krásný den, byla jsem zpět před pátou hodinou, tedy 7 hodin venku :)

530m nastoupáno z Prutz na tu rozhlednu nad Neuegem. A pak cca 450 metrů nastoupáno zpět z Prutz do Feichtenu v Kaunertalu. To jsou dvě hlavní stoupání, co jsem zmákla a mezitím byla spousta krásy na koukání. Kvete tu strašlivá spousta kytiček, tráva je nádherně zelená a vůbec má všechno takový svěží nádech.
Pár obrázků...

Cestou do Kauns - tahle fotka se mi hrozně líbí.

Kauns - pohled po jeho projetí jakoby zpět do Kaunertalu

Jezírko a koupačka na Evu! Bylo vážně malinkatý.

Tady už pár fotek z "hraní" na přírodním hřišti u Neuegu.


Vypadá jak Krakonoš, ale je v Alpách, takže asi Alponoš :) Jestli nosí Alpu, to nevím :D

Výhled z rozhledny...

Jedna z částí toho skvělého singltreku, co jsem objevila :)

Výhled.. podemnou Ladis se svým hradem "Burg Laudegg". Bystré oko si může povšimnout 2 krav na trávě podemnou :)

Tady porovnání, jak to vypadá u Fiss teď a při minulé vyjížďce. Až při dávání fotek vedle sebe mi došlo, že jsem tam teď byla naprosto přesně o měsíc později. A to jsem to ani neplánovala :)

A kousek před Kaltenbrunnem v posledním stoupání - osvěžení. Vždycky tamtudy jedu, je mi vedro a koukam na tu vodu, jak si tam hezky ledově teče. Tentokrát jsem si řekla, že ale do ní vlezu, že prostě nespěcham :) Tedy ano, Jíťo, jedna "emo fotka", jiní tomu říkají "selfie" :D

A tedy další vydařený den za mnou... paráda! Pa :)

Kaunergrat

26. dubna 2014 v 14:15 | Nelča |  Kaunertal
Vyjížděk na Naturparkhaus Kaunergrat (Gacher Blick) už bylo několik, tedy nebudu to sáhodlouze popisovat. Vydala jsem se tam v sobotu 19. dubna později odpoledne po práci. Jela jsem asi nejrychlejší cestou přes Kauns a Falpaus. Od Falpaus je to kousek nahoru a pak takový spíš traverz - tam foukal neskutečně ledový vítr. Ale bylo jinak krásně, tedy jsem se kochala a kochala :)

Jen pár fotek, už jich tu mam z téhle strany spoustu a spoustu.
Stoupám nad Kauns...

Pohled do Inntalu..

Cestou zpět už v Kaunertalu, Kaltenbrunn.

Ještě bych zapomněla, co se mi povedlo za číslo :) Jela jsem takový sjezd, kde se jede po široké cestě. Ta ale po chvili uhybá uplně vracečkou doprava dolů. No a já musím pokračovat, tedy vyjet přímo rovně a vjet do ohrady, kde je tráva. Jak se ta cesta zatáčí, tak tam vzniká takový "skok", tedy... Jela jsem, dost rychle, páč to tam už přeci znám a nic mě nemůže překvapit - jsem si myslela. Pak ten skok, tedy hop (nic dramaticky velkého, jen pro radost) a v tu chvíli třeštím oči a hned po dopadu mačkám brzdy o 107! Předemnou je ohrada uzavřena! Naštěstí... nebylo to zavřené jako ve většině jiných případů dřevěnými závorami, ale jen tkaninou asi 1,5 cm širokou placatou. Samozřejmě jsem to nestihla na 2 metrech vůbec zastavit a prolítla tím v téměř plné rychlosti uplně vyděšená, co se se mnou stane. A? Se mnou nic, tkanina se prostě nějak vyvlíkla a povolila a zůstala na mě. To bylo celé. UF! Být tam dřevěná vrata nebo prkna, tak letím daleko přes ohradu a tuším osmu na předním kole. Beru to tedy jako ponaučení!!

Jinak na tuhle vyjížďku jsem se vydala s novými brzdovými destičkami na zadním kole. Musím říct, že destičky tu odchází celkem rychlo. Naučila jsem se je vyměňovat, takže pohoda, můžou jet jak na běžícím pásu :D A taky jsem měla konečně nový plášť už i na předním kole, tedy jsou teď oba nové :) To vše a malinko víc jsem koupila v úterý 15. dubna v Innsbrucku, kde jsem byla na otočku se Sandrou.

Tedy tak v rychlosti o jedné krásné vyjížďce :)

Falkaunsalm na kole

14. dubna 2014 v 18:40 | Nelča |  Kaunertal
Krásné počasí už od rána slibovalo nějaký výjezd na kole - konečně. Kvůli palci jsem týden nebyla. Tak jsem to dnes po práci jela ozkoušet.
Netušila jsem kam, abych nejezdila žádný šílenosti v terénu, když nevim, co ta pravá ruka, tak jsem se nakonec nadchla pro nápad vyjet tam, kam jsem šla v pátek pěšky - Falkauns-alm (1 963m.n.m.).

Za 43 minut jsem byla tam, kde jsme v zimě nechávali auto - je to o hodinu rychlejší, než pěšky. Posem byla silnice, odtud vede hliněná lesní cesta. Řekla jsem si, jako to občas dělám, že až nahoru nezastavím. Ale musela jsem. Jednou kvůli závoře a několikrát pak kvůli sněhu. Ale sníh šel na většině míst přejet, když se zabralo. Ale v jednom místě obzvlášť to pak zas vůbec nešlo, protože to bylo dobrých 200 metrů sněhu.

Kdybych tam nahoře nebyla v pátek, asi bych to před tímto úsekem vzdala, protože to vypadalo, že odtud už bude sníh až nahoru. Stejně jako to podle stop udělal jeden cyklista, kterého jsem v pátek potkala. Ale já si řekla, že to projdu, protože jsem věděla, že to není takhle až nahoru. A hlavně už jsem nebyla daleko od cíle :)

Nahoře bylo krásně! Tentokrát svítilo sluníčko, pár mráčků, ale to se skoro nepočítá. I jsem se trochu opálila vč. rukou. Ale nahoře foukal takový ten ledový vítr. Takže jsem tam udělala pár obrázků a šupajdila dolu... A sotva jsem se rozjela a zejela do závětří, začla volat mamka :) Takže jsme si pověděly a pak jsem frčela dolů.

Při sjezdu sněhem jsem objevila, jak sjíždět i po hlubokém sněhu bez slézání z kola - jednu nohu na pedálu (v mém případě pravou), druhá noha to jistí na zemi, ale nedělá "kroky", ale klouže se. Takže na kole jedu a jednou nohou kloužu vedle něj, jak občas na motorkách v zatáčkách to dělaj :D


Bez sněhu/málo sněhu/hodně sněhu :)

Pohled směr Inntal, to bílé jsou zbytky sněhu ve středisku Ladis-Fis-Serfaus.

Pohled ze stejného místa, jen za mě - Kaunertal, to nejbělejší je ledovec a okolí, taky je vidět Weisseespitze.

Kanál přivádějící vodu do údolí - je přikrytý.

Falkaunsalm - 1 963 m.n.m. - hurá! Dobyt!

Panoráma v plné parádě odtud... je to tam super. Škoda, že tam je vždycky zima :) Zleva po cestě jsem přijela.

Samospoušť...

Můj milý dvoukolák a hory...

Panorama cestou dolů... odtud panoráma už mám - ze zimy, tady jsou fotky z výletu - hned první foto, výlet je více popsán tady.

Tak, a relax, pohoda... Jen jsem večer ještě rychle poklidila jeden pokoj, neb jedni lidi odjeli dřív (super načasování, potřebovali odjet zrovna, když jsem se vrátila z kola, takže mi mohli zaplatit) a přišli dva kluci, že hledají ubytko do čtvrtka - tedy šup tam s nimi :)

Teď prší - čekala jsem to podle předpovědi, proto jsem se nevydávala nikam extra daleko. Byla to nejblíž provedená vyjížďka, co jsem zatím podnikla. Na Falkaunsalm jsem dojela po hodině a půl odtud z Feichtenu (vyjela jsem v 11:45). Tam jsem chvilku pobyla a zpět jsem se vrátila asi v půl třetí. A pak se začal hrozně zvedat vítr, lesy kolem uplně hučely a stromy se ohýbaly. A ted pršíííí. Přesně, jak říkali Norové.

Tak ahoj! :)

Psí návštěva

13. dubna 2014 v 21:31 | Nelča |  Kaunertal
Kuk! Mám tu na návštěvě skupinku s bývalým kolegou z práce a ten má s sebou 3měsíční štěně border kolie - pejsek Crosby. A protože je takové deštivé počasí docela, vydala jsem se jen na procházku s ním, zatímco páníček byl na lyžích. Nakonec 3 hodky. Chtěla jsem s ním jít dál a výš, ale hrál na mě divadlo :D

Vydali jsme se dolu údolím a po asi hodince jsme začli stoupat do kopce a najednou za mnou tak jako jen šel, ani neběžel. "Je už unavenej", říkala jsem si. Tak jsem to chvíli zvažovala a nakonec jsme se jakoby začli vracet - říkala jsem si, že je to prcek a tak at ho netáhnu kdoví kam. No a z kopečka ten kousek, co jsme vyšli, to mu to zas pelášilo :D A pak jsem zahlídla cestou zpět údolím jednu pěšinu vedoucí nahoru do lesa, kterou jsem už jednou chtěla zkusit, ale byla jsem se projít tenkrát za tmy, tak jsem to nechala. Tak jsme se dnes vydali. Byl to pořádný prďák nahoru a to zvíře se za mnou zase nahoru ploužilo, ale pomalu jsme to zvládli :) A tak jsme si vylezli kousek nahoru, počítam max 200 výškových metrů. Nakonec se z toho vyklubala cesta, kterou jsem si pamatovala, ale z druhé strany shora, ale nikdy jsem ji nevzala dolů. Ted jsem ji šla tedy ze spodu a napojila se asi po ani ne půl hodce na takovou velkou širokou cestu. A tou jsme šli zas dolů - to jsme i běželi, to nám to zas šlo jak po másle :)

Bylo to fajn zpestření. A takle vypadá, ten muj novej kamarád :)

Potůček...?! Byla dřina se přes něj odvážit, ale je přes první, pak už to šlo líp.


Cestou dolů po široké cestě.

A ještě tohle... dnes nosili po vesnici kluci a chlapi tyhle "ozdoby". Je květná neděle a oni tomu říkají (jak jsem pak vyzvěděla v novinách, co dnes přišly) "Palmsonntag". Když to zadáte do googlu, vyjede hodně obrázků podobných. Mířili si to s tím ke kostelu.
Foceno ráno z okna.

Má se zlepšit počasí, tak třeba vyrazím asi na kolo - palec teda furt nicmoc, ale je lepší, tak to asi prubnu.
Ahoj!

Výlet na Falkaunsalm

12. dubna 2014 v 13:32 | Nelča |  Kaunertal
Už delší dobu jsem se tam chtěla pěšky vypravit, ale zabere to hodně času. Salaš Falkaunsalm není ani tak vysoko (1 963 m.n.m.), jako daleko. Resp. když jsme dál nad ní šli v únoru na skialpech s outdoorákama (tento výlet), tak jsme si ukrátili cestu přes údolí a pár metrů stoupání autem. Já to teď šla pěšky. Jen k místu, kde jsme parkovali, jsem šla hodinu a třičtvrtě. Odtud na Falkaunsalm už to zas tak daleko není, časově zhruba 45 minut. Ovšem nemohu smlčeti jednu drobnou radost. U Nufels je cedule, že odtud to trvá k salaši 3 až 4 hodiny. Byla jsem tam od té cedule přesně za 2 hodiny. Dobře, šla jsem 2krát zkratkou přes louku a ne po cestě (serpentýny, mírnější), ale zas jsem to šla o to prudší variantou. Ta první zkratka mi dala pěkně zabrat. Nedalo se prostě jít ani kolmo vzhůru, jak to bylo příkré. Musela jsem jít cik-cak a dávat bacha, ať se zase hezky nesvezu dolu :D A taky párkrát přelézt ohradu :)

Když jsem dorazila na Falkaunsalm, měla jsem obří radost. Tak jsem tam fotila okolí a sebe a zkoumala chatu, stáj pro dobytek i okolí. Do stáje jsem koukala oknama, mají nad každým stáním cedulku se jménem krávy. Co jsem tak přečetla, tak mi přišlo, že měli německy znějící jména. Až na jedno - Krajic, třeba se půjdu na Krajíce v létě podívat :D

A pak jsem se vydala na cestu zpět. Při té cestě zpět jsem narazila na jednu super zkratku lesem - je to stará cesta, resp. tak nějak se jmenovala. Musim si jí dokreslit do mapy. Cedulka s šipkou je na obou koncích, v mapě mi ale chybí. A je to mnohem lepší varianta, než to obcházet serpentýnami po silnici :) Tedy další radost.

Taky jsem měla v plánu vydloubnout pár kytiček, těch bílých a fialových krokusů, kvůli cibulkám - jako mamce. Ale vzala jsem si jen malý nožík. A pak jsem zjistila, že mají cibulky hodně hluboko, bylo to mainko přes 10 cm, což se v tvrdé hlíně na louce blbě dloube, tak na to příště vezmu lepší nástroje. Taky bych to časově nestíhala moc. Mám jednu cibulku! :D

Vyrážela jsem ve 13:10, 13:40 u cedule u Nufels, 15:40 nahoře u Falkaunsalm, tam jsem se zdržela určitě půl hodiny, cestou tak 15 minut dloubání kytiček a v 18:00 jsem byla zpět :) Pěkný výlet!

Po víc než půlhodinové cestě údolím... někde zpočátku stoupání po silnici.

Výhledy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Výhledy odtud znám, ale přesto byly nové - bez sněhu :)



Panoráááma... :)

Výhledy odtud mám na fotkách ze zimy.

Křížím ten slavný kanál, který vede kus i tunelem...

Falkaunsalm - hurá!




Došla jsem tam v tričku a vyhrnutých kalhotech, ale jak jsem zastavila, zjistila jsem, že není žádný vedro. Hurá do péřovky! Cestou nahoru bylo teplo, místy, když svítilo sluníčko, bylo vyloženě vedro. Ale pak se docela zatáhlo nakonec...



Dnes prší. Na práci mi přišel pomoct táta H., i když toho teda vůbec moc nebylo. Jeden apartmán a jeden pokoj. Takže jsme byli rychle hotoví, někdy pře 12tou hodinou. Najíždí dnes 8 skupin hostů, takže jsem tu a dělám ukazatele, kam mají zaplout. Jede sem jedna česká banda - od bývalýho kolegy z práce.

A teď jedna perlička, co jsem dnes provedla! Normílně vozí housky H. ráno - čerstvý. Když tu není, mam tady v mrazáku ty, co se musí dopéct asi 15 minut v troubě. A mě se dnes povedla taková věc - nevím, jak, ale asi tam byly trochu dýl, jako když necháte dýl mraženou pizzu a pak je tvrdý okraj. Tak já udělala housky, byly křupavý, super. A pak odešly a odjely první dvě bandy hostů po snídani, vč. Čechů. A já šla poklidit po nich nádobí a zbyly jim housky, tak je chci dát do jednoho košíku - a normálně byly tvrdý. Dost. A oni ani nepípli!!! A tak jsem rychle zkontrolovala ty další housky pro další dvě dvojice, co ještě nepřišly. A taky tvrdý. Jsem je přepekla!! No nic, tak jsem rychle udělala nový, přeci si nevylámou zuby! Ale chudáci ti první, prostě se vůbec neozvali. To jsem teda, co?! Ach. Musim na to dát zítra bacha!

Tak ahoj a mějte se hezky! Zdravím všechny, kdo se pročetli až sem :)

Prašan, laviniště, kytičky a bublanina

10. dubna 2014 v 18:25 | Nelča |  Kaunertal
Zmatenej nadpis? Vše se níže vysvětlí :)

STŘEDA

Protože v úterý pršelo skoro celé odpoledne, nahoře pravděpodobně sněžilo. Ve středu jsem měla práci brzy hotovou, a pak přemýšlela, co budu dělat. Na kole to není nic moc (zkoušela jsem to s tím palcem po silnici), tak jsem si říkala, že dam nějakej výlet pěšky. A pak mě osvítila myšlenka, že vlastně ještě stíham jet na ledovec. Sluníčko svítilo jak o život, takže jsem se před dvanáctou už vezla - jako jediný cestující - nahoru autobusem.

Ani jsem nečekala nějaké vzrůžo po tom, jak byl v neděli mokrý sníh. Teda jako - lyžovačka že bude fajn, to jo. Ale nečekala jsem, co jsem pak projezdila. Po úterku byl nový prašánek, ne šíleně moc, ale byla to bomba poježdění. Taky dost přituhlo, takže sníh byl naprosto super. Na několika místech jsem si to brázdila jako první nebo přede mnou 2 stopy, takže hezky vedle, no paráda. Teda než se pak na jedno parádní místo vrhla asi osmičlenná skupina, kterou jsem viděla ze sedačky. Ti to tam rozvalchovali, ale i tak hodnotím včerejší lyžování na výbornou!

Začátek uplně první jízdy... hurá dolů!

Na vleku...

Vidíte to.. nikdo předemnou, až níž... ach! Paráda!

A pohled ze stejného místa zpět... ta stopa uplně vlevo je má :) Mam z toho radost, dřív mi to fakt v takovym sněhu vůbec nešlo :)


Prostě krásný den na svahu. Říkala jsem si, že nějak cítim, jak se mi "hrne" kůže, když udělam nějakou grimasu... pak jsem se podívala večer do zrcadla a uviděla ten jasný obrys lyžařských brýlí, který se mi dnes na obličej vyopálil - jakože celkem dost :D

Večer mě raplo a šla jsem se před devátou ještě projít - byla jsem asi 2 hodiny. Vzala jsem si sluchátka a vydala se údolím nahoru ke Grasse. Ale jak už není sníh, natrefila jsem na pěknou cestu podél potoka, pak to vzala sem tam přes ohradu přes různé louky a pastvy, občas jsem si pomohla čelovkou, ale bylo dobře vidět. A došla jsem k laviništi, které je tady těsně před bránou k ledovci. Laviny se hrnuly dolu údolím, kterým teče vodopád. Viděla jsem to z autobusu, to jo. Ale když jsem pak k tomu přišla, došlo mi, jaká obrovská masa sněhu to je. Vlastně je to spíš skoro ledová změť sněhu/ledu, hlíny, trávy, kamení, klád, větví - prostě všeho, co stálo lavinám v cestě. Táhne se to od konce vodopádu loukou dolu dobrých 100 metrů určitě, šířka tak 20-30 metrů, výška různá, ale klidně i 3-4 metry nade mnou. Prostě mazec!


Je to takové koryto, jak se to postupně dolů sunulo. Takže jsem to dole kousek přeskákala po kraji nad potokem a pak jsem to obcházela nahoru. A došlo mi, že jsem tudy asi jednou či dvakrát běžela v zimě, že ta lavina vlastně leží na jednom rozcestí. Tak jsem to pak nahoře opatrně přelezla na druhou stranu a šla vrchem zpátky k Feichtenu. Přiznávam, že to fakt budí respekt.

ČTVRTEK

Protože má H. nějaké tenisové soustředění, není tu ode dneška až do neděle, tady jsem teď šéf. Tedy jsem dneska udělala snídaně, něco poklidila, odpravila hosty, zkasírovala, nové uvítala - všechno, co stejně dělam i normálně, jen tu dopo nebyl šéf.

Odpo prší a prší... a já potřebovala jen dojít k Reggi vzít poštu ze schodů a dát jim to do baráku, takže jsem se rovnou za drobného deštíku asi hodinu a půl prošla po údolí a bylo to taky parádní. Hrozně se mi líbí ty spousty svěžích ledových čistých potůčků, které tu všude jsou schované v trávě. Kvetou kytičky, voní to čerstvým deštěm, traktory jezdí všude... Šla jsem tak různě na hulváta a často si připadala jak děcko, který čichá ke kytičkám, pozoruje ptáky, kočky, oslíky, sbírá kamínky a klacíky a leze všude možně :D


Petrklíče (díky Vandí, však víš :D )





Snaha vyfotit ty červené tváře - je to poznat???

Vyloženě nadšená fotka - ale neviděla jsem proti ostrému světlu :D

Po návratu jsem si upekla bublaninu. A! Vypadá jako bublanina, voní jako bublanina a dokonce chutná jako bublanina. Paráda!

Ahoj příště!

Nedělní lyžovačka a opuchlý palec

8. dubna 2014 v 11:55 | Nelča |  Kaunertal
Tradá, v neděli byl lyžařský den. Fendels už niepremava a tak tu zbývá ledovec - stejně je nejlepčí. A i tam už začíná být mokrý sníh. Ale byl takový nějaký, že i tak se mi jezdilo fakt dobře. I mimo sjezdovku to šlo, moc se to neboří, je to taková zváštní konzistence.
Taky jsem se tam včera na chvíli potkala s H. Byl tam s ženou a synem, neb syn měl narozky. A se synem tam byli další dva kamarádi. Tak kluci jezdili sami a já chvíli s H. a S. Jeli dřív, já tu na baráku něco ještě dodělávala a dojela jsem, když byli na obědě a pak jeli docela brzy domů.
A co se mi stalo? Normálně jsem jela z kopce, žejo, nic nenormálního. A najednou jedu po boku. Spadla jsem ani nevim jak, ani lyže mi nevyply, prostě nechápu. Nicméně po chvíli mě začal bolet palec, pak bolelo držet hůlku, chytat tou pravou rukou kotvu, to bylo už nemyslitelný. Ale dojezdila jsem den uplně do konce a palec teda bolel. Taky včera při uklízení - jo, včera 8 hodin v práci u Reggi! Hustý, co? To je směna! A naučila jsem se spoustu věcí levou rukou, resp. aspoň jsem se o to snažila.
Dnes už palec nijak nebolí, jen nemůžu stisknout. Tedy neunesu hrneček a tak. A je stále mírně větší, než obvykle. H. to nazval, z němčiny doslova přeloženo, "lyžařšký palec". Já říkam, že jsem si ho prostě vyvrtla. Takže dám dnes ještě voraz a zítra prubnu, jak to půjde na kole. Řadit asi nic moc, hlavně at můžu držet řídítka!

No a zpět k neděli... nějaké obrázky, jak nám to tu taje všechno - stačí se pro porovnání podívat na starší články, jak bylo všeude bílo.



Včera cestou do práce jsem měla čas, tak jsem se stavila chvíli posedět k vodopádu.... jsou tam takový krásně pohodlný lavičky, na který si člověk lehne na záda a krásně do toho zapadne :) Taková ranní meditace u vodopádu není vůbec k zahození :))

Ranní východ slunce... sluníčko zatím jen na kopcích...



Tak, a ahoj příště :) Zdravim mamuš a komentátorku Jíťu! :)

Všechny cesty vedou na Kaunergrat

4. dubna 2014 v 20:01 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj!
Dneska se konala další vyjížďka. Našla jsem si v mapě cestu z Kauns nahoru, kterou jsem ještě nezkoušela. Napojuje se pak na takovou hlavní, kterou se vracívam z Kaunergratu. Ale na Kaunergrat jsem nějak neplánovala jet, jen se napojit na tu silnici a vzít to zpět - takovej kratší, i když co se týče stoupání ne špatný okruh. A líbilo se mi, že jsem zas jela jinou cestou nahoru a zase trochu jiné výhledy :)

Tedy cesta do Kauns (1 050 m.n.m.) klasika, pak nahoru Goldeg, Gaiswies, Falpaus (1 421) - tady jsem se napojila na silnici. Jinak to bylo nahoru vesměs více či méně šutratý, ale v průměru celkem dost :) Dojela jsem jak jinak, než ke kapličce. Je to tady prostě poseté. A zkoumala mapu, jestli teda jedu na Kaunergrat nebo zpět. A říkala jsem si, že bych to možná i mohla prubnout, že to je jen o zhruba 140 metrů výš. No, takže jsem teda jela a dojela. A byla to docela pohoda. Na konec vesnice Falpaus to ještě stoupalo celkem strmě, ale pak už to docela jelo, pak se to jednou zhouplo kousek dolů v Puschlinu a za 20 minut (asi) jsem tam byla.

A protože bylo dnes o něco tepleji, tak sem se tam i nějakou chvili zdržela a pak se vrátila zpět do Feichtenu. Takže nakonec docela dobrá vyjížďka zase :)

Stoupám nad Kauns..




Kaplička ve Falpaus

Naturparkhaus Kaunergrat - odtud už tu mam hodně fotek. Začíná mi tohle místo připomínat Verpeil-hütte v zimě. Tam jsem byla taky často. Teď jsem celkem často tady :)

Klasický výhled na Fließ... včera jsem fotila z toho místa hned podemnou vedle silnice.


Jinak vše ok. Bavila jsem se s H. a začnu zvažovat, zda tu být na léto na červenec a srpen. Prý to zvládne i beze mě, ale když tu budu, jen lepší, že pak bude mít víc času. Tedy je to na mně. No.

Zítra bude víc práce, střídaj se nám tu nějak hosti. Ale asi nic závratnýho. Tak ahoj!

Další výjezd na Kaunergrat, aneb ježek v kleci

3. dubna 2014 v 18:56 | Nelča |  Kaunertal
Zdravím všechny příznivce!
Už dva dny jsem nebyla na kole - tedy jsem to dneska koukala dohnat! A protože jsem měla chuť vyjet někam do kopce + zkusit jednu cestu, co vede do Fließu - jen pro pěší. Tedy jsem se vydala znovu na Naturparkhaus Kaunergrat, jen delší cestou než posledně.

No a tedy ta nová cesta, co jsem zkoumala, tak je šílená i super :D Vede tedy (spíš pro moje info) od Kauns přes Obergufer (1 050 m.n.m.) a Außergufer do Fließ. Je hodně technická, občas dlouhé prudké schody (udělané z trámů). Jedna část jde prudce dolů a pak prudce nahoru (2krát jsem padala dozadu, že se mi zvedlo přední kolo a pak jsem jen seděla a nožičkama kmitala a čekala, až se dotkou postupně země a já to jako chytnu a snad to ustojim - ustála). Ale ta další část je pak překrásná - musí se teda pořád koukat. Je to vlastně celý singltrek a ve svahu, tedy padat se moc nedoporučuje, nevim, kde až by se to občas zastavilo. Ale vlastně po pár chodeckých pasážích s kolem na zádech jsem si to pak strašně užívala. Dropíky, kořeny, občas jen frčet po jehličí,... Krása. Postřeh: ne, že by to nebylo jasný předem, ale po šiškách se prudkej krpál vyjet nedá :D To člověk jede jak na válcích :D

Jinak k počasí, trochu se ochladilo a zatáhlo, takže jsem se do třetice nahoře na Kaunergratu (taky vršek Gacher Blick) nijak neslunila. Naházela jsem na sebe všechno oblečení z batůžku, do sebe všechno jídlo (jablko a tyčinku) a frčela zpět do Feichtenu. A jako kosička. Jak jsem byla ráda za vložené kopečky! Nakonec se vždycky vrátim zahřátá, protože mám poslední pasáže prostě do kopce.

Taky jsem cestou potkala takovou vtipnou pastičku, kterou na mě připravili - ale to až níže s fotkama. Pracovně tomu říkám "Ježek v kleci".

Pak jsem ve Feichtenu potkala Reggi a Andiho, tak jsme prohodili pár slov a pak už jen sprchaaaa a vařim rizoto. Ale asi bude až na zítra a další 4 dny, neb jsem měla hlad a mezitím se najedla. K tomu vaření - prostě neumim uvařit pro jednoho :D Tak mě čekají rizotové dny, ale to neva. Mam ho dobrý :) Se musim pochválit. Nebo si postavim stoleček před barákem a budu prodávat :D

A fotky? Tedy tady jsou...
Singltrek

Odtud jsem přijela - jo, tyhle schody jsem sjela, ale to byly asi jediný pro mě sjízdný snad.

Sem jedu...

Výhledy cestou... pod námi Inn, před námi Fließ.

Tady už singltrek dál, kde už byl hladší průběh... teda vlastně průjezd :)




A tady už je můj slibovaný "Ježek v kleci" - začátek cesty z druhé strany vede výběhem pro krávy. Vjela jsem do něj normálními vrátky, ovšem vyjet jaksi bylo nemožné - byla bych tam právě jak ten ježek. Postavili mi tam totiž "turnikety" :D Není to poznat, ale plot je vysoký mně zhruba po krk a navíc jsem jakoby pod svahem, takže vážně žůžo přehazovat to kolo přes plot :D Vylezla jsem si na plot kousek, vzala kolo, zabejčila a přendala na druhou stranu, ovšem dolehnout muselo volným pádem, nejsem Saxána ani chobotnice :D A pak jsem si slavnostně prošla tou točící bránou :D Legrace.

Dojezd po loukách do Fließ, nájezd na silnici pak u Filoméniny kapličky (1 075 m.n.m.). Zapomněla jsem ji vyfotit (protože je takových tady asi milion), ale pozor, našla jsem, že je normálně na youtube nahraná, jak zvoní. Tedy pro zvědavé tady. (Docela doporučuji - tipla bych, že se takle zvoní pro nějakou zvláštní příležitost nebo zvoníka popadl amok:))

Krátký pohled zpět na Fließ při výjezdu z něj a hurá směr Naturparkhaus Kaunergrat (1 559 m.n.m.).

Zhruba 100 metrů před cílem je tato chata - Sendler´s Hütte. Je zvláštní, že na ní je 1 600 metrů, zatímco o hned kousek dál a maliiinko výš, tak o 2 metry je cedulka Gechar Blick 1 559 metrů :)

Pohled od chaty, tam za rohem na horizontu je Naturparkhaus Kaunergrat :) Jupí! A pozor! 6 km budou stát v cestě krávy - vzpříčeně, tedy třeba se s tím vypořádat :) Nalevo u silnice si všimněte siluet lidí - zhruba životní velikost.

A tam u toho dřevěného plotu oblíct, foto, najíst a dolů.





Vyjela jsem cca ve 12 hodin a vrátila se před čtvrtou.
Tak. A hotovo. Relaaaax! :) ... Teda až po tom, co vyndam nádobí od snídaně z myčky a připravim na ráno. Papaa!

Večerní výlet po údolí

2. dubna 2014 v 22:45 | Nelča |  Kaunertal
Zdravím hrstičku čtenářů!
Tak jsem se dneska vypravila ven až večer. Práce byla hotová v půl jedný, ale pak jsem nějak nespěchala nikam, četla, slunila, volala a prostě pohoda. A většinou, když mám den, kdy si říkam, že asi budu odpočívat, tak mi to nedá pak večer, kdy už se cítim odpočatá a mam roupy.

Tedy dnešní roupy byly nejdřív velký, cestou jsem je musela radikálně upravit, jinak bych se snad nestihla vrátit na snídani :D A je to vlastně hloupost chodit jak ďas někde po nocích, když je hezky ve dne. Takže nakonec jsem udělala takový skoro dvouhodinový okruh tady po údolí a i tak jsem se nějak uťapala.

Nicméně to bylo příjemný. Vůbec nemrzne, je tak takový ten jarní nemrznoucí večer, kdy jsem šla jen v dlouhém triku a vestě a tenčí čepici a bylo mi super. Jiné noci tu ted byly ještě mrazivé.

No, neobjevila jsem nic moc nového, mam to tady už docela naprohlížený až po Platz, který jsem obešla a šla zpět. Ale krásně už jak slezl sníh nedávno, tak kvetou kytičky. Taky se vynořily různé potůčky, které nebyly pod snehem vidět. Třeba takle:

Tak hezký večer a dobrou noc :)

Procházka na Verpeil-alm

1. dubna 2014 v 15:27 | Nelča |  Kaunertal
Ahoj! Tak jsem sice říkala, že si budu číst, už jdu na to :D Možná plíst :) Ale dala jsem si 2 hodinové provětrání na sluníčku a na sněhu odtud z Feichtenu na Verpeil-alm (1 802 m. n. m.), tedy o něco málo přes půl kilometru nad barákem a zase zpět. Bylo to tak akorát a ted se těším na zasloužený relax :)
H. říkal, že jde na kolo a o to víc měl radost když slyšel, že já dnes nejdu, že aspoň se posune dál a já ne. No je to vážně blázen!!! Nemyslíte?

A venku je teď takhle...
Feichten - jo, jaro je tu!

Dlouhou dobu jsem šla bez sněhu, pak to pomalu začlo a pak byl všude :)



Verpeil-alm na dohled - i když to na fotce ani nejde vidět, je to odtud 2 minutky :)



Tak, to je tedy vše :)